A který prostor tedy obývá častěji? „Jak kdy. Mám období, kdy do ateliéru jdu jen na chvíli, udělám nějakou práci a jdu zase pryč, někdy tam strávím třeba celý den, čtu, maluju, kreslím a podobně. To se děje spíš na jaře a v létě, kdy je tam obecně lépe, více světla, tepla a všeho. Také mám víc času věnovat se volné tvorbě, přes rok to musím kombinovat se školou. V zimě je tam trochu nehostino, takže se většinou soutředím jen na malování,“ přiznavá malířka.
  |
„Jsem ráda, že jsou oba prostory oddělené (byt a ateliér), protože takhle se v každém z nich můžu v klidu soustředit na jiný typ činnosti,“ dodává Stanová vzápětí.
V ateliéru stráví samozřejmě nejvíce času malováním. „V létě je tam krásně, dva balkóny naproti sobě, pak se dá prostor dobře provětrat a prosvětlit, takže tam trávím hodně času.“
Nábytek a doplňky do bytu nejčastěji kupuje na blešácích a v bazarech. „Dají se tam sehnat krásné unikátní věci, kterým tak dáte zase nový život. Nakupuju takhle hlavně porcelán, svícny, látky a různé doplňky. A pak hodně různé věci, které mě něčím zaujmou, od sošek po staré fotografie,“ rozplývá se malířka.
Na otázku jestli má doma pověšené a vystavené své vlastní obrazy, padá rezolutní ne. „V ateliéru, který sdílím s bratrem Samuelem, máme různě rozvěšené vlastní obrazy, ale doma se od nich snažím spíš odpočinout. Od uplného zaplnění ateliéru obrazy mi pomohlo převezení jejich části do galerie Kvalitář, které mě teď čerstvě zastupuje,“ říká.
A jak to má s poklady od popelnice? Hned přiznává, že si věci bere docela často. „Když koukáte, tak se dá narazit na super věci. Našli jsme takhle různé rámy, materiál, Samuel dokonce i nějaké kresby a rostliny. Že je to vyhozené mě nijak netrápí, lepší zpracovat co nejvíce věcí než aby se dál jen hromadil odpad. Samozřejmě je třeba vybírat, abychom pak jen nezanášeli prostor věcmi, pro které nebudeme mít žádné využití.“
A oblíbený kus nábytku? „Jednoznačně trubkové gauče, které máme jeden v ateliéru a jeden mám i doma. Získali je rodiče kdysi v bazarech, kovošrotech a podobně v době, kdy se ještě vyhazovali, teď už si takových kusů nábytku lidé asi více váží. Máme jich na chalupě ještě několik. Podobně takhle sbíráme i staré židle a ostatní nábytek. Postupně ho pak renovujeme a využíváme v nových prostorech,“ říká na závěr.
Antonie StanováAntonie Stanová (*1995) studuje druhým ročníkem v atelieru Intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM. Její obrazy působí jako spletité bludiště složené z abstraktních znaků. Jednotlivé fragmenty v sobě nesou konkrétní informace a vytváří tak deníkové záznamy na sobě nezávislé, přesto do do sebe zapadající. Každý obraz má svůj kód, ty jsou skládány z fragmentů paměti. Antonie se zúčastnila již několika skupinových výstav a její díla jsou k vidění v pražské galerii Kvalitář, kde na toto léto chystá i první velkou sólovou výstavu.  |
