Lidový kroj: S úctou ke slovácké tradici

Právě z dílny v Uherském Ostrohu také pochází obřadní kroj, který můžete v celé kráse vidět na naší titulní straně a jeho detaily na stránce protější. „To je jednoduché, to musíte zvládnout,“ říká mi ředitelka dílny Dagmar Raušová, zatímco z krabice vytahuje dvě zadní a jednu přední spodničku, rukávce s kordulkou, prdelnicu, bílý fěrtoch s tráčky, fěrtůšek, stuhu, obojek... „A šatku a čepení, na to bych málem zapomněla!“ zvolá a já se znovu pokouším vzpomenout si na postup oblékání jednotlivých součástí kroje. Marně. „Tady máte brožuru s návodem, aby to nedopadlo jako minule, když v Praze fotili náš kroj,“ popíchne paní Raušová.

Náměstí v Uherském Ostrohu bylo během mé návštěvy liduprázdné. Ale v obchůdku, který je součástí dílny nacházející se v zámeckém areálu, se dveře netrhly. „Máte slováckou vyšívanou stuhu?” ptala se místní babička. Pár minut po jejím odchodu vstoupila do obchodu skupina čtyř lidí – rodiče, syn a jeho přítelkyně. Přinesli starý kroj, který přes šedesát let odpočíval v truhle. Chtěli ho opravit a upravit pro mládencovu dívku. Důvod? „Nemá kroj, tak ať mají v čem jít k muzice,“ pronesla žena.

„Renovace krojových součástek jsou v menšině, ale na druhou stranu jsou pro nás velkou výzvou. Nic nezkazit našim předchůdcům a přitom prodloužit životnost jednotlivých kusů,“ říká paní Raušová a ze zásuvky vytahuje vyšívané stuhy. „Vidíte ty barvy? To už dnes nikdo nedokáže.“ Když porovnávám vintage kousky s novými stuhami, je vidět rozdíl nejen v barvách, ale rubová strana nových stuh jako by postrádala řád. „Občas narážíme na problém s dostupností určitých materiálů, které byly pro naše předky běžné. Tlak trhu bohužel způsobil, že výroba v malých sériích není rentabilní a náš obor je na okraji zájmu. Na druhou stranu nás tyto okolnosti nutí hledat jiné možnosti. Například omezená barevnost v oděvních šňůrách z nás udělala téměř mistry v barvení vlastních odstínů,“ usmívá se.

V ostrožské dílně momentálně pracuje na plný úvazek šest švadlen, další lidé včetně vyšívaček spolupracují externě. „Žádná z našich pracovnic se dříve výrobě krojů nevěnovala. Všechny se vyučily a pracovaly pro podnik OP Prostějov. Technologie, které se při šití krojů používají, se tak musely naučit,“ říká paní Raušová. Při pohledu na bohatě zdobený kroj mne napadá otázka na cenu. „Nový sváteční kroj, který se nosí u nás v Uherském Ostrohu, přijde zhruba na 30 000 korun. Výroba je závislá na rychlosti vyšívačky, ale když nashromáždíme veškerý materiál, samotné ušití kroje pak trvá přibližně dva týdny.“

Když si člověk uvědomí, že cena kroje, na kterém se ručně pracuje několik týdnů, se rovná například ceně kožené peněženky některé z luxusních módních značek, je to smutné. Však jak potvrzuje případ ostrožské dílny, nebýt peněz z fondů Evropské unie, tradice výroby krojů by zde nejspíš pomalu, ale jistě zanikla.

O zákazníky přitom dílna nemá nouzi: „Nelze přesně říct, kolik krojů ročně naší dílnou projde. Některé roky se sejde výroba svátečních krojů, které jsou časově náročné, jindy je větší zájem o kroje taneční. Lidové taneční soubory sice tvoří menší část zákazníků, ale o to více krojových součástek pro ně šijeme. Více zákazníků ale máme z řad jednotlivců. Každoročně nám také přibývají zákazníci ze Slovenska. Nejen ti, kteří si u nás nechají kroje ušít, ale i ti, kteří si přijedou pro materiál na jejich výrobu. Podobné dílny, jako je ta naše, existují i na Slovensku, ale jsou více specializované na určité krajové oblasti a možná je pro zákazníky zajímavá i finanční stránka věci,“ doplňuje paní Raušová.

Při Děkovné pouti na kopce Svatého Antonínka připutují v krojích všechny generace.

V ostrožské dílně se můžete obléci od hlavy až po paty. „Dámské, pánské i dětské kroje vyrábíme kompletně. Ušijeme, vyšijeme, nažehlíme, vyrobíme jakoukoliv pokrývku hlavy. Krojovou obuv pro nás zajišťuje obuvník z nedalekého Hluku, se kterým spolupracujeme už léta.“

Skutečnost, že každý kraj, oblast či vesnice má na svých krojích specifické prvky, pro ostrožskou dílnu není problém. „Máme obrovskou databázi čítající několik tisíc fotografií, které zachycují výrobky, jež prošly naší dílnou, krojové kousky, které nám přinesli zákazníci k náhledu nebo jako vzorky, ale také fotografie z různých kulturních akcí, kde se kroje oblékají. Spolupracujeme s muzei po celé naší republice, s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a mnoha dalšími nadšenci, kteří staré lidové kroje sbírají,“ doplňuje.

Dodržení odlišností jednotlivých krojů je pro ni zásadní: „Kdyby to tak nebylo, časem bychom sklouzli k určité uniformitě, což by vlastním krojům moc neprospělo. Naši předci také nechtěli chodit všichni stejní – a v tom je krása vývoje krojů.“