Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Model prostě nemůže být jen věšák na šaty, musí to být osobnost

Design

  7:02
Topmodel Robin Barnet ve svých čtyřiadvaceti letech uvažuje o tom, že odejde do modelovského důchodu. To Josef Utěkal (20), jeden z vítězů mezinárodního finále soutěže Elite Model Look, má svou kariéru před sebou. S nejúspěšnějšími českými modely agentury Elite jsme mluvili nejen o tom, jak to chodí ve světě profesionálního pánského modelingu.

Topmodel Robin Barnet ve svých čtyřiadvaceti letech uvažuje o tom, že odejde do modelovského důchodu. To Josef Utěkal (20), jeden z vítězů mezinárodního finále soutěže Elite Model Look, má svou kariéru před sebou. foto: David TureckýMAFRA

Dvacátého sedmého prosince je Praha liduprázdná. Většina obyvatel Česka totiž ještě nestačila dojíst své vánoční zásoby. V pánském modelingu se však svátky zas tolik nedrží, o smaženém kaprovi a majonézovém salátu ani nemluvě. Modelové totiž musejí být ve formě: už 1. ledna většina z nich začíná svůj každoroční kolotoč castingů a přehlídek v Londýně, Miláně a Paříži, který pro ty méně šťastné skončí někdy v únoru, pro ty úspěšnější až o příštích Vánocích.

Abychom dvě české modelingové hvězdy stihli vyfotit, ještě než je práce naplno pohltí, museli jsme přerušit jejich sváteční odpočinek. Nebránili se. I když se o focení dozvěděli pouhý den předem, jejich profesionalita zvítězila nad domácí pohodou, ve svých rodných městech sedli na vlak a cestovali přes půl republiky, aby přesně v 11:55 dorazili do pražského Grove studia.

Topmodel Robin Barnet

Robin Barnet

Robin baRnet (24) pochází z Lanškrouna. Po vystudování střední školy se zaměřením na informační systémy a logistiku v dopravě se začal věnovat modelingu a předváděl pro značky jako Versace, Kenzo, Ermenegildo Zegna nebo Etro. Pro Gucci nafotil lookbook. V Japonsku se z něho díky billboardu značky Samsung na tokijské křižovatce Shibuya i dalším kampaním stala doslova hvězda. V Česku se Robin objevil v kampani Pietro Filipi, na kontě má i řadu editorialů. Vidět ho můžete i v tom našem z Muchova domu. Více se o něm dozvíte z jeho Instagramu www.instagram.cz/robinbarnet.

Esprit: Dělí vás celá jedna modelingová generace, proto se musím zeptat: Jak jste se vlastně stali pánskými modely?

Robin: bylo mi 16, když sestra rozeslala mé fotky do agentur. Na to konto se jich pár ozvalo, a tak jsme je s rodiči začali objíždět. Tehdy to na plné čáře vyhrál Elite. Žádnou smlouvu jsem ale nepodepsal a byl jsem jedním ze dvou stovek kluků v portfoliu jejich castingové divize. Modeling jsem dělal jen tak mimochodem, když jsem měl ve škole prázdniny. Pak přišel rok 2008, kdy v Praze probíhalo světové finále soutěže Elite Model Look. Z agentury si mě vybrali, abych na akci roznášel pití. S modelingem to tehdy mělo společné snad jen to prostředí. Ale právě na té akci si mě všimli hlavní bookeři, se kterými jsem předtím vůbec nepřišel do kontaktu. A tak to začalo. Hned druhý den mě poslali ke kadeřníkovi, začala se řešit smlouva, dělal jsem první fototesty. V létě 2010 pak přišla má první sezona v Miláně. 

Josef: U mě to začalo před půl rokem. Scout z Elite viděl mou fotku z maturitního tabla, kterou fotograf postoval na facebook. Předtím jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych mohl dělat modeling, ale řekl jsem si, že když už se mi někdo ozval, tak to zkusím. byla to nová životní šance a samotného mě zajímalo, kam až se dostanu…

Esprit: A dostal jste se až na světové finále v Číně, kde jste skončil na třetím místě.

Josef: Všechno to byla náhoda. Předtím jsem studoval gymnázium v Holešově, osm let jsem hrál házenou, jezdil na kole, běhal. Myslel jsem si, že mě po maturitě čeká jen studentský život v Praze, když mě přijali na informatiku na ČVUT. Mezitím ale přišla zpráva z Elite a můj život se změnil.

Esprit: V lednu se konají evropské týdny módy. Víte, co vás čeká?

