Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Lidice jako architektonická perla

Design

  7:00
Desátého června jsme si připomněli 69. výročí lidické tragédie. Pietní území, které na tomto místě vzniklo na základě velké soutěže po válce, patří k mimořádně cenným architektonickým i urbanistickým dílům, která inspirovala zřizování obdobných pietních míst na celém světě.

Autoři památníku pod vedením Františka Marka nechali území původních Lidic prázdné, jedinou dominantou je prostý kříž z ohořelých trámů s trnovou korunou z ostnatého drátu. foto: Lucie Zídková a Ester HavlováLidové noviny

Rozhodnutí o vypsání soutěže padlo již 1. srpna 1945. V porotě zasedli významní architekti: Adolf Benš, Bohumil Holý, Josef
Kittrich, Oldřich Starý, Stanislav Šnajdr a Ladislav Žák (posledně jmenovaný byl mimochodem o něco později autorem vynikajícího řešení památníku v Ležákách – viz Orientace 19. 6. 2010).

V následujícím roce pak jury vybrala tři nejlepší studie z osmapadesáti přihlášených. Ex aequo získali první ceny týmy Václav Hilský – Richard Ferdinand Pozemný – Antonín Tenzer, dále dvojice František Marek – Zbyněk Jirsák a konečně známý představitel meziválečné avantgardy Jaromír Krejcar.

ČTĚTE RECENZI NA FILM LIDICE:

Porota nakonec vyzvala první dva kolektivy, aby vypracovaly definitivní návrh (Krejcar mezitím emigroval do Velké Británie). Vedoucím týmu byl Gočárův žák z AVU FrantišekMarek (1899–1971), známý např. návrhem sokolovny a restaurace v pražských Riegrových sadech nebo citlivým projektem dostavby Gočárovy Legiobanky Na Poříčí se známou pasáží U Rozvařilů a koncertním sálem (později divadlem E. F. Buriana – dnes ARCHA).

Minimalistický krajinný komplex

Porota vybrala řešení, které se vědomě vyhnulo patetickým stavbám a monumentálním sousoším a zvolilo naopak minimalistický, ale o to působivější krajinný koncept. Samotné území Lidic ponechali autoři prázdné, v trávě jsou jen pozůstatky základů jednotlivých domů, Horákova statku a kostela s příslušnými nápisy. Dále byl obnoven rybník a potok. Poněkud stranou leží hřbitov.

Na začátku 60. let pak přibyl gloriet s muzeem.

Nová obec byla pak vystavěna mimo toto území. Tvoří ji asi 150 jednoduchých domků se sedlovými střechami, škola a kulturní dům, dokončený ovšem až v 50. letech, takže nese rysy tzv. sorely. Jedinou dominantou pietního území se tak stal prostý kříž z ohořelých trámů s trnovou korunou z ostnatého drátu, vztyčený na místě, kde došlo k hromadné exekuci lidických mužů.

Různá výtvarná a architektonická díla pak vznikala až postupně, zřejmě proto, že v komunistické éře se původní symbolika zdála politikům málo patetická. Jejich úroveň je různá. Plastiky známých sochařů Bedřicha Stefana a Karla Lidického jsou kvalitní a měřítkově přijatelné.

Rovněž nápad založit v horní partii pietního území růžový sad, s nímž v polovině 50. let přišel předseda mezinárodní společnosti Lidice budou žít Sir Barnett Stross, je výborný a celkový koncept nijak nenarušuje. Méně citlivá už je stavba glorietu s dvěma křídly muzea přímo uprostřed pietního území (autorem byl opět František Marek). Ten byl dokončen až na začátku 60. let.

Kšefty pro partajníky

To však nebylo nic proti bombastickým plánům z let osmdesátých. V horní partii, tam, kde byl růžový sad, se začal stavět dle projektu architekta Zdeňka Kuny obrovský památník. Do glorietu byl zasazen výtvarně nesmírně slabý reliéf jednoho z protagonistů normalizačního umění Jana Simoty, který otravně popisnou formou zobrazuje tragédii v Lidicích a osvobození Rudou armádou – vše se kupodivu odehrává v důlní chodbě. U hřbitova pak měla vyrůst obrovitá socha lidické ženy podle návrhu dalšího prominentního sochaře Miloše Axmana. Celé to dělalo dojem, že se spíše hledají kšefty pro partajníky a tragédie obce je jen záminkou. Naštěstí přišel rok 1989 a stavba nového památníku byla ihned zastavena.

V 80. letech byl instalován známý památník lidickým dětem (Marie Uchytilová), kde návštěvníci z celého světa zanechávají své vzkazy.

Tehdy jsme v Občanském fóru navrhovali odstranění již postavené části a návrat území do původní podoby. Politici však váhali a do díla se pustili až po mnoha letech, před oslavami 59. výročí vyhlazení Lidic, kdy byla betonová konstrukce s vyhřezlými železnými výztužemi konečně odstraněna včetně okolní džungle a rezavého oplocení.

Zcela samostatně a mimo oficiální zadání vznikal z iniciativy sochařky Marie Uchytilové (pamětníci si jistě vzpomenou na její návrh korunové mince s motivem dívky sázející ratolest) památník lidickým dětem. Bolševici si s ním nevěděli rady, autorka nepatřila mezi protežované umělce. Nakonec ale dílo víceméně akceptovali. Myšlenka je hezká, naturalistické provedení už bohužel méně… V roce 2005 začala rozsáhlá rekonstrukce muzea, kam byla instalována nová zdařilá expozice pod názvem A nevinní byli vinni. Připravil ji výtvarník Bohumír Prokůpek a tým historiků, film je dílem režiséra Pavla Štingla. Bez zbytečných naturalismů se návštěvník prostřednictvím vzpomínek pamětníků a zachovaných osobních předmětů lidických občanů seznámí s osudy obce i důvody její likvidace nacisty.

Opravdovost prožitého

Filmový dokumentarista Štingl k tomu říká: "Hrdinství je v dnešním světě na filmových plátnech komerčních kin tolik, že až devalvuje. My jsme podobnou techniku, kterou se jinde promítají dobrodružné příběhy, využili pro přiblížení událostí zcela reálných, a přesto neuvěřitelných. Realita Lidic však daleko předčí všechny fantaskní představy o hrdinství.

Naším nejsilnějším triumfem je autenticita, opravdovost prožitého, psychologie konkrétních dějů... Tam, kde se ve filmových příbězích píše ‚příběh na motivy skutečných událostí‘, tam my pracujeme s vážnou  realitou, se svědectvími stále žijících pamětníků a s jejich zažloutlými rodinnými fotografiemi. To jsou pádné argumenty, všudypřítomné v každém motivu, který nabízíme návštěvníkovi.
Přesto však nejsilnějším argumentem je místo samo. Naše stylizované snímky by nikdy neměly ten dopad, kdyby se nepromítaly přímo na místě někdejších událostí."

Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha