Samozřejmě i znalec může být snob, ale bohužel dost často bývají vinnými snoby lidé, kteří stěží rozeznají bílé od červeného a přitom se ohánějí dobrými roky a otevírají značky vín k jídlu přesně podle příruček.
Takový snob „neználek“ je schopný dramaticky povalovat doušek vína na jazyku, i když se zrovna nachází na plese, kde jak znalec dobře ví, se davům neservíruje nic, co by stálo za tu show. Ostatně, pokud nechcete být snob, okázalé ochutnávání si schovejte na speciální ochutnávky.
Pokud si vyberete víno například v restauraci a číšník vám je s velkou noblesou přinese ochutnat, stačí smočit rty či přivonět a tak zjistit, zda není zkažené. Nemá smysl dlouze kroužit sklenicí, hlasitě srkat, obracet oči v sloup a pak svoje okolí častovat pojmy jako jemně ananasová vůně s podtónem pryskyřice a uzeného dubového dřeva. Zvlášť pokud opravdu nejste expert nad experty.
Na sommeliera stejně dojem neuděláte a víno, které je v pořádku a jen se vám trochu nezdá ta „příchuť po zapařených kopřivách“, stejně nevrátíte. Tedy alespoň pokud nejste takový „světák“ jako nechvalně proslulý Viktor Kožený, který si v luxusní londýnské restauraci nechal přinést víno za čtyři tisíce liber (zhruba 200 tisíc korun) a pak ho odmávl pryč s tím, že mu nechutná.
Pár triků se hodí vždycky Přiznám se, že podezírám číšníky z toho, že všechna ta ceremonie kolem prezentace lahve jejich vína slouží pouze k zamaskování faktu, že se vám zrovna chystají prodat něco obyčejného za neobyčejnou cenu.
Skutečně luxusní vína si totiž v restauraci může dovolit málokdo (a to mluvím o hostech i o restauracích), skuteční odborníci si pro své labužnictví vybírají vína většinou na specializovaných aukcích. Ačkoli nechcete vystupovat jako snob, pár základních znalostí a triků se hodí vždycky.
Na plese si citlivý vinař objedná spíš pivo než víno. A asi každý ví, že bílá vína se pijí chlazená a červená ne. Sommeliera v restauraci určitě potěšíte, když budete znát výjimky z tohoto pravidla. Těžké bílé chardonnay, případně těžší bílá burgundská se nechladí. Z červených se zase chladí lehké francouzské Gamay. Nenechte si také přelít do dekantéru víno, které je mladší než desetileté.
Každý chod chce své víno. Ideální je, když ke každému chodu zvolíte jiný druh a typ vína. K ostrým jídlům nemá vůbec smysl otvírat skvělá vína. K hodům po mexicku si tak klidně otevřete obyčejná červená stolní vína. A i k čínské kuchyni se dá pít víno a ne pivo. Přesvědčili mě o tom Francouzi, kteří si třeba ke kung-pao (když už si ho dají) a jiné „číně“ otevřou vždy lahev růžového.
Skvělá vína doporučuji pít k něčemu jednoduchému - jako je například málo kořeněný rostbeef. K zvěřině se hodí červené burgundy, například Pinot Noir. K husím játrům zase ladí něco těžšího, sladšího. Sladké víno (např. tokaj) se hodí i k modrému sýru nebo dezertu, pokud se tedy nechystáte nabízet čokoládu. To je pokrm „zabiják“, ke kterému se víno nehodí vůbec. Stejně tak jako k salátům ve výrazné octové zálivce.
Mluvil jste o tom, že kravata gentlemana má být jednoduchá, tak aby poutal víc pozornosti na sebe než na ní. Na fotce ale máte výraznou červeno-zlatou kravatu. Jak to? A psal jste o tom, jak muž pouští dámu ze dveří. Jak se zachová gentleman, pokud narazí na otočné dveře?
(Dotaz od čtenáře, další otázky a odpovědi na www.lidovky.cz/styl) Červená kravata je snad jediná extravagantní, kterou vlastním a oblékl jsem si ji speciálně kvůli focení. Co se otočných dveří týče, dokonalý gentleman by měl vstoupit do dveří před dámou, tak aby viděl, zda je venku bezpečno, ale otočí se ještě jedno kolo, aby z budovy vyšel až za dámou.