Josef: Co vím jistě, je to, že 5. ledna odlétám do Paříže, kde mám první castingy. Pak letím na pět dní do Londýna, z Londýna na týden do Milána a pak hned zpět do Paříže. Co čekat od fashion weeků, nevím. Robin mi něco nastínil, ale až sám uvidím, co následující týdny přinesou (Josef se během milánského a londýnského fashion weeku objevil na přehlídkách šesti značek, mimo jiné Gucci, Missoni a Salvatore Ferragamo). 

Robin: Čeká tě spousta nachozených kilometrů. Když jsem měl svou první sezonu, čekalo mě čtrnáct castingů za den a byl jsem rád, že jsem si dal Deli.

Esprit: Můžete být konkrétnější?

Robin: Hned první den, kdy přiletíte do Paříže, jdete do agentury, kde vás zkontrolují. Přijdou s foťákem a kamerou, podívají se, jak chodíte, řeknou vám, jaký styl chůze se hodí pro Paříž, jaký pro Miláno.

Esprit: Co si pod tím mám představit?

Robin: V Miláně je to komerčnější. Chtějí klasicky hezké kluky, narovnanou chůzi. Paříž je volnější, tam si člověk může chodit, jak chce. Prostě existují pravidla, podle kterých by se měl člověk řídit, aby chodil jako ostatní. Vtip je v tom, že i přes ta pravidla si to model musí dělat po svém. Musí být svůj a jít tak, aby to bylo přirozené. Když se na to zaměříte, ti nejúspěšnější modelové chodí úplně jinak než zbytek. Když jsem dělal show Ermenegildo Zegna, casting director si nás seřadil a říká: „Víte, proč jste tady, proč jsme si vás vybrali? Jste dobří, ale o to nejde. Vy totiž máte osobitou chůzi!“ A v tom to je. Podívejte se na Charlieho France (jeden z nejúspěšnějších modelů současnosti). Všichni říkají: „Koukej jak chodí, jak mu plápolají ruce, hrůza.“ Ale právě v té jeho odlišnosti to spočívá. Díky tomu má takový úspěch a právě na tom si postavil kariéru. Model prostě nemůže být jen věšák na šaty, musí to být osobnost. To, jak se pak člověk na přehlídce tváří, záleží na konkrétním klientovi. Armani třeba řekne, že chce „happy smile mood“. V Paříži zase řeknou „strong fast walk“. Existuje ale spousta dalších výrazů, které musejí modelové umět vyjádřit – sexy attitude, feel rich...

Esprit: Vraťme se ale k těm castingům. Jak probíhají?

Robin: Pátého ledna přiletíte do Paříže, ubytujete se a během dne vám agentura pošle seznam všech castingů na další den. Večer si musíte sednout, vzít si mapu a udělat si časový program i s místy, abyste neběhali z jednoho konce města na druhý. Castingy totiž nejsou na stejném místě. Když jsem začínal, nebyly ještě chytré mobily, takže jsem po městě chodil s papírovou mapou. Člověk nemůže ztrácet čas. na některé castingy zvou třeba jen deset modelů a vy tam musíte přijít včas, jinak máte smůlu. Castingy probíhají od 10 do 11, následuje pauza a další od 15 do 18 hodin. Problém je v tom, že člověk nikdy neví, jak dlouho bude kde čekat. někam přijdete a je tam tři sta kluků, tak si řeknete, že je to na dvě hodiny a počkáte. Jinde je tisíc kluků a o tu show třeba ani nemáte takový zájem, tak to vzdáte a jdete na další casting.

Esprit: Vážně? Nechce se mi věřit, že se o práci perete s tisícihlavým davem...

Robin: Do Milána na fashion week pravidelně přijíždí kolem šestnácti set kluků a na přehlídku se jich dostane třeba jen třicet. Gucci nebo Armani už mají své stálé modely, takže vybírají jen z nějakých dvaceti nových tváří. Pak ale přijede bohatý klient z Asie, pozve všechny a už se to mele. Když po hodině čekání přijde na člověka řada, je to pokaždé jiné. Většinou přijdete před casting directory a oni vám řeknou, abyste se prošel. Pak je to buď, anebo – rozloučí se, nebo vám dají vyzkoušet oblečení. V tom looku se pak projdete a oni třeba jen něco sepnou. občas se ale stane, že tam člověk stráví hodinu a zkouší celou kolekci. Prostě se jim tak líbíte, že vás chtějí, ale vy se pořád nehodíte do žádného oblečení. Když to klapne, za dva dny následuje call back (setkání) s designérem, kam pozvou posledních dvacet kluků. Tam člověka obléknou do finálního looku. následuje fitting (zkouška oblečení), který je na dlouho. oblečení totiž šijí přímo pro konkrétního modela. Většinou je to dva až tři dny před přehlídkou. někdy ale i na poslední chvíli. Třeba když jsem dělal přehlídku pro Kenzo, švadleny mi oblečení barvily sprejem deset minut před přehlídkou. Pak jsem měl co dělat, abych si stihl umýt ruce, než jsem vyšel na molo.

Esprit: Jaké triky byste poradil Josefovi?

Robin: Už jsme o tom spolu mluvili. Důležité je si ohlídat, aby stihl obejít všechny castingy. Musí sledovat a odhadnout, pro které značky se potenciálně hodí. Myslím, že Pepa by mohl mít úspěch třeba u burberry. Tam je to o přirozenosti. Musí přijít s hlavou nahoru a nehrát žádné divadlo. Prostě ukázat svou osobitost. Pepovou výhodou je i jeho jméno, které si mnozí budou pamatovat díky jeho umístění ve finále Elite Model Look. Tady se ale moc rad dát nedá. Každá sezona je úplně jiná. Může mít sezonu, kdy se na něj budou všichni mračit a nikdo si ho nevšimne. A za půl roku bude mít patnáct přehlídek. Je to o náhodě.

Esprit: Nechme teď přehlídky přehlídkami. Co všechno ještě obnáší práce modela?

Robin: Člověk se stane doslova cestovatelem. Taky si musí zvyknout na to, že se pořád na něco čeká. To, co většina lidí nesnáší, to je naše práce. 

Josef: Přesně o tom jsem mluvil ve svém prvním rozhovoru. Ptali se, co nesnáším, a já odpověděl, že čekání. To jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Robin: Ta práce je také hodně o flexibilitě. Člověk si může naplánovat dovolenou, ale pak přijde zajímavá zakázka a vy si musíte vybrat.

Model Josef Utěkal

Josef Utěkal

Josef Utěkal (20) se narodil v moravských Prusinovicích. Vystudoval gymnázium v Holešově a v současné době studuje informatiku na ČVUT. Jeho zatím největším úspěchem je vítězství v Česko-slovenském finále modelingové soutěže Schwarzkopf Elite Model Look 2014 a třetí místo v celosvětovém finále, kde bojoval s dalšími 20 začínajícími modely z celého světa. Skvělé umístění mu vyneslo dvouletý kontrakt s garantovaným výdělkem agentury Elite. Jeho první profesionální focení bylo pro listopadový Esprit Lidových novin, kde na snímcích fotografa Petra Jandery doprovázel rozhovor s návrhářem AlexandremWangem. Více se o něm dozvíte z jeho Instagramu www.instagram.cz/josef.utekal.

Esprit: Předpokládám tedy, že čas na osobní život asi moc nemáte.

Robin: Věřím, že někdo to zvládá. Já se s rodinou vidím, to je jasné. Ale čekat na přítelkyni půl roku a fungovat přes skype, to pro mě není. Když o tom tak přemýšlím, ještě se mi nepodařilo skloubit práci se vztahem. 

Josef: Dokážu si představit, že když je vztah ještě čerstvý a vy odjedete na dva měsíce na druhý konec světa, je to neudržitelné... Já už jsem ale s přítelkyní docela dlouho a věřím, že náš vztah to unese.

Josef: Je to vážně těžké. Agentura vás pošle na týden za hranice, pak si vás všimne další klient a z jednoho týdne jsou tři. Pak se k tomu přidá další práce a vy jste pryč čtvrt roku. Já mám výhodu v tom, že jsem měl vztah vždycky až na druhém místě. Tuhle práci musí člověk dělat naplno a nemůže se omezovat něčím, co je doma. Když je to finančně zajímavé, musíte to akceptovat a obětovat tomu vše, co je potřeba.

Esprit: Pravdou je, že u nás se v pánském modelingu velká kariéra dělat nedá. Proč?

Robin: Jde o to, že existují modelové a modelové. Třeba soutěže typu Muž roku lidem úplně zkreslují realitu. 

Josef: To je pravda. Kvůli podobným soutěžím u nás lidé vnímají pánský modeling mnohem hůř než v zahraničí. Chci tím říct, že lidé mohou mít zkreslenou představu o tom, jak má model vypadat. 

Robin: Korunu tomu nasazují právě ti rádoby modelové, kteří chodí na party, nechají se fotit od bulvárních fotografů a naší profesi dělají špatné jméno. Pravdou je, že do světového modelingu se žádný hlupák nedostane. Lidi si o nás možná myslí, že jsme mnoho moudrosti nepobrali, ale když člověk vycestuje a zjistí, kdo v tom byznysu pracuje, je překvapen, jak jsou všichni vzdělaní. Když jim na casting přijede nějaký hlupák, nikdy si ho nevyberou, protože by jim svým vyjadřováním a chováním Upřímně, neznám ani moc topmodelek. Když jsem byl nedávno na show nadace Terezy Maxové, byla tam taková hezká žena v červených šatech. Ptal jsem se kamaráda, kdo to je, a on na mě koukal jako na blázna. byla to Karolína Kurková. Proč bych se ale měl zajímat o dámský modeling? Je to úplně jiný svět. 

Josef: Přesně tak. než mě naskautovali, o modelingu jsem neměl ani ponětí. Myslím, že to tak má většina Čechů. mohl kazit image značky.

Esprit: Nedávno jsem četl anketu, ve které Češi zmiňovali jako nejslavnějšího topmodela Marcuse Schenkenberga. Co si o tom myslíte? (ticho) Vy nevíte, kdo to je? To byl slavný model někdy v 90. letech.

Robin: no, přiznám se, že kdybych modeling nedělal, tak také nikoho neznám.

Esprit: Oba pocházíte z malých měst. Jak se tam na váš úspěch koukají?

Josef: samotného by mě zajímalo, jak mě lidé vnímají. Jsem z vesnice, která má něco přes tisíc obyvatel, každý mě tam zná. na sociálních sítích někteří mí známí sdíleli fotky a články o mně a tam se setkávám spíše s pozitivními reakcemi. 

Robin: Když já jsem začínal, tak mě lidi moc nemuseli. Říkali si: „no jo, gay!“ Vůbec nechápali, co dělám. Pak si mě začali všímat v novinách a časopisech, zjistili, že mám úspěch, a otočili o sto osmdesát stupňů. nevím, jestli v tom byla závist. Každopádně teď už si na mě lidi neukazují. Přijdou, podají mi ruku, zeptají se, jak se mám. Často se mi stane, že za mnou někdo přijde a řekne mi: „Já ti to teda povím, já myslel, že jsi hrozně namyšlenej. A ty jsi přitom úplně normální kluk.“ nevím, čím to je, možná jsme vyrostli. Možná jsme moudřejší.

Esprit: Díky téhle práci se z vás mohou stát hvězdy, které lidi na ulici běžně poznávají.

Robin: nejvíc jsem to pocítil v Tokiu, to byl extrém. Tehdy jsem dostal kampaň pro samsung. shodou okolností to bylo v době, kdy si samsung pronajal obří billboard na shibuye, což je největší křižovatka na světě. Je to jako Times square, ale mnohonásobně větší. Tak se stalo, že tam můj obličej visel přes celou stěnu asi čtvrt roku. Pak mě lidi poznávali, zastavovali mě v klubech a chtěli se se mnou fotit. Když si uvědomím, že tam visel třeba i David beckham, zpěváci, herci, je to vážně vtipné. Přitom to celé byla jedna velká náhoda. Manažer mi tehdy poradil, abych si na casting vzal sako. Když jsem přišel, byl jsem jediný, kdo ho měl, a tu kampaň jsem dostal. někdy prostě záleží na detailech.

Esprit: Asie je v poslední době místo, kam míří všichni modelové. Proč je tak populární?

Robin: ono už dnes moc neplatí, že tam mají úspěch všichni. Dnes už vůbec není lehké se tam dostat. Modelů jsou mraky a už i v Asii si začali vybírat a odmítat. Já tam jezdím proto, že vždy dostanu garantované příjmy za měsíc. Jedu tam na třicet dní a mám jistý výdělek plus něco navíc. Když máte jméno z evropy a zajímavý book, kde vidí, že jste šel přehlídky evropských značek, dostáváte i lukrativnější zakázky. Já tam dělal třeba asijský lookbook pro Calvin Klein, Cerutti, Levi’s. Když jsem po své první sezoně přijel do Hongkongu, všichni věděli, že jsem šel v Miláně Versace a Zegnu. Za dva měsíce jsem stihl nafotit sedmnáct kampaní a najednou jsem byl všude na autobusech. Tyhle asijské cesty jsou pro nás dobré hlavně díky tomu, že jsme v agentuře elite, která se stará o naše zakázky. ostatní modelové tam jedou klidně na tři měsíce, ale nemají nic jisté. Je to takový čundr – a pak se většinou vrací domů s prázdnou.

