Jak bydlí designéři: sofa jménem Marie, kouzelná zahrada a ručně vyráběná kuchyňská linka

Pod bytem, o patro níže, obývá šperkařskou dílnu, poetický prostor s výhledem do zahrady. „Tam se cítím nejlépe za zlatnickým stolem, když můžu tvořit. Posledním místem je v současné době sdílený ateliér na Žižkově. Cítím se dobře na všech těchto místech, jsou spojená s příjemnými lidmi a inspirativní atmosférou,“ vysvětluje dále. 

Adéla Pečlová

„Vděčím za to, že mám domov a mohu si ho vytvářet podle vlastních představ. Vážím si klidu, zahrady, milé atmosféry a báječných obyvatel, kteří v domě bydlí. Mám tu soukromí, možnost trávit čas o samotě. Se sousedy se navštěvujeme, někdy děláme ohýnky nebo společně stolujeme, pokud chci, mohu čas trávit v blízké společnosti. Vážím si lidskosti a vřelosti, kterou je dům naplněn,“ doplňuje designérka. 

Může se tak realizovat na zahradě, pěstovat zeleninu nebo květiny. „Nejraději mám vstupní dřevěnou branku, za kterou mě přivítá jiný svět, velká zahrada a úzká cesta k domu. Za vzrostlou zelení není přes letní měsíce skoro vidět. Ráda procházím vstupními prostory s nádhernou těžkou kamennou dlažbou. Užívám si rána, kdy se mé nohy prochází po dřevěné podlaze ze širokých prken. Během snídaně si dívám ven vysokými okny, jak se svět probouzí,“ říká Pečlová. 

Doplňky do bytu kupuje nejčastěji na blešácích, v antikvariátech nebo od designérů. Někdy zabrousí i do Ikey. „Důležitý faktor v tom hraje materiál nebo způsob užití. Cením si věcí, které mají svou historii, duši nebo je vymyslely a zpracovali ruce designéra nebo řemeslníka. Poslední dobou se mi dějí situace, kdy si něco přeji a dostanu to darem, radost je pak o to větší,“ usmívá se. 

S věcmi od popelnice, když jsou v dobrém stavu,m problém nemá a domů si je bere. „To, že je něco u popelnic pro mě neznamená, že to je špatné, nedostatečné nebo méně hodnotné. Sleduji, že v hojnosti 21. století se u popelnic objevují mnohdy výjimečné věci, třeba jen pro to, že mají nálepku staré,“ říká designérka. 

A co má doma nejraději? „Asi sofa, nese jméno mé blízké kamarádky Marie, od které jsem ho získala, než se odstěhovala do Londýna. Má nádhernou barvu, tvar a je chytře vymyšlené. Další srdcovkou je kuchyňská linka. Vyráběla jsem si jí sama za pomoci truhláře Mojmíra Veselky, se kterým spolupracuji na architektonických zakázkách. S jeho pomocí jsem na ní vytvořila krásné detaily, měla jsem velkou radost, že jsem si jí mohla vyrobit vlastníma rukama. Vezmu-li to s větším nadhledem, mám ráda všechny nábytky a věci, které mě obklopují. Beru to tak, že mě mé okolí a prostředí, ve kterém žiji kultivuje a inspiruje. Nemám ve zvyku „hromadit“, proto si vybírám to, na co se chci dívat, čeho se chci dotýkat a co mi dělá radost,“ říká na konec.