14. března 2019 5:56 Lidovky.cz > Relax > Design

Jiné obchody. Oblečení nemá zatěžovat planetu ani vykořisťovat lidi, kteří ho šijí

Freshlabels je nejen e-shop, ale i tři kamenné concept story. První pobočka... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Freshlabels je nejen e-shop, ale i tři kamenné concept story. První pobočka... | foto: Alexander Dobrovodský

Trend posledních let je jasný – stále více se klade důraz na oblečení, které vzniká tak, aby nezatěžovalo planetu a aby lidé, kteří jej vyrábějí, pracovali v důstojných podmínkách a za přiměřený plat. Stále více lidí také nakupuje oblečení místních designérů a malých nezávislých značek. Vybrali jsme pro vás tři obchody, které nezklamou.

NILA

Vysoké kožené boty s pestrobarevnou výšivkou, které před pár lety prodával pražský obchod NILA, se tehdy staly senzací. A přiznávám, že já je chtěla taky. Bestsellerů má ovšem concept store, za nímž stojí Eva Urbanová (39), za sedm let své existence nespočet – zářivé marocké taburety, džíny z biobavlny nebo švédské letní dřeváky. Butik, který to myslí dobře s přírodou, se za měsíc rozroste již o svou čtvrtou pobočku.

Pražský obchůdek na rohu Korunní a Řipské je ostrovem všech, kterým dělá problém nákup dárků. Svátky, narozeniny i Vánoce se tu totiž dají vyřešit rychle a bezproblémově. Ať už máte v peněžence pět tisíc nebo pětistovku, vždycky pro druhého vyberete něco hezkého na sebe, do šperkovnice či do bytu. Hned za rohem stojí NILA Daily, která má nabídku do špajzu či do koupelny – povoskované ubrousky na svačiny, čisticí prostředky i kartáčky na zuby. O několik kroků dál je NILA Kids pro rodiče, kteří chtějí své ratolesti obklopovat ekologickými a zároveň krásnými hračkami.

Šeptanda o trojúhelníku NILA kolem náměstí Jiřího z Poděbrad mezi obyvateli zafungovala, navíc Korunní ulice za posledních sedm let ožila kavárnami a dalšími podniky. „Ukázalo se, že obchod na Vinohradech funguje pro místní komunitu. Vypadá to, že když obchod zopakujeme v Karlíně, budeme mít v další čtvrti stejný model,“ vypočítává Eva Urbanová, která se svým týmem právě žije čtvrtým obchodem NILA. Má ho otevřít během března v Praze 8.

A je na co se těšit. Dvoupodlažní obchod nabídne plochu o rozloze 300 metrů čtverečních. Přízemí bude věnováno bytovým doplňkům, v patře zákazníci najdou oblečení. „Prostor je to velkorysý, s velkými industriálními okny. Obchod bude minimalističtější, přehlednější a ne tak intenzivní jako na Vinohradech,“ popisuje s nadšením jeho majitelka.

Chtěla jsem být za kasou

Když ale Eva Urbanová opouštěla své původní zaměstnání advokátky a v roce 2011 se pustila do vlastního podnikání, měla s konceptem NILA trochu jiné plány. „Původně to měl být jeden obchod, který jsem měla mít na starosti já. Dokonce jsem si představovala, že budu sama za kasou,“ směje se dnes ve vinohradské kavárně Spižírna 1902, která leží mezi trojicí jejích obchůdků s vývěsním štítem NILA. „Nic jsem tehdy o této branži nevěděla a netušila jsem, jak bychom se měli dále vyvíjet. Na začátku jsme se chtěli věnovat produktům ze zemí třetího světa. Bylo to hodně eklektické a etno. Módu jsme nedělali vůbec.“

Štendry s prvními oděvy ale přibyly už v roce 2013 a právě tehdy to s obchodem pro radost začalo nabírat rychlejší obrátky. Nabízet značky, které mají nejen krásné oblečení, ale myslí při výrobě i na přírodu a dobře zaplacené zaměstnance, chtěla Eva z toho důvodu, že sama zatoužila se do značek jako People Tree, O My Bag či Armedangels oblékat. „V době, kdy jsme začínali, tady nic takového nebylo k dostání. A to, co bylo, bylo boho nebo batika. My jsme hledali stylovější varianty a pět let nám trvalo, stejně jako samotnému trendu udržitelné módy, nabídnout trendovější a minimalističtější věci.“

Dnes už NILA nenabízí jen několik pěkných šatů, ale dokáže vybavit celý šatník lidí, kteří se chtějí hezky obléct a zároveň nemít výčitky, že kvůli jejich tričku má řeka v Indii růžovou barvu. Obchod v Korunní ulici nabízí kabáty, roláky, plavky, pyžama i stahovací prádlo. Sečteno podtrženo, móda nyní tvoří 60 procent celého portfolia obchodu a za několik sezon představili již několik bestsellerů, především pak v sortimentu obuvi.

„Kožené boty s výšivkou byla trendová vlna. Prodali jsme jich strašně moc, až jsme pak měli pocit, že už nemáme komu. Museli jsme jejich prodej ukončit,“ říká Eva o již zmiňovaném modelu. Dřevěné sandálky Swedish Hasbeens s koženými řemínky prý první dva roky také způsobily velký rozruch a NILA je s příchodem prvních teplých dní prodává každý rok opakovaně.

O výběr toho, co se v obchodě objeví, se nyní starají dva nákupčí oděvů. Značky vybírají na veletrzích, kam jezdí dvakrát do roka. Požadavkem na vybrané oblečení je nejen to, aby do obchodu esteticky zapadlo, ale také aby bylo kvalitní, vyrobené z ekologických materiálů a lidi byli v jeho výrobním řetězci řádně odměněni. Oblečení pak testuje i sama majitelka Eva Urbanová, aby si vyzkoušela, jak se bude oděv zákaznicím nosit, jak dlouho jim vydrží a jak se chová po vyprání.

Evin osobní šatník se tak skládá ze značek, které se dají sehnat v NILA, občas si dopřeje nákup navíc, když objeví novou značku během dovolené v zahraničí. Šatní skříň jí ale svršky nepřekypuje, naopak její výbavu drží na třiceti kusech. „Nepovažuji se za bůhvíjak stylového člověka. Mně to takto stačí. S takovým počtem oblečení na sezonu vydrží spokojeně každý. Jde jen o to, aby se kousky mezi sebou dobře kombinovaly,“ vysvětluje Eva, podle níž není nic špatného na tom, když šatník tvoří třeba i sto kusů. Horší prý je, když je šatník nacpaný k prasknutí, ale jeho majitel nemá stále nic na sebe.

„Dobré by bylo, aby člověk oblékl každou věc alespoň třicetkrát. Zdá se to málo, ale světový průměr je pět nebo šest nošení. Pokud o svém šatníku přemýšlíte, je fajn si jej nejdříve očistit od věcí, které nenosíte. Dejte si před začátkem sezony na štendr věci, které budete nosit. Pak sledujte, jestli to tak opravdu je. Co neunosíte, dejte někomu, komu to udělá radost,“ radí mi Eva oblečená do temně zeleného vlněného svetru. V uších se jí houpají náušnice ve tvaru dubových listů od švédské šperkařské značky Bohemia Collection.

Kromě oblečení pro ženy nabízí v menším obchůdku NILA Kids oblečení pro ratolesti zákaznic. „Problémem dětské ekologické módy je ale vyšší cena a vysoká konkurence v lokální produkci u nás – hodně českých žen si zakládá vlastní značky, což je super. Když ale chcete kombinaci biomateriálů a originálního střihu, tak cena dětského oblečení je poměrově vyšší než u dospělých,“ vypočítává Eva Urbanová. Vedle hrstky princeznovských šatiček tak v dětské sekci najdou rodiče spíše pevné gumáky a teplé vlněné kabáty, kterými mohou doplnit dětský šatník ze second handu či po příbuzných.