Esprit: Berete svou tvář na autobuse jako největší úspěch?

Robin: bylo to příjemné, ale také za tím stálo hodně práce. Moje srdcová záležitost je ale má vůbec první přehlídka pro Versace. stejně tak budu vzpomínat na focení kampaně Dolce&Gabbana v new Yorku, ve které jsem se nakonec vůbec neobjevil. Tehdy si mě vybrali mezi pět modelů a já myslel, že se bude jednat jen o zkoušku stylingu a světel. Když nás pak řidič dovezl na místo, bylo mi jasné, že to bude něco jiného. Z okrajové části NYC udělali typickou itálii. označení ulic, barva fasád – všechno jako by právě přivezli z Palerma. Catering byl neuvěřitelný – skoro jako by se natáčel nějaký hollywoodský film – každý model měl svůj vlastní prostor v luxusním karavanu. Pak nám oznámili, že fotit bude steven Klein. Překvapilo mě, že se steven zjevil, až když jsme zkusili pár pozic a měli za sebou pár hodin focení. Předtím jsme celou dobu zkoušeli s jeho asistentem. steven se pak ani nepodíval do objektivu, párkrát zmáčkl spoušť, a když se mu něco nezdálo, řekl asistentovi a ten vše zařídil. Zarazilo mě, že jeho fotky jsou vlastně práce týmu lidí okolo něj. Pak přišel čas oběda a všichni najednou začali uklízet jídlo. Když jsem se ptal, co se děje, vysvětlili mi, že pánové Dolce a Gabbana neradi vidí, jak modelové při focení jedí. Za chvíli oba skutečně přijeli, každý ve svém autě. Trochu to vypadalo, jako že se spolu nebaví. Když přišli, oznámili nám, že už mají vybrané čtyři modely a z naší pětice si vyberou jediného. Nakonec jsem tam zůstal jen já a kolega z Kanady. Štěstí tehdy stálo na jeho straně. Na tyhle věci budu vzpomínat celý život.

Esprit: Naomi Campbell má prý několik stovek výrazů, které při focení střídá. Jak jste na tom vy?

Robin: Já myslím, že je to nesmysl. Každý model mění výraz s cvaknutím spouště. spíš si myslím, že si nějaký aktivní novinář dal tu práci a spočítal všechny její výrazy na fotkách. Josef: Také si myslím, že tolik výrazů není možné mít. Podle toho, co jsem zažil, hodně záleží i na fotografovi, jak člověka zachytí.

Esprit: O stravování modelek se tradují legendy. Jak to máte vy?

Josef: Já vždycky rád sportoval a jsem i přirozeně hubený. Je fakt, že od září jsem polevil, ale k tréninku bych se chtěl vrátit. Pro modela je dobré třeba běhání, cvičení na břicho a prsa. o zdravý životní styl jsem se ale začal zajímat, ještě než si mě vybrali k modelingu. Ne že bych to přeháněl, ale víc přemýšlím nad tím, co jím. Myslím si, že jako kluci více sportujeme, a i díky tomu si můžeme v jídle dopřát. 

Robin: Přesně tak. banda kluků se zvedne a jde si zakopat nebo zahrát basket. Pak můžeme jíst všechno. Když jsem začínal s modelingem, kouřil jsem. během těch let jsem ale přestal a začal jsem jíst o dost zdravěji. Člověk prostě zjistí, že když má oběhnout čtrnáct castingů, tak mu nestačí jen nějaký knedlík a energie nabraná sušenkama. Ve výsledku je to tak, že když jsem v cizině, jím zdravě, ale když přijedu domů do Lanškrouna, jím, co je. Nesmím odmlouvat, protože vaří babička.

Esprit: Co vás v nejbližší době čeká?

Josef: Uvidíme, jaký o mě bude zájem. Jedno však vím jistě, chci se té práci věnovat naplno, abych si nikdy v životě nemohl vyčítat, že jsem to vzdal. Prostě se do toho chci obout a uvidím, jak dlouho ty úspěchy potrvají. Můj sen je teď na týdnech módy jít přehlídku burberry, Vivienne Westwood a Pradu. 

Robin: Já už letos fashion week vynechám. Mám jinou zajímavou zakázku. Ale v lednu mi bude 24, a i když to ještě není modelingový důchod, rád se na to číslo vymlouvám. Prostě chci zkusit něco nového. Zatím nechci být konkrétní, ale chystám projekt spojený s turismem, ve kterém využiji zkušenosti z cestování a ze zahraničí. Nikdy jsem tenhle obor nestudoval, ale modeling mi umožnil ho dobře poznat.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.