Toto pojmenování mu vydrželo ještě zhruba prvních deset let expanze televize, kdy grand hotel, plný tehdejších celebrit, hostil jeden z velkých, živě vysílaných pořadů, aby později pomalu postoupil místo filmům a televizním kláním.
Svůj věhlas a až takřka aristokratickou patinu získal Princ v relativně krátkém čase. Pochází totiž teprve z roku 1927, kdy byl postaven nedaleko milánského nádraží, dnes bychom řekli přímo na zelené louce. Na jeho úspěchu má velký podíl povedené průčelí, doplněné později ještě dvěma křídly, a efektní krytý příjezd pro kočáry a automobily. Hotel se díky němu mohl pyšnit vzhledem skutečného šlechtického paláce.
S přepychovým průčelím si ovšem v ničem nezadá ani interiér, jak dodnes dokazuje překrásná restaurace a kavárna. Dokonce i Georgi Clooneymu údivem spadla čelist, když spatřil bazén o velikosti osmdesát metrů čtverečních, který je součástí secesně zdobeného prezidentského apartmá. Nachází se v desátém poschodí s pohádkovým výhledem na městské panorama skrze řadu klenutých oken.
V prezidentském apartmánu nejluxusnějšího milánského hotelu naleznete i bazén.
Principe di Savoia je prostě symbolem luxusu a bohatství a od samého počátku měl zacíleno na movitou a náročnou klientelu. Na slavnostním otevření hotelu samozřejmě nemohl chybět ani tehdejší následník trůnu a poslední princ savojský Umberto, který hotel hojně navštěvoval i v pozdějších letech. Podle legendy prý nejen pro jeho velkosvětskou eleganci a komfort, ale i kvůli jeho strategické poloze. Měl to odtud totiž blízko domů do Turína nebo třeba ke Gardskému jezeru, do vily svého oblíbeného umělce Gabriela d’Annunzia.
Podle jednoho z bývalých ředitelů proslulého hotelu, jenž toho za svou kariéru viděl mnoho a dožil se úctyhodného věku, představovali opravdovou klientelu Prince právě hosté z řad členů královských dynastií a šlechtických rodů, jakým byl třeba právě zmíněný následník Umberto. Hotel navštívila například královna Alžběta, norský král Harald, vévoda z Windsoru, jordánská královna Ranija a spousta dalších. Pro bývalého ředitele ovšem představuje ideál korunované hlavy právě britská královna: důstojná, sebevědomá, prostě nedostižná! To Lady Diana už prý byla úplně jiná, mnohem prostší, laskavější, bezprostřednější.
Podobné aristokratické charisma měl za posledních pár desítek let snad jen Gianni Agnelli, všemocný generální ředitel a vlastník Fiatu. Zmínit bychom se však mohli také o hostech z řad filmových a operních hvězd, například o Marii Callas, Charliem Chaplinovi či Pavarottim, anebo o slavných osobnostech veřejného života, jako byl například Aga Khan, Eva Peron nebo Aristoteles Onassis. Slavné filmové a hudební hvězdy, třeba Madonna, Lady Gaga nebo Michael Jackson, už ovšem byly hosty, které tu sice rádi viděli, ale spíš jenom tak trochu „trpěli“.
K příjemným vzpomínkám našeho pana hoteliéra patří také finále Ligy mistrů, při němž fandil spolu s Rolling Stones. „Oni taky fandili Milánu,“ tvrdí, „a byla s nimi legrace. Byli úplně jiní než jejich krajanka, velká Margaret Thatcher: Tohle přineste, tamto odneste, tohle dejte sem! Celý den jenom komandovala. Naopak kráse a majestátnímu kouzlu Sophie Loren nedokázal odolat nikdo.“ Pan ředitel ještě dodává, že jí to jednou – zdvořile a diskrétně – taky řekl. Na tomto místě bychom měli poznamenat, že to, aby se ředitel pětihvězdičkového hotelu dvořil jeho návštěvnicím, se může stát snad jenom v Itálii.
Ačkoliv Milán nabízí v letošním roce, kdy se zde koná Expo, spoustu atrakcí a zajímavostí, krátkou návštěvu si jistě zaslouží i hotel Principe di Savoia. Za pozornost stojí také blízké nádraží, jeden z největších architektonických skvostů z Mussoliniho éry, i Piazza della Repubblica se svými mrakodrapy ze šedesátých let.
Velkolepá budova hotelu naopak vypovídá o světě snů našich dědečků. Vstoupit do bohatě zdobené haly, střežené portýry ve slavnostních uniformách, a vypít si v tomto hotelu jako vystřiženém ze starých časů šálek dobré kávy nebo sklenku prosecca je i dnes příjemným zážitkem. Ten navíc umocňuje skutečnost, že si něco takového mohlo ještě celkem nedávno dovolit jen velmi málo privilegovaných lidí.