Na druhý břeh

Nyní je po sedmi letech provozu v NILA živěji než kdy předtím. Loni se tým odstěhoval ze svých vinohradských kanceláří, aby uvolnil místo prodejně NILA Daily. Sortiment tu tvoří výrobky, které se už do původní prodejny nevešly – kosmetika, věci do domácnosti a produkty, pro které se zákazníci pravidelně vracejí, když si chtějí vytvořit zelenější, tedy ekologičtější domácnost. „Bylo nám líto zabírat maloobchodní prostor. V Praze obecně by to chtělo ještě více zajímavých obchodů. Lidi si zaslouží mít něco na ulici,“ vysvětluje Eva.

Do budoucna by obchodnice v hlavním městě ráda vytvořila větší trojúhelník vlastních butiků a chce otevřít další obchod NILA i na druhém břehu Vltavy. Že by se ale značka rozrostla do něčeho, co potká turista třeba v ulici Na Příkopě, Eva odmítá. „Lidi, kteří u nás pracují, znají zákazníky osobně. To je něco, co si v centru nekoupíte.“

THE ROOM BY BASMATEE

Stát tento obchod s pánskou módou v pařížské čtvrti Marais, byl by obklopen několika dalšími butiky. Pražský concept store The Room by Basmatee ale stojí ve Školské ulici sám. Spolumajitelé Martin Hosnedl (42) a Jiří Svoboda (33) tu ovšem na rozloze pražského 1+1 servírují vše pro ty, kdo chtějí vypadat jinak než ostatní.

Když máte schůzku se dvěma muži, kteří vedou módní concept store vonící těžkou cedrovou vůní a společně přivezli do Česka světově uznávané značky jako Goša Rubčinskij nebo Henrik Vibskov, očekáváte, že povídání s nimi bude trochu v křeči. Za dvě minuty celá je už ale oba vidím, jak připravují obchod k otevření a začínají normální všední den.

Hosnedl nebo Svoboda jsou za pultem svého módního obchodu denně. Znamená to pro ně i důležitou sondu do šatníků jejich zákazníků – co v nich mají, po čem touží, do čeho plánují investovat. Většinou prý přichází muži třicet pět plus, kteří jsou věrní klasice – chtějí vlněný svetr a kožené boty. Dveře si ale podávají s náctiletými, kteří prahnou po extravagantnější módě. „Máme tu mix současné módy. Od návrháře, jako je Heliot Emil, až po minimalistický streetwear z Francie či Německa,“ rozhlíží se Svoboda a Hosnedl ho doplňuje. „Vše, kromě jediné australské značky P. A. M., jsou evropské značky. Zajímavou současnou klasikou jsou Homecore, Commune de Paris či Bleu de Paname.“

Druhá generace

Před jedenácti lety se ale The Room by Basmatee nesoustředilo na tak bohatý módní výběr a ani v něm nepracoval Jiří se společníkem Martinem. V roce 2008 si obchod otevřel japanolog Jan Lichý a specializoval se na prodej triček od grafických designérů či návrhářů z celého světa. Ze stálého zákazníka Svobody se později stal jeho obchodní partner, a když Lichý dostal lákavou pracovní nabídku od japonské společnosti, přenechal obchod již s čistě pánskou módou dvojici Svoboda–Hosnedl. „Říkal jsem si, že to je jediný obchod v Praze, kam může člověk jít nakupovat, pokud se chce vyhnout nákupu v řetězci. Tehdy tu sice byly ještě skateshopy, ale tomu také v určitý moment odrostete,“ vzpomíná Hosnedl.

Zatímco v začátcích vybírali značky pro svůj obchod na módních veletrzích, dnes pravidelně jezdí pouze do pařížských showroomů, v nichž zavedené agentury zastupují zajímavé oděvní výrobce či designéry samotné. Při výběru už Martin s Jiřím berou ohledy nejen na aktuální trendy a požadavky zákazníků, ale občas si dovolí i zariskovat. „Člověk občas narazí na to, že nějaký trend je pro český standard až příliš. Ale někdy to zkusíme, protože vždycky se najde někdo, kdo hledá přesně tohle,“ pochvaluje si Svoboda.

Na druhou stranu si vybírají samotní zástupci značek – zajímá je, jaká další jména už The Room by Basmatee prodává, zda provozují internetový obchod, a zvažují, jestli je pro ně náš trh zajímavý. „Tu možnost nedají všem. Tím by se značka stala příliš dostupnou. Je to nicméně velmi chytrá politika – začínat pozvolně s omezenou distribucí,“ pokyvuje Hosnedl. „Občas ale vidíme, že do značky vstoupil investor, který začne tlačit na pilu. Najednou se nůžky otevřou a značku dají každému, kdo o ni projeví zájem. To je trochu krátkozraké.“

Rubčinskij–Vibskov–Černý

Stále důležitější je nabízet to, co nenabízí nikdo jiný. Jednoduchá zásada se jim osvědčila, když nabídli kolekci od ruského návrháře Goši Rubčinského (jeho značka se píše azbukou), kterého měli na štendrech jako jediní v Česku. Ještě předtím zařadili do sortimentu dánského designéra Henrika Vibskova, který se vymyká skandinávskému minimalismu – oblečení od něj je extravagantnější, a navíc si před třemi lety převzal z rukou královny Markéty II. ocenění za přínos dánskému umění.

Vibskovovu kolekci následně dvakrát prezentovali v rámci programu pražského týdne módy Mercedes-Benz Prague Fashion Week. A nejednalo se o malou investici. Samotnému dánskému návrháři museli zaplatit, aby kolekci do Prahy vůbec poslal. The Room by Basmatee ale podporuje i českou módu. Konkrétně mladého studenta oděvu Jana Černého, který v kolekci pro jaro a léto 2018 předvedl plísňáky či jednobarevné komplety z košil a kraťasů. A byli to právě Jiří s Martinem, kdo zákazníkům nabídl i výsledek spolupráce Černého s firmou Moleda – boty Prestige s barevnými stahovadly a roztavenou podešví.

Obchod s pánskou módou The Room by Basmatee se sice nachází v zapadlé pražské...

Jak budou vypadat trendy, které v následující sezoně jaro-léto vystaví na lanech, jež šikovně nahrazují statické štendry, mají oba jasno. „Došli jsme do momentu, kdy je dovoleno cokoli,“ vysvětluje Hosnedl. Zvláště prý to, co si na sebe obleče známý zpěvák, herec či jiná celebrita. I v The Room by Basmatee pocítili sílu internetu, když se zákazníci nápadně zajímali o specifický kus oblečení – a pak se ukázalo, že si jej oblékl známý rapper nebo o něm informoval berlínský web o pouliční módě Highsnobiety. Právě díky tomuto snadnému vlivu na zákazníky se podle obchodníků pouští do módního průmyslu a do tvorby vlastních kolekcí i takové osobnosti jako Justin Bieber nebo Rihanna. „Zjistili, jaký má efekt, když si něco oblečou. Řekli si, proč to nezkusit i sám za sebe, zvláště když vyrobit tričko nebo tepláky je relativně jednoduché,“ poukazuje Hosnedl. Neznamená to ale, že by The Room by Basmatee na známé tváře zanevřelo. Naopak jejich oblečení, knihy či parfémy lze vidět na kanálu mladého youtubera Ladislava Sinaie.

Jsme jen realisté

Namísto povídání o materiálech, střizích nebo barvách, které se ve skříních zákazníků obchodu ve Školské ulici na jaře objeví, sklouzne rozhovor s Martinem a s Jiřím ke kritice sociálních sítí či přístupu společnosti k oblečení. „Ztrácí se individualita. Na Instagramu jsou všichni ovlivňováni stejným obsahem. Dochází ke ztrátě zájmu, hledání a objevování stylů,“ stýská si Jiří. „Zvláště v Česku musí nejdříve dojít k jakémusi potvrzení trendu nebo značky. Dokud to není například v Háemku, spousta lidí si není jistá, jestli si danou věc může vzít na sebe.“

Zatímco jedni podle nich nakupují trička za 150 korun a neuvědomují si, že to není adekvátní cena za oděv, na druhé straně je podle majitelů pražského concept storu extrémně drahé oblečení s nálepkou. „Začíná mizet rozumný střed, v němž cena odpovídá lidské snaze a prostředkům, kterých je potřeba k tomu, aby bylo oblečení vytvořeno. Najednou se tyto věci se stávají těžko prodejnými. Nejsou dostatečně levné, aby někoho zajímaly, ani v záři reflektorů, aby je někdo za každou cenu chtěl,“ kroutí hlavou Hosnedl.

Když je upozorním, že naše povídání se ubírá poněkud pesimistickým směrem, tvrdí, že jsou jen náturou realisté. „Sice si povídáme o módě, ale ta se netýká jen oblečení nebo maloobchodu,“ upozorňuje Svoboda. „Móda, to je výroba, svět a společnost, která by si měla uvědomit, co má jakou hodnotu. Musí se narovnat myšlení lidí o tom, jaká je správná hodnota nejen oblečení, ale i potravin, čehokoliv.“ 

FRESHLABELS

Obchod Freshlabels platí za jednoho z největších českých e-shopů s módou. Když jej ale kamarádi Jan Bouška (38) a Jakub Veselský (39) v roce 2006 zakládali, osobně rozbalovali krabice se zbožím a odesílali je prvním zákazníkům. Dnes sedí spolu s šedesátkou svých kolegů v kanceláři v Praze i v rodných Teplicích a právě spřádají plány na expanzi do zahraničí. Od té doby se změnilo leccos. Jan s Jakubem se nejdříve zamyslí a zhluboka nadechnou, aby rychle dali dohromady vše, čím si ve Freshlabels prošli. „Teď už sice nebalíme balíky, zato práce máme stále víc,“ směje se Jan, usazený v bílé zasedací místnosti, kde barvami září jen velký obraz od malíře Jana Vytisky. „Pro mě se asi změnilo to, že dříve jsem o firmě věděl všechno a všechno jsem o ní také vědět chtěl. Poslední dobou si ale naopak říkám, že o ní nesmím vědět všechno a ani se o to snažit. To bych se zbláznil,“ dodává s úsměvem spolumajitel Jakub.

I když spolu s Janem mají oba ekonomické vzdělání, v řízení módního e-shopu prý občas nastaly momenty, jejichž řešení se na přednáškách nevysvětlovalo. „Spoustu věcí zvoráme. Někdy dáme prioritu na věci, které nejsou až tak důležité. Ale i když obchod Freshlabels vyrostl ze dvou do šedesáti lidí, pořád v něm zůstalo srdce,“ přemítá Jakub a vyhlíží z okna cíp Františkánské zahrady. „Děláme to, protože to máme rádi. Často tedy děláme rozhodnutí nejen podle čísel, ale proto, že to tak cítíme. A většinou se také ukáže, že pocit je důležitější než čísla. Ne vždy všechno dopočítáte.“

Jsme jako deštník

Hospodaření s čísly jim ovšem jde na jedničku. Loni se totiž obrat Freshlabels dostal lehce pod 120 milionů korun. Za víc než deset let taky firma přerostla jeden obchod v Teplicích, kde Veselský s Bouškou začínali. I první pražský concept store je dnes o poznání větší, před dvěma lety navíc věnovali vedlejší prostor pouze nabídce batohů, tašek a zavazadel. „Poslední dobou dokonce našemu konceptu říkáme deštník,“ říká Jakub a do vzduchu kreslí rukama oblouk.

„Prodáváme produkty, které mají přidanou hodnotu – ať už příběhem o vzniku značky, řešením, nebo udržitelností. U nás víte, že si nekupujete jen tričko, protože ho potřebujete, ale dává vám něco navíc. V tom jsme stejní jako před třinácti lety. Jen dnes máme kromě oblečení i hodně bot, zavazadel, dárkových předmětů. Za další dva roky to možná bude ještě něco jiného, ale to se musíte nechat překvapit,“ dodává s mrknutím oka.

