Manželská dvojice tvoří keramické nádobí. Při hádkách vzduchem talíře nelétají, říkají

Lidovky.cz: Kdy jste se začali věnovat výrobě nádobí? A co vás k tomu vedlo?
Klára: Intenzivně jsme se nádobí začali věnovat až po první větší zakázce z restaurace Thir, což bylo tuším někdy v roce 2018. Do té doby to byl jen takový ten sen, ke kterému stále nejsou podmínky. Tato objednávka nás nakopla se do toho naplno vrhnout. Dlouho jsem přemýšlela, jak nás pojmenovat a pak mi došlo, že to prostě musí vycházet z nás, jinak to nebude fungovat. Oba jsme gurmáni a jídlo milujeme. Podle nás je talíř, na kterém si jídlo naservírujeme stejně důležitý, jako jídlo samo.Proto Love to eat. Jako nejjednodušší forma prodeje se mi jevil Fler. Teď zjišťuji, že jsem rozhodně nešlápla vedle. Během těch dvou let jsme se celkem rychle dostali do povědomí.

Lidovky.cz: Vaše keramické nádobí je poměrně úspěšné, používají ho rády foodblogerky, protože je fotogenické, ale i známé restaurace. Jak si vás našly?
Klára: Restaurace na doporučení. Foodblogerky jsem zpočátku některé oslovila sama, později se začaly ozývat další a další. Holky, které na naše nádobí fotí, znám většinou osobně. Jednou se k nám do dílny dokonce přijaly podívat při jednom ze svých setkání. Moc ráda na to vzpomínám – pomohlo mi to si trošku utřídit myšlenky v tom, že je rozdíl mezi zákazníkem, který chce nádobí domů a mezi tím, který jej chce na focení. V domácnosti většinou zákazník ocení hladký povrch, zatímco při focení je lepší matný. I když ani to už neplatí stoprocentně.

Lidovky.cz: Kde jste se s keramikou naučili pracovat?
Jakub: Nejvíce jsem se naučil v keramické dílně mých rodičů. Své zkušenosti jsem také získával a rozvíjel na SUPŠ Bechyně a následně na UMPRUM.

Klára: Prvním krokem byla keramická škola v Bechyni. Spoustu důležitých informací jsem ale načerpala od rodičů manžela, kteří se keramikou živí přes třicet let. A v neposlední řadě taky určitým seberozvojem, hledáním informací, zkoušení možností...

Lidovky.cz: Jak to jde dohromady - soužití a práce? Nehádáte se občas kvůli tomu, že jste spolu pořád?
Klára: Vzhledem k tomu, že jsme se dali dohromady už v prvním ročníku na střední škole a chodili jsme spolu do třídy, jsme zvyklí být stále spolu. Vytvořili jsme si za těch dvacet let takový náš mikrosvět, kdy ani nemusíme moc mluvit a už víme, kdy je třeba hodit zpátečku. Současně jsme ale oba dost výbušné povahy, takže někdy ta zpátečka prostě hodit nejde a je u nás často Itálie. Talíře ale ještě nelítají. 

Jakub: Právě proto, že jsem spolu pořád, začali jsme společně i vyrábět keramiku, abychom rozšířili okruh námětů k hádkám.

Lidovky.cz: Čím vás zaujala keramika? A v čem je posle vás lepší než porcelán?

Klára: Já mám keramiku ráda z toho důvodu, že více souzní s mojí povahou- je taková méně svazující a hrubší. Porcelán na mě působí chladně. Do tvorby keramiky se může snadno promítat moje současné naladění. Pro mě je lepší i v tom, že je mi technologicky bližší, mám s ní více zkušeností. Každopádně porcelánu se úplně nebráním, v současné chvíli si ho osahávám a tvořím do šuplíku. Máme v plánu s ním taky začít, ale jsem si jistá, že moje pojetí bude zase trošku odlišné.

Jakub: Je to už poměrně dávno, takže čím mě keramika zaujala a jestli vůbec, si nevzpomínám, ale rozhodně mě nepřestává překvapovat. Navíc nikdy nemůžete dosáhnout takové jistoty, aby si člověk mohl říct, „jo tak už vím jak na to“.A to v kterékoliv fázi výroby. Tím je pro mě keramika, jako materiál, do nekonečna zajímavá. V tom bych viděl i jakousi výhodu oproti porcelánu, který vnímám jako přísnější materiál. Ne že by byla keramika v něčem lepší, to nechci vůbec srovnávat, to je asi jako porovnávat, jestli jsou lepší běžky nebo sjezdové lyže.

Lidovky.cz: Vyrobili jste někdy dva stejné talíře?
Jakub: Málem ano, trvalo to roky, a byl jsem opravdu blízko. Pak mi ale při výrobě jednoho z nich vypadla řasa, čehož jsem si nevšiml, řasa následně v peci z hlíny vyhořela a už byl jeden z talířů jiný. Od té doby se o to nepokouším. Stačí mi, když jsou podobné.

Klára: Dva barevně stejné talíře vytvořím málokdy. Je to i takový můj rukopis. Sama nemám ráda stejné věci, protože pak si nemůžu brát například „ten svůj“ hrneček. Současně se ale vždy snažím o to, aby byl produkt co nejvíce podobný tomu původnímu. Máme totiž něco jako vzorník a podle toho pak na objednávku vyrábíme. Nikdy se to ale nepodaří na sto procent a já jsem vlastně ráda. Věřím na to, že tak, jak to z pece vyjde, to přesně pro toho konkrétního člověka má být. Každý kus je tak jen jeden a to mě baví. Doufám, že i naše zákazníky. Musím říct, že nás takoví dobrodruzi vyhledávají. Často jsou nadšení právě z těch jemných odlišností. Nikdy jsem se vlastně ani nechtěla pasovat do role kopírky, která dokáže vyrábět naprosto totožné kusy. Talířů z velkovýroby je všude dost, já to pojala jinak…. Co se týká tvaru, Kuba je na to moc šikovný a dva stejné talíře díky svému talentu a perfekcionismu vytvořit umí. Mnohdy se na mě i zlobí, když si je pak trošku barevně „upravím“.

Lidovky.cz: Často vytváříte neočekávané a nezvyklé barevné kombinace. když usedáte ke kruhu, máte už představu, jak chcete, aby talíř vypadal, nebo se vám volně rodí pod rukama?
Jakub: To je taková řekněme umělecká tužba, se kterou v začátcích usedáte za hrnčířský kruh, než si uvědomíte, že je to prostě „jenom“ řemeslo, kde pro přehnanou kreativitu moc prostoru není. Volné rození a barevné kombinace raději přenechávám někomu kdo má víc fantazie i vkusu, třeba manželce.

Klára: Já o nových barvách a kombinacích přemýšlím často. Někdy mě to i v noci budí ze snu…

Lidovky.cz: Jak se vás a vaší práce dotknula současná situace?Klára: Přijde mi, že máme čím dál tím víc objednávek. Sice přirozeně odpadly restaurace, ale přibývá lidí, co si s naším nádobím vybavují kuchyni. Nevýhoda je však v tom, že máme doma děti a já mám ještě stálou práci. Máme se co otáčet, ale já ráda do dílny před vším utíkám.

Jakub: Práce máme pořád dostatek, ale vzhledem k tomu, že jsou školy a školky zavřené, a manželka má ještě své hlavní zaměstnání, je poměrně obtížné se do práce vůbec dostat.

Lidovky.cz: Nejčastěji tvoříte právě talíře, ale v portfoliu máte také hrnky, různé „tácy“ a misky. Proč vedou právě talíře?
Klára: Talíře vedou z toho důvodu, že byl celý koncept od začátku na ně zaměřen. Kuba ale umí vytočit v podstatě cokoliv. Love to eat jsme ale chtěli zaměřit vyloženě na talíře, protože mi chybělo ve výběru nádobí u nás trochu více hravosti.

Jakub: Výroba talířů byla prvotní myšlenka, takže jich je přirozeně největší výběr. Rádi doplňujeme sortiment i o jiné produkty, ale není v našich silách obsáhnout v takovém rozsahu jejich výrobu, a tak naší práci soustředíme primárně na talíře.

Lidovky.cz: Vyrábíte také vázy- čí je to záliba?
Klára: Vázy jsem chtěla hlavně já, protože když fotím talíře, snažím se pomocí jídla a dalších věcí vytvořit atmosféru. Další věcí bylo to, že když jsem koukala po vázách, žádná se mi nikde nelíbila. Tak jsem si je nechala Kubou vytočit.

Jakub: To je spíš taková úleva, když si chce člověk udělat něco jiného, jen tak, většinou to ale bývá na podnět manželky, já mám jiné záliby, například rybolov.

Lidovky.cz: Máte v plánu se teď vrhnout do něčeho nového?
Klára: Chystáme se někdy v budoucnu začít s porcelánem. Pracovních plánů a snů mám spoustu, ale bojím se o nich mluvit nahlas, abych něco nezakřikla.

Jakub: Kromě oprátky, bych se chtěl nechat naočkovat, aby mi narostl druhý pár rukou. Rádi bychom totiž začali s výrobou květníků.