František Sander se narodil ve stejném roce (1871) jako zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra. Studoval na pražské technice u profesorů Josefa Schulze a Jiřího Pacolda. Od roku 1907 byl pak pedagogem stavební průmyslovky na Smíchově.
Doménou jeho tvorby byly vodní stavby, ale k jeho dílu patří například také průčelí činžovního domu stavitele Šimáčka na nároží Veleslavínovy a Křižovnické ulice na pražském Starém Městě (1897) s raně secesní dekorací ve stylu vídeňského Otta Wagnera. Jeho rukopis nese i romantická Samohrdova vila v lázních Luhačovice z roku 1906. A podílel se i na rozšíření první pražské sokolovny, navržené Vojtěchem Ignácem Ullmannem v Sokolské ulici na Novém Městě. Jeho podpis dokonce najdeme i na secesních vitrážích velkého sálu paláce Obchodní komory na náměstí Republiky, který v neorenesančním stylu projektoval vinohradský architekt Antonín Turek.
Tenkrát na západě
Jak už bylo řečeno, nejvýznamnější kapitolou Sanderovy tvorby jsou vodní díla. Byl ostatně jmenován hlavním architektem velké akce – splavnění řek Vltavy a Labe – a jeho návrhy patří k těm, které si zaslouží označení „pozoruhodné“. Ve stylu secese a moderny vytvářel někdy až pohádkově vyhlížející stavby, byť jejich funkce byla pragmatická.
V architektově pozůstalosti v Národním technickém muzeu se zachovala řada působivých kolorovaných výkresů, které dokládají, že byl také mistrovským výtvarníkem. Jak už to tak ale bývá u industriálních děl, jejich autorství často ani není známo a pozornost odborníků je soustředěna především na technické aspekty.
Kdo někdy navštívil Františkem Sanderem navržený jez v Hoříně poblíž soutoku Labe a Vltavy (viditelný i z terasy u mělnického zámku), bude jistě souhlasit s tvrzením, že jde o jedinečné dílo nejen po technické, ale i výtvarné stránce. Stěny z kyklopského zdiva i prvky z betonu a kovu doplňují secesní ornamenty, které dávají stavbě z roku 1905 romantický ráz. Naopak utilitární, ale přesto neméně působivý je železný most na kamenných pilířích přes řeku Labe ve středočeské Roudnici.
  |
Jez, most a rozlehlý objekt hydroelektrárny s trojicí Francisových turbín jsou také jednou z dominant moderní části Hradce Králové. Poblíž soutoku s řekou Orlicí jej na Labi Sander vystavěl mezi roky 1909–1912. Populární Hučák, jak si stavbě obyvatelé východočeské metropole zvykli říkat, se nedávno dočkal opravy. I na tomto vodním díle najdeme motivy pro autora tak typické: omítané plochy, střídané partiemi z režného zdiva. Dominantou areálu je pak štíhlá věž s hodinami při turbínové hale, opatřené velkými obloukovými okny.
Sander navštívil jako jeden z mála českých architektů na počátku minulého století Spojené státy a vliv amerických staveb je na jeho pracích zřetelně patrný. V Hradci Králové vedle zmiňovaného Hučáku navrhl také jez a hydroelektrárnu na Orlici a dvojici půvabných secesních můstků – most na Pláckách a můstek přes Piletický potok. Dalším vodním dílem je jez v Miřejovicích. V Pardubicích zase postavil secesní vodojem. Podobný měl stát také v Ústí nad Labem, ten se ovšem realizace nedočkal.
Poklona rytířova
V hlavním městě projektoval František Sander v roce 1905 budovy přístavu podél Jankovcovy ulice v Holešovicích, jejichž fasádu tvoří hrázděné zdivo. Jeden z domů dnes slouží jako přístavní restaurace, další jako zdravotní středisko. Ještě nedávno byly oba ohroženy a měla je nahradit nová zástavba, naštěstí se je ale podařilo zachovat, jen jim bohužel chybí větší odstup od nových bytovek.
V Praze dal Sander podobu také náplavkám pod nábřežím Svobody a Rašínovým nábřežím, projektoval i jez na Štvanici s „domkem plavidelníka a jeho tří pomocníků“, jak stojí na plánech. Domek má na střeše dokonce kapitánský můstek. Za zmínku stojí i návrh hydroelektrárny na západním cípu Štvanice ve tvaru kolesového parníku. Magistrátním úředníkům se ale asi zdál příliš výstřední, protože nakonec oslovili architekta Aloise Dlabače, který pak postavil objekt, jenž tam stojí dodnes.
K drobným, ale půvabným Sanderovým dílkům patří i různé majáčky na pražských ostrovech. Celá akce splavnění obou řek pak byla slavnostně zakončena vztyčením sochy Vltavy a jejích přítoků na severní špici Židovského (dnes Dětského) ostrova. Architekt na ní spolupracoval se sochařem Josefem Václavem Pekárkem. S tekutinou souvisí konečně i další Sanderova záliba: v romantickém stylu navrhoval interiéry pražských hostinců. Do dnešních dnů se zachoval třeba jeho pivovar s hospodou U Fleků v Křemencové ulici nebo hostinec U Glaubiců v podloubí Malostranského náměstí.
František Sander zemřel téměř zapomenut v roce 1932 v Hořovicích. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech. Příznačné je, že jediný nekrolog tehdy napsal další podivín české architektury – Richard Klenka rytíř z Vlastimilu.