Předloni navíc jejich e-shopu pomohl s růstem investiční fond Tensor Ventures. Již druhým rokem tak ve firmě kromě Boušky a Veselského figuruje i minoritní investor. Aby ale český onlinový concept store vyrostl do rozměrů „internetového hypermarketu s módou“, prý nikdo z nich nechce. „Spousta byznysů jede modelem – nasypeme do toho spoustu peněz a pak to jednou prodáme. To je podle nás model, který není moc rozumný,“ kroutí hlavou Jakub a jedním dechem dodává: „Na druhou stranu se chceme posouvat – a k tomu potřebujete větší rozpočty.“

Ty byly potřeba i k jejich loňské internetové expanzi, kdy Freshlabels spustilo online nakupování pro celou Evropu. Letos se ale obchodní partneři chtějí speciálně zaměřit na jednu vybranou zahraniční lokalitu. Překvapivě nezvolili směr východ, ale trochu odvážně západ. „I když by asi normální rozum tuhle zemi nevybral, my zvolili Německo. Spustíme pro něj německou verzi celého webu a pro místní zákazníky máme připravenou další vychytávku, takzvaný urban traveler concept store, který otevřeme v květnu v Berlíně,“ prozrazuje s mrknutím oka Jakub. „Ale stále nejsme od malých concept storů tak vzdálení. Stále jsme to my, kdo má dennodenní kontakt se vším, co se ve firmě děje,“ naráží Jan na další pražské výběrové obchody s módou.

Když sustainability nikdo nechtěl

Dnes znají zákazníci obchod Boušky a Veselského především jako mix velkých i menších značek z celého světa. Kromě stálic jako Adidas či Levi’s nabízí také slavné sandály Birkenstock nebo švédské batohy Fjällräven. V jejich sortimentu ale lze najít i jména oděvních designérů, jako je kodaňského Han Kjobenhavn, či spolupráci americké batohové firmy Eastpak s návrhářem Rafem Simonsem. V minulosti ovšem přineslo duo obchodníků i řady oblečení navržené lokálními designéry – spolupracovali se značkou Odivi, Chatty, s tatérkou Bárou Cieleckou alias Duhovkou, ale i s umělci kolem Chemistry Gallery.

Freshlabels je nejen e-shop, ale i tři kamenné concept story. První pobočka...

Aktuálně se přibližně dvacet procent značek v sortimentu Freshlabels zaměřuje na takzvanou sustainable produkci. Zatímco dnes již existují zákazníci, kteří oblečení vyrobené ve férových podmínkách nakupují cíleně, první vlaštovka, kterou Jan s Jakubem vypustili kolem roku 2008, nikoho příliš nezajímala. „Byla to trička z organické bavlny od švédské značky WeSC. Jedno tričko přitom stálo o stovku víc než to vyrobené z běžné bavlny. Vůbec se neprodávala,“ vzpomíná Jan.

Ačkoli takzvaná sustainable móda tvoří v obchodech dvou společníků menší část, rádi by číslo výrobců, kteří omezují používání chemikálií, šijí z recyklovaných materiálů a jejich zaměstnanci pracují v dobrých podmínkách, rozšířili. Na druhou stranu připouštějí, že barevný štítek „Udržitelné“ u nich v nejbližších letech pravděpodobně nebude zastoupen ze sta procent. Nechtějí prý dělat kompromisy, pokud jde o design, ale zároveň stojí o to zařadit do svých obchodů všechny sustainable značky, které za to budou hodnotově i esteticky stát.

Zda náhodou zájem o udržitelnou módu jednou neopadne, a nezmizí tak i z regálů Freshlabels, je podle Jakuba a Jana málo pravděpodobné. „Nejde ani tak o trend jako spíše o to, že lidem došlo, že naše počínání má vždy nějaký efekt. To je, jako kdybychom zapomněli číst,“ ohrazuje se Jakub. „Záleží už jen na tom, jaké autority se této myšlenky chopí a jak srozumitelně ji předají, aby se dostala až do nejzapomenutějšího koutu na planetě.“

Najdete na Lidovky.cz