Naučila jsem se vše sama. Začátky byly ale krušné, říká šperkařka

Lidovky.cz: Začala bych od úplného konce. Vy jste se teprve nedávno dozvěděla, že máte v rodině silnou zlatnickou tradici. Prozradíte jakou?
Ano, máte pravdu. Byl to úžasný šok. V kořenech mám cca 30 zlatníků a stále další se podle paní doktorky Stehlíkové z Národního muzea objevují. Rod Kerlický (dříve Kerlitzký) patřil k nejvýznamnějším pražským zlatnickým rodům. A původně přišel z Německa, z města Gorlitz.

Lidovky.cz: Jak je možné, že jste o ní neměla ani zdání?
Nikdy mě nenapadlo pátrat se po tom, co se dělo před mojí babičkou. Ta dělala v bance a to mě tak nějak ke štěstí stačilo. V rodině se o ničem zajímavém nemluvilo. Vlastně ani nevlastníme žádný rodinný šperk. Strýc měl však udělaný rodinný strom a tak, když jsem jednou před ním nesměle oznámila, že jsem se dala na studium zlatnictví, vyhrkl nadšením. To bylo moje první setkání s naší historií.

Lidovky.cz: Myslíte, že i tato hluboká rodinná historie, způsobovala vaše vnitřní „zlatnické“ nutkání živit se šperkem profesionálně?
Po pravdě by mi to normálně připadalo jako nesmysl, ale nějak si nemůžu pomoct a myslím, že ve svých rukách asi něco po předcích mám. Jinak si to neumím vysvětlit.

Lidovky.cz: Vy jste přitom vystudovala polygrafickou a pedagogickou školu. Cesta ke šperku byla tedy dlouhá. Kdy nastal ten životní okamžik, kdy se vaše cesta stočila ke šperkařině?
Vždy mě lákal kov a především jsem odmala obdivovala sklo. Nikdy jsem nevěděla, jak se k těmto materiálům dostat. Měla jsem představu velkých dílem a hutí, které jsem po ruce nikdy neměla. Až jsem v dospělosti narazila na malinkou sadu s hořákem pro tavení skla a tak to všechno začalo. Pomalu jsem se sama učila práci (ve velmi malé míře) se sklem. Nakupovala jsem víc a víc vybavení, protože malý hořák mi samozřejmě nestačil. A když konečně začaly vznikat malé objekty, chtěla ještě využít a dál zpracovat. To mě přivedlo na práci s kovem. Nechtěla jsem běžný kov, chtěla jsem něco, co je kvalitní a vydrží. Bižuterie mě nikdy nebrala.

Lidovky.cz: Nejdříve jste začínala pracovat se sklem, jak jste už zmiňovala. Čím vás tak lákalo?
Sklo je úžasný materiál sám o sobě. Pro mě má nepopsatelnou sílu. Baví mě na něj sahat, koukat se skrz každý malý střep. Baví mě, jak jím prochází slunce. Miluju jeho váhu. Nevím, jaký jiný materiál je tak příjemný a zajímavý. Navíc mi sklo vždy připadalo neovladatelné. Nedokázala jsem si představit, jak na něj. A to mě přitahovalo.

Lidovky.cz: S tímto materiálem jste se naučila pracovat úplně sama, jaké byly začátky?
Naučila jsem se vše sama. Začátky byly krušné, ale mě strašně baví překonávat něco, co nejde. Jsem trochu paličatá. Po zvládnutí základních technik jsem ale neodolala a přihlásila se na kurz v Muráně s mnou velmi obdivovanou americkou lektorkou Kristinou Logan. Byla mi od počátku inspirací. V technice, kterou využívám je málo lidí, kteří tvoří něco originální a jedinečného. Ona je jednou z těch, kdo mají rozeznatelný rukopis a dokonalou techniku. Nemohla jsem odolat, když jsem zjistila, že jede do Evropy. Tento víkendový kurz mi dodal sebevědomí, že mám se sklem pokračovat, že nejsem marná. Kristina si dělala legraci, že si mě vezme s sebou do jejího workshopu.

Lidovky.cz: Odtud vedla poté cesta k práci se zlatem a drahými kovy?
Přesně tak. Sklo jsem nutně potřebovala dál použít. Bylo mi líto, že se válí doma a nemohu ho mít u sebe. Tak jsem se pustila do učení se práce se stříbrem a zlatem. Šperk mi přišel tak nějak logickým. Postupem času jsem si ovšem zamilovala zlato. Opět jsem pokoušela různé techniky, až jsem si našla svou oblíbenou cestu. Teď trochu sklo zanedbávám. Zjistila jsem, že zlato v sobě nese neuvěřitelnou sílu pro ostatní. Je to pro lidi speciální materiál a to je na něm krásné.

Lidovky.cz: Tvoříte i šperky na míru, šperky s příběhem, s osobním prvkem, otiskem, který potěší obdarované. Z vaší poslední tvorby mne zaujal zlatý náhrdelník, narozeninový dárek, s otiskem prstů maminky a tatínka a diamantem za babičky. Na jaké další originální zakázky nejraději vzpomínáte?
Musím říct, že skoro na většinu. Každý šperk, který dělám ze zlata jsem doposud dělala na míru. V každém je kus příběhu, kus přání a snu. Hodně tvořím šperky zásnubní, snubní a k výročí a každý tento kousek má vydržet po mnoho let. Je to vzpomínka na určitou událost a pokaždé, když šperk klientovi předávám, je to pro mě nepopsatelně krásný zážitek. Nikdy nezapomenu na první snubní prsteny. Nemohla jsem uvěřit, že teď to, co jsem vyrobila, budou dotyční nosit celý život. Je to nádhera. Mám pocit, že vytvářím trvalou hodnotu, která s dobou jen sílí.

