Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kino káva: Jak nadšenci zachránili liberecký biograf z 20. let

Design

  7:01
Čtveřice mladých nadšenců s pomocí dalších dobrovolníků a města zachraňuje objekt libereckého kina Varšava z dvacátých let minulého století, v němž zhlédla nejeden film. Ve foyeru bývalého biografu se už dnes podává espresso.

Kino bylo postaveno ve středu Liberce v roce 1923. Díky občanské aktivitě se pracuje na opravě zchátralé budovy posledního městského kina. Stavební práce jsou většinou výsledkem úsilí dobrovolníků. Ve foyer byly například odstraněny škodlivé nánosy ze 60. let a obnoveno celkové světelné řešení. www.kinokava.cz „Opět aktivismus, společnost nadšenců, mladých architektů. Záchrana starého kina, v první fázi jeho foyeru s krásným stropem,“ vyzdvihuje architektka Jitka Ressová, editorka ročenky. foto: Aleš Jungmann

Lidé se po válečných letech opět baví, navštěvují kavárny, bary a kina. Pan Wiesner zaparkuje automobil značky Laurin & Klement v garážích, které sousedí s autodílnou, a odebere se s chotí do lóže Städtische Lichtspiele v Liberci. Na programu je Zlaté opojení Charlieho Chaplina ještě v němé verzi. Zatímco sledují film, v autodílně, která sousedí s garážemi, vymění v jeho autě olej.

Tak podobně mohla proběhnout návštěva kina ve dvacátých letech minulého století. Liberečané ho znají pod názvem Varšava. Ti méně bohatí, kteří přicházeli pěšky, vstupovali do kina přízemním vchodem z druhé strany budovy. Vstup do kina ve dvou úrovních a ze dvou stran dovolil svažitý terén pozemku, který vymezují dnešní ulice Frýdlantská a Mariánská. Autory unikátního řešení v „americkém“ stylu, které spojilo kino s garážemi a autodílnou, byli v roce 1922 němečtí architekti Josef Effenberger a Fritz Noppes. Třípatrovou, částečně podsklepenou budovu navrhli ve stylu art deco.

Záchrana biografu

Kino Varšava podstoupilo v šedesátých letech rekonstrukci, aby zvládlo promítání na širokoúhlé plátno, s přílivem multikin už se však nevyrovnalo a v roce 2008 zavřelo. Před městem vyvstala otázka: objekt zbourat, nebo prodat? Spolu s chátráním budovy v centru města byla otázka stále neodbytnější.

| „Žádné jiné kino se nevrylo do srdcí Liberečanů jako Varšava. Ani nevím proč,“ říká jeden ze zachránců kina, architekt Jiří Žid.

Ani jedna z možností se ovšem nelíbila mnoha mladým lidem, pro které kino Varšava bylo a je citovým tématem. Navíc jej považují za úžasnou stavbu, která u nás nemá obdoby. „Žádné jiné kino se nevrylo do srdcí Liberečanů jako Varšava. Ani nevím proč,“ říká architekt Jiří Žid, jeden ze zachránců kina. Spolu s kolegy Petrem Hubáčkem, Ondřejem Pleštilem a Zuzanou Koňasovou založil občanské sdružení Zachraňme kino Varšava. „Chtěli jsme dokázat, že takový prostor s multižánrovou náplní má v Liberci místo. Bylo by škoda, kdyby o něj město přišlo,“ doplňuje Petr Hubáček. Město tak našlo partnera pro vyjednávání, z prodeje ustoupilo.

Finanční nouze objekt rozdělila na dvě části. Z prodeje horní haly, kdysi garáží a autodílny, kde je dnes pizzerie, město získalo peníze, z nichž část vložilo do záchrany spodní části kina.

Respekt ke stavitelům

„Když jsme sem v roce 2012 poprvé přišli, kino stále žilo, ale biologicky,“ směje se Zuzana Koňasová. Řasám a houbám se tu náramně dařilo. Důmyslný odvětrávací systém budovy byl při rekonstrukci v šedesátých letech zničen, všechny otvory zazděny. Sál kina vypadal na první pohled lépe než teď. Teprve když jsme jej odstrojili, objevily se všechny jeho neduhy,“ vysvětluje. Ukrýval však jeden vzácný poklad. „Pod pódiem jsme našli schovaná původní svítidla z dvacátých let. Teď osvětlují kavárnu, která vznikla ve foyeru kina,“ říká Ondřej Pleštil. Právě za rekonstrukci foyeru získali autoři v loňském roce prestižní cenu Grand Prix Obce architektů v kategorii Architektonický design, drobná stavba a umělecké dílo v architektuře.

Autoři objekt nepřestavují, ale kultivují. Prostor foyeru vyčistili, odkryli zazděná okna, strop a podlahu zachovali, navrhli bar, stoly a židle. „Původně jsme chtěli být razantnější, ale postupné objevování předností budovy a také finanční nouze nás donutily ustoupit,“ vysvětluje Ondřej Pleštil. Začali cítit i jistou úctu ke generaci, která skutečně ovládala umění stavět. A v Liberci často v nelehkých podmínkách, protože se musela vyrovnávat se svahem, skálou a vodou. „Ten dům fungoval na základě jednoduchých principů. Když narazíme na nějaký otvor, detail, zkoumáme, proč na tom místě je, protože má určitě nějaký smysl,“ říká Jiří Žid.

„Když jsme odstranili svítidla ze stropu foyeru, která mířila na podlahu, a zavěsili tam původní, která naopak osvětlovala strop, změnila se atmosféra celého prostoru. Strop získal plasticitu, vynikly všechny štukové detaily. Mosazná svítidla nad bar nakonec musel Jirka vyrobit sám, protože jsme nenašli žádné vhodné produkty, které by se daly koupit,“ upozorňuje Zuzana Koňasová. Ostatně spoustu práce museli architekti udělat vlastníma rukama a s pomocí dobrovolníků, bez nichž se neobejdou ani dnes.

Autoři rekonstrukce, z níž je zatím hotovo foyer budovy, objekt nepřestavují, ale kultivují. „Původně jsme chtěli být razantnější, ale postupné objevování předností budovy a také finanční nouze nás donutily ustoupit,“ říká další ze zachránců kina, Ondřej Pleštil.

Charakter kavárny ovlivnila i výmalba. Použili až čtvrtou barvu, o níž byli zpočátku přesvědčeni, že se vůbec nehodí. „Interiér se sám vzpíral návrhům, které měnily jeho povahu, odmítal prvky, které se v něm chovaly agresivně,“ říká Jiří Žid. Náročnou se ukázala i výroba vstupních dveří, jejichž původní vzhled studovali z dochovaného plánu, kde ovšem zaujímaly dvoucentimetrový obdélník.

S pomocí dárců a dobrovolníků

Spolek Zachraňme kino Varšava si za těch pár let, co má objekt v nájmu, vybudoval okruh spolupracovníků-odborníků, s nimiž se o každém zásahu radí. Vstřícné byly i mnohé firmy, od nichž architekti získali slevy na materiál.

Po roce a půl fungování spolku založili tvůrci veřejnou sbírku. Liberečané ale spontánně přispívali na záchranu kina ještě před jejím vznikem. Zato dnes mohou zajít do kina na kávu, do kinosálu či sálu v patře, odkud byl původně vstup do již zmíněných lóží, na koncert, výstavu nebo filmovou projekci. „Překvapil nás zájem lidí pořádat v sálech nejrůznější akce,“ podotýká Petr Hubáček. V syrových interiérech, zbavených jen nánosu poslední rekonstrukce, se každý měsíc koná kolem patnácti dvaceti rozličných kulturních programů.

O dalším osudu kina Varšava rozhodne schválení či zamítnutí projektu přeshraniční spolupráce se dvěma žitavskými kiny, financovaný z evropských peněz. Jeho schválení by umožnilo opravu celé budovy včetně technického vybavení najednou, v opačném případě bude spolek pokračovat dílčími rekonstrukcemi jako dosud.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...