Václavské náměstí je jedním z ústředních prostranství české metropole, podobně jako náměstí Staroměstské, Karlovo nebo Malostranské. Na bývalém Koňském trhu se odehrála řada významných událostí, masovými demonstracemi počínaje a velkými funusy konče.
Falešný dojem bulváru
Prostor se postupně proměňoval: kdysi skutečně připomínal protáhlé náměstí obklopené malými domky, jaké ještě najdeme třeba v Telči nebo v Litomyšli. Byly na něm kašny, studny, stánky trhovců. Dnes má Václavské náměstí neboli Václavák charakter jakéhosi nedokončeného bulváru, neboť hladina výstavby se během posledních sto padesáti let výrazně zvedla a dojem široké třídy ještě podporuje podélné členění na chodníky, dopravní pásy a nesmyslný, bariéru vytvářející zelený záhon ve střední části. V minulosti se ostatně objevily úvahy udělat z náměstí jakousi avenue a protáhnout ji na Vinohrady a do Starého Města. Prostor má své dominanty: na jednom konci jej ukončuje mohutná silueta budovy Národního muzea, na opačném výrazný motiv střešních hodin na administrativní budově u Můstku. Nároží příčných ulic jsou většinou akcentována věžemi, v samotné ploše je pak hlavní dominantou Myslbekův a Dryákův pomník svatého Václava. Z architektonického hlediska je to krásná přehlídka různých slohů a stylů od baroka a klasicismu přes historismus, secesi, modernu, art deco, moderní klasicismus, funkcionalismus či stalinskou "sorelu" až po neo- a postmodernu nedávné éry.
Projektovali tu architekti několika generací – co jméno, to pojem: Schulz, Tesař, Ohmann, Sakař, Kotěra, Pfeiffer, Králíček s Blechou, Bendelmayer, Dryák, Gočár s Ehrmannem, Janák, Kozák s Dobrovičem, Kysela, Kněžek s Václavíkem, Tenzer, Hrubý, Šrámkovi… Nerad bych však použil termín "muzeum architektury", protože charakteristickým rysem Václaváku je také nikdy nekončící proces obměny. Někdo má možná pocit, že by měl být nadobro zastaven, ale obávám se, že by tak vznikl turistický skanzen, a nikoli živé město.
Registrované památky je samozřejmě třeba zachovat a citlivě opravit, což se již v řadě případů stalo. Jindy tomu tak není, ale nelze to za načinčanou fasádou poznat, jak jsem o tom ostatně psal minulý týden v souvislosti s hotelem Evropa. K náměstí ovšem patří i prostor za uliční frontou. Vnitrobloky skrývají různá překvapení, byly v nich továrny a dílny, zahrady i dvorky, ale i obytné domy, nebo dokonce barokní jízdárna. Většina těchto staveb už svému původnímu účelu neslouží a nahrazují je novostavby. To je asi přirozené, až na to, že svou kapacitou někdy doslova zalehnou dané parcely a hustota zástavby se zbytečně zvětšuje.
Fenoménem Václaváku jsou také pasáže. Jejich důmyslný systém už byl sice v posledních letech narušen, některé dokonce nedávno nenápadně zmizely (namátkou Julišova, Baťova, Hvězda, Praha, Luxor) a byly nahrazeny velkoplošnými prodejnami, ale další tu naštěstí stále jsou: Rokoko, Lindtova, Passage, Fénix, Rybárna/ČTK, Alfa/Světozor.
Náměstí pro lidi. Vítězný návrh ateliéru Jakub Cigler – Vincent Marani chce odstranit nejen auta, ale také nesmyslný záhon uprostřed, který náměstí rozděluje. Náměstí by mělo patřit chodcům..
Místo záhonu stromořadí
Před několika lety proběhla soutěž na novou podobu Václavského náměstí. Nebyl to samozřejmě zdaleka první pokus – například za první republiky takový koncept vypracoval profesor pražské techniky Miloš Vaněček. Současný vítězný návrh ateliéru Jakub Cigler – Vincent Marani počítá s revitalizací prostoru, opětným zdvojením aleje, rozšířením chodníků a řadou kvalitních prvků drobné uliční architektury, k nimž patří kiosky, fontány a pítka, telefonní boxy, osvětlení, reklamní a orientační panely, toalety, lavičky, dlažba nebo odpadkové koše.
Připouští i možnost návratu tramvají, které měly kdysi význam, ale přinášejí řadu problematických prvků – například zadrátování náměstí, hluk, jisté ohrožení chodců, kteří u nás před nimi nemají přednost… Navíc je to velmi nákladná záležitost. Jistě, veřejná doprava na rozlehlém náměstí chybí a metro ji těžko nahradí, možná by ale stačily jeden dva elektrické minibusy pomalu kroužící po pěších zónách a nabírající znavené chodce.
Je sympatické, že se město rozhodlo redukovat nové podzemní garáže, jejichž výstavba by polidštění náměstí o několik let prodloužila, a navíc by sem přivedla další dopravu. Klíčovým problémem je samozřejmě přeložení magistrály za muzeum, ale než se najdou finanční prostředky a připraví definitivní projekt, mohlo by se začít s úpravami od spodní části – Můstku. Současný experiment s téměř totálním odstraněním dopravy v úseku od Můstku k Vodičkově a Jindřišské ulici by nám měl ukázat, jak by náměstí mohlo fungovat. Pro hoteliéry i rezidenty to bude trochu složitější, ale existuje řada historických měst, do jejichž center se také nedá zajet vozem, a vše funguje, jak má. Humanizace Václaváku je velmi důležitá a může zkultivovat místo, které máme my Pražané rádi, ale necítíme se tam úplně bezpečně.
PROHLÉDNĚTE SI FOTOGALERII:Z dolní části 'Václaváku' se stává pěší zóna  Pražští řidiči již nebudou moci ve spodní části náměstí nejen parkovat, ale ani projet přilehlou Jindřišskou ulicí a dojet k nedaleké magistrále. |
Když jsem tam jako kluk nějakou dobu bydlel, připadal jsem si trochu jako na Manhattanu, ale taky trochu jako v Bronxu. Jen by se to nemělo přehnat, aby nevznikl sice efektní, ale až příliš aseptický bulvár s krásným designem a luxusními – nicméně poloprázdnými – obchody a restauracemi, nová past na bohaté turisty, které se domorodec raději obloukem vyhne, tak jako dnes takzvané Královské cestě…