Lidovky.cz: V zahraničí je relativně běžné, že si lidé nechávají vyrobit šperk podle svých představ. Jaká je situace v České republice? Učíme se to postupně také?
Učíme se to, ale není to běžné. Že se dá ušít oblek, to už víme, ale že se dá i vyrobit na míru šperk, který opravdu sedne, bude na těle příjemný a ještě k tomu zajímavý, tolik ne. Často mám pocit, že je u nás třeba velké osvěty. S cizinou je to opravdu nesrovnatelné.

Lidovky.cz: Co si myslíte, že ve šperku „na míru“ lidem zde brání? Finance, nedostatek informací, že to lze?
Určitě nedostatek informací. Často se setkávám s velmi pozitivní reakcí, když mě někdo objeví. Jakoby se najednou otevřely nové dveře k novým možnostem. Finance samozřejmě hrají roli také, ale vzhledem k tomu, že pracuji se zlatem a přírodními kameny, je jasné, že bude šperk v určité cenové kategorii. Klienti si ale rádi na něco speciálního počkají, je to přeci jen věc, která není na krátkodobé použití. Kolikrát se na šperk skládá i více lidí, což nabírá zase další rozměr. Většinou ale vědí cestu, jak se ke šperku dostat.

Lidovky.cz: Když se na chvíli přesuneme ke svatebním zakázkám – kolik zásnubních a svatebních prstýnků jste v letošním roce již vytvořila a kolik vás jich ještě čeká?
V letošním roce jsem měla okolo sto svatebních a zásnubních klientů. Sezóna mi začíná hned se začátkem nového roku a končí přibližně teď. Ještě mě čeká pár párů, které se budou brát v září a kolem listopadu opět začne sezóna zásnubní.

Lidovky.cz: Patří mezi vaše zákazníky i muži, kteří chtějí pro své poloviny originální zásnubní prsten? Jací jsou muži jako zákazníci?
Ano. Je to velká část zákazníků. Moc si každého z nich vážím a opečovávám je. Těší mě, že se u nás muži zajímají o to, co dávají své partnerce a dbají na kvalitu a zpracování. Muži jako zákazníci jsou skvělí. Jakmile jde o narozeninový či jiný dárek, nemají sebemenší problém. Jakmile jde však o zásnubní prsten, nervozita je většinou roztomile velmi výrazná. Je to pro ně velký krok, který už je „navážno“ a chtějí, aby vše perfektně klaplo. Někteří se výrobou a designem prstenu opravdu detailně zabývají a vědí, co chtějí. Někdy je to také práce pro detektiva. Vyptávám se na otázky, díky kterým postupně dojdeme k tomu nejlepšímu rozhodnutí. Často je malou osobní třešničkou prstenu právě jejich vlastní otisk prstu.

Lidovky.cz: Pokud si zákazník přeje vyrobit relativně jednoduchý zásnubní prstýnek, například zlatý s otiskem prstu. Jak dlouho trvá jeho výroba?
Většinou si na výrobu říkám 3-6 týdnů. Záleží na sezóně a raději chci mít na práci klid. Občas však kouzlím i do týdnu.

Lidovky.cz: Mohla byste ji zkusit i zjednodušeně popsat?
Celý proces zakázky na míru začíná konzultací, na které dohodneme design, materiál, velikost. To může proběhnout osobně, telefonicky nebo po emailu. Pak následuje výroba voskového modelu šperku. Jakmile mám připravený vosk, nastává jeho odlévání do kovu. Vosk se musí zasádrovat, pak vypálit a forma vylít kovem. Následně se musí sádra rozbít a základ šperku z ní vyndat, očistit, obrousit, vyrovnat, osmirkovat, letovat, leštit...Vsazování kamenů probíhá výhradně ručně pod mikroskopem. Na tom si zakládám. Je to ten nejlepší způsob zpracování. Někdy se kameny musí nechat vybrousit nebo objednat z ciziny. To samozřejmě protahuje dobu výroby. Pak už se šperk opět očistí, vyleští a orazí mou výrobní značkou, značkou ryzosti materiálu a putuje na puncovní úřad, kde stát stvrdí pravost státním puncovní značkou. Pak už jen pěkně zabalit, vypsat certifikát a předat.

Lidovky.cz: Mimochodem když jsem se dívala na vaše videa, zaujaly mne vaše absolutně nehybné ruce a dokonalé pohyby. Dá se to natrénovat?
Vše je u ruční práce o tréninku a času, ale nenechte se zmást, ruce se mi občas pěkně klepou. Často se musím soustředit na pravidelný dech. To mi pomáhá se stabilizovat.

Lidovky.cz: Poslední otázka bude patřit aktuálním projektům či kolekcím. Na čem nyní aktuálně pracujete?
Nyní připravuji kolekci pod názvem ClusterHue. Vychází z předešlé kolekce Cluster, která se vyznačuje neotřelými shluky diamantů. Nová kolekce bude ale o kamenech barevných. Bude se zaměřovat na jejich působení na lidské tělo a budu je propojovat s čínskou medicínou. Je na počest otevření nového 27JEWELRY butiku v hotelu Mandarin Oriental. Konečně se díky jejich konceptu dostávám víc k nyní tak vyhledávaným barevným drahokamům.