Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nadchází rok mistra moderny. Zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se narodil před 150 lety

Pohled Zdeňka Lukeše

  5:11
Patřil k vizionářům a jako pedagog ovlivnil celou generaci. Rukopis profesora Jana Kotěry nese celá řada dodnes uznávaných staveb. A jeho žáci v díle svého mistra pokračovali.

Kotěrův opus magnum. Muzejní budova v Hradci Králové z let 1907–1913 ve stylu moderny byla ovlivněna tvorbou Franka Lloyda Wrighta. foto: Zdeněk Lukeš

Loňský rok byl ve znamení dvou světoznámých osobností, které se narodily na našem území: Adolfa Loose a Josefa Hoffmanna. Letos v prosinci si pro změnu připomeneme 150. výročí narození dalšího mimořádného architekta, designéra, urbanisty, scénografa a pedagoga Jana Kotěry, který je právem označován za zakladatele české moderní architektury.

Architektura s trochou nadsázky. Nejvíce teď řešíme rekonstrukce bytů, říká architekt

Jeho cesta na výsluní ovšem nebyla vůbec jednoduchá. Jan Karel Zdenko Kotěra se narodil 18. prosince 1871 v Brně ve středostavovské rodině, otec byl Čech, matka Němka. Výtvarný talent projevoval už v mládí a studoval na plzeňské stavební průmyslovce. Díky podpoře svého mecenáše Jana Nepomuka barona Mladoty ze Solopisk mohl pak odejít do Vídně na prestižní Akademii výtvarných umění, kde byl žákem proslulého novátora Otta Wagnera. Svému chlebodárci se za to Kotěra odměnil projektem rekonstrukce Červeného hrádku u Sedlčan a návrhem secesní rodinné hrobky na hřbitově v Kosově Hoře – jedné z prvních realizací v tomto stylu na našem území.

Neoklasicistní palác VPÚ s prvky kubismu na Rašínově nábřeží v Praze (1912–1914)
Od secese k neoklasicismu. Secesní budova Okresního domu v Hradci Králové z let...

Studia Kotěra zakončil Římskou cenou pro nejlepšího studenta ročníku za projekt ideálního města u vjezdu do tunelu pod kanálem La Manche. Poté strávil nějaký čas v Itálii, kde do svých diářů pilně zakresloval tamní památky. Kresby posílal přátelům ze spolku umělců Mánes do Prahy, kde byly také vystaveny.

Vrchol moderny

Kotěra využil příznivé okolnosti, že z pražského UMPRUM odešel do Vídně profesor architektury Friedrich Ohmann, a získal dekret, aby mohl na této škole vyučovat.

Po návratu do Čech projektoval ve stylu vídeňské secese několik staveb. Peterkův dům na Václavském náměstí mu přinesl na jedné straně kritiku konzervativců, na té druhé obdiv kolegů z Mánesa. Stále velmi mladý, teprve 27letý profesor pak vydal po vzoru svého učitele Wagnera publikaci Práce mé a mých žáků, přičemž své názory na moderní architekturu a urbanismus propagoval na stránkách uměleckého měsíčníku Volné směry, vydávaného Mánesem. V tomto svém secesním období 1899–1905 navrhoval především rodinné domy pro své přátele, v nichž uplatnil i motivy převzaté z lidové architektury nebo zásady anglického hnutí Arts and Crafts.

Každý Pražan se může podívat, jak vypadala jeho čtvrť v minulém století, říká historička architektury

Zásadní změna v jeho tvorbě však nastala v následujících letech, kdy pod vlivem svých cest do Nizozemí, Skotska nebo USA přešel k radikální moderně. Moderní materiály, zejména beton, umožňovaly navrhovat velkorysé konstrukce s velkými okny, teď už zbavené nadbytečného dekoru. Náznak změn signalizoval již jeho Národní dům v Prostějově a vila přítele Stanislava Suchardy v Praze-Bubenči, vrchol architektonické askeze je však spojen až s Kotěrovým stěžejním dílem – muzejní budovou v Hradci Králové, vlastní vilou a Laichterovým domem na pražských Vinohradech, budovou Mozartea v centru metropole nebo věží Vršovické vodárny v Praze-Michli.

Jan Kotěra

V této době – tedy kolem roku 1905 – věnoval velkou pozornost i návrhu velkoryse řešených dělnických kolonií pro Baťův Zlín nebo Louny. Zároveň také opustil post profesora na UMPRUM a přešel na pražskou Akademii výtvarných umění, kde až do své smrti vedl školu architektury.

Vizionář a pedagog

V tu chvíli se však znovu ocitl na křižovatce. Východiskem mu nebyl kubismus jako v případě některých jeho mladších kolegů, ale moderní klasicismus. Ten v Kotěrově tvorbě reprezentují stavby jako budova Všeobecného penzijního ústavu na vltavském nábřeží nebo Právnická fakulta Univerzity Karlovy, dokončená však až po jeho smrti: Jan Kotěra zemřel předčasně jako dvaapadesátiletý v roce 1923. Je to velká škoda, protože by jistě bylo zajímavé sledovat jeho další vývoj směrem k avantgardním meziválečným směrům, jejichž některé principy anticipoval ve svém díle. Stačil však položit důkladné základy, na něž pak mohli navázat jeho žáci. A že mezi nimi bylo z čeho vybírat.

K nim totiž patřili Josef Gočár nebo Otakar Novotný, z těch mladších z AVU zase Jaromír Krejcar, Adolf Benš, Bohuslav Fuchs a mnozí další, kteří později reprezentovali zlatou éru meziválečného funkcionalismu. Na svého profesora vzpomínali jako na laskavého a tolerantního člověka, který jim otevřel nové cesty. Ostatně dejme slovo přímo Jaromíru Krejcarovi: „Učil? Ne, vychovával. Vychovával především moderního člověka. Jeho villa (v níž také vyučoval) jest jednou z oněch architektur Kotěrových, v nichž odráží se cele základní rys jeho povahy: jemný vkus distinguovaného gentlemana spojený s mohutnou tvůrčí silou. Nuže, jméno Jana Kotěry zůstane navždy spjato s moderní architekturou první čtvrtiny dvacátého věku.“

K nevšední tvorbě profesora Kotěry se v průběhu roku ještě vrátíme.

Autor: