Vznik samostatného Československa se časově kryje se změnou architektonického smýšlení, které lze v rámci nynějšího Ústeckého kraje spojovat s národní příslušností autorů nebo investorů jednotlivých staveb. Českým prostředím ovlivněná architektura reprezentující novou republiku pronikala do ryze německých oblastí regionu v omezené míře a téměř výhradně byla spojena se státními zakázkami.
  |
„Výstava předkládá přibližně 60 objektů postavených v meziválečném období v Ústeckém kraji. Je pro ně společné to, že vznikly jako nová prezentace československého státu v pohraničí. Architektura v té době byla jedním z takových důležitých bodů, jak prezentovat demokratické ideje,“ řekla kurátorka Marta Pavlíková.
Cílem státu bylo prostřednictvím stavebních akcí nastartovat ekonomiku, snížit nezaměstnanost a zmírnit dopad hospodářské a sociální krize, jež po konci války zasáhla ústecký region v nebývalé míře. Státem financované projekty se zaměřovaly zejména na rozvoj dopravní infrastruktury a inženýrských sítí, výstavbu veřejných institucí, zdravotnických zařízení, českých škol nebo sociálního bydlení. Během dvaceti let vznikla v Ústeckém kraji řada velmi hodnotných budov odkazujících na českou avantgardu, ale také stavby formované a inspirované německými kulturními centry, jakými byly Drážďany, Berlín, Mnichov či rakouská Vídeň.
