Když se terén přizpůsobí stavbě. Dům dvou tváří v Jablonném

Podstata územních plánů dodnes v Česku spočívá ve funkčním vymezení. Celá plocha je vyplněna různobarevnými fleky (proto územnímplánům někteří architekti přezdívají „strakapoud“), které označují funkci konkrétního kousku země. Možná i kvůli tomu se u nás stále ve velké míře staví monofunkční objekty, jež jsou určené buď jen k bydlení, nebo jen k práci, nebo k výrobě. Kombinace najdete málokdy, přestože právě tak se stavělo od nepaměti: na každém středověkém náměstí najdete domy, které měly v přízemí provozovny, prostory určené pro obchod a pro práci a až nad nimi – pokud obchod prosperoval – postupně přibývala patra určená k bydlení majitelů.

O práci Atelieru K2 jsme tento rok psali dvakrát (o adaptaci bývalé školy na muzeum Včelí svět v Hulicích si můžete přečíst ZDE a o rodinném domě v Dobřejovicích ZDE.). V obou případech šlo o stavby, které dokázaly umně navázat na své prostředí. V Jablonném byla pro architekty situace složitější. Rozhodli se totiž pro dosti radikální zásah do stávající krajiny.

Dům dvou tváří

Odkopali značnou část svažitého pozemku, který tak bylo nutné po stranách zafixovat pomocí opěrných zdí z takzvaných gabionů – klecí vyplněných kamením. Do takto vytvořeného zářezu – a na hranu pozemku, aby zůstala zachována co největší část zahrady – pak umístili dům.

Tak dramatický zásah do terénu je však nutné vykompenzovat hmotou stavby, která dokáže oprávněnost tohoto zásahu. To se architektům podařilo: výsledkem je podlouhlá dvoupodlažní stavba, zabírající téměř celou šířku pozemku. V přízemí se nacházejí dvě samostatné ordinace, přístupné ze společné haly, do níž se přichází po bezbariérové lávce, garáž pro jedno auto a rehabilitační bazén. Opatro výše pak najdeme byt lékařky. Půdorys patra je o něco užší než přízemí, což stavbě při pohledu z ulice dodává příjemnou gradaci a částečně zjemňuje její monumentalitu. Přechod mezi přízemím a patrem je tvořen drobnou pultovou střechou, pokrytou čtvercovými střešními taškami, jejichž barevnost se snaží přiblížit cihlám na fasádě.

Podlouhlá monumentální forma obsahuje v přízemí dvě ordinace bezbariérově přístupné po lávce a v patře byt orientovaný do zahrady

Díky terénnímu zlomu jde o dům dvou tváří. Do ulice se dvoupodlažní stavba tváří vážně, těžce, monumentálně. Tomu napomáhá členění fasády vertikálními otvory trojího typu: průhledným a mléčným sklem a neprůhlednými černými plechovými deskami. Do nich jsou osazeny větrací otvory, překryté okenicemi podobného barevného odstínu, takže si jich všimnete až po otevření. Díky těmto úpravám fasády působí přízemí otevřeným dojmem a naznačuje veřejnou přístupnost ordinací.

Zcela opačně je pojednáno soukromé bytové patro, které obsahuje pouze jeden okenní otvor. Abychom tedy byli zcela přesní, našly by se zde dva – ten druhý je ale opravdu miniaturních rozměrů a bude vám chvíli trvat, než ho v plné části fasády zaregistrujete. Jde o okénko do koupelny, které dovnitř i přes svou titěrnost přináší překvapivě mnoho přirozeného světla.

Směrem do zahrady je byt co nejvíce prosklen. Sestupuje se do ní po širokých schodech, takže spojení není úplně přímé – není se co divit, přece jen jsme už takřka 500 metrů nad mořem. Prosklení si architekti mohli dovolit díky tomu, že jde o východní stranu, navíc mírně stíněnou přesahem pultové střechy, na níž je vysázena zeleň, dobře viditelná z horní části zahrady.

Zahradní průčelí je výrazně prosklené a dům najednou působí křehkým, pavilonovým dojmem.

Do bytu je možné vstoupit po dvou jednoramenných schodištích na opačných koncích domu. První schodiště je vnitřní a propojuje rehabilitační bazén s ložnicovou částí bytu. Z jeho odpočívadla je možné vstoupit přímo do zahrady, která se zde svažuje, a nachází se tak o půl metru níže než na druhém konci domu. Druhé schodiště je venkovní, kryté vykonzolovanou konstrukcí, pokrytou vlnitým laminátem, a vede od garáže přímo k hlavnímu vstupu do bytu.

Nedostatek světla si vyžádal světlíky

Dispozice bytu je otevřená a nezastírá, že je určena pro obývání jedním člověkem. Působí tedy spíše jako chata, víkendový byt, jako místo odpočinku v kontaktu s pracovištěm než jako trvalé bydlení. Orientace bytu vůči světovým stranám není úplně ideální, protože hlavnímpožadavkem bylo umístění ordinací tak, aby byly přístupné z hlavní ulice a aby byt měl přístup na zahradu. Tento handicap je uvnitř částečně kompenzován pomocí prvku, který autoři využívají s oblibou: vnitřních okenních otvorů pod stropem. Jeden najdeme ve formě nadsvětlíku u malého zádveří, druhý v koupelně. Oba propouštějí dostatek světla pro celou šířku domu.

Konstrukčně stavbu podpírají obvodové zdi a v patře komínové těleso s krbem, které zasahuje i do zákoutí obsahujícího kuchyň. V prostoru mezi domem a příjezdovou ulicí se nacházejí tři samostatná parkovací stání a bylo zde nově vysazeno několik stromů. I tak ale kapacita parkování někdy množství pacientů nestačí. Dům v Jablonném představuje důkaz, že někdy může být opodstatněný i radikální zásah do krajiny a podstatná změna terénní konfigurace. Velkorysá forma spolu se stejně velkorysým členěním a cihlovým pláštěm dodávají domu na solidnosti. Po letech ve svém prostředí působí zcela samozřejmě.