22. dubna 2019 5:33 Lidovky.cz > Relax > Design

Nechtěla vyhazovat peníze za nevkusné a neudržitelné věci pro děti, tak založila vlastní obchod

Tereza Goktas | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tereza Goktas | foto: Archiv Terezy Goktas

Když Tereza Goktas zjistila, že čeká první dítě, pověsila svou kariéru na hřebík a rozhodla se jít jinou cestou. Její zájem se přirozeně stočil k dětskému sortimentu a protože byla frustrovaná z toho, co se v obchodech nabízí,rozhodla se to změnit. Tak vznikl koncept storu wild moon. „Myšlenka se rodila nějakou dobu, ale až když bylo synovi rok, tak se pomalu začala zhmotňovat. Věřila jsem, že existuje více rodičů jako my, těch co se chtějí obklopit podobnými věcmi, těch kteří chtějí konzumovat méně a smysluplně a když něco pořizují, chtějí to uplatnit více způsoby, nejen v dětském pokoji,“ říká v rozhovoru pro server Liodvky.cz.

Lidovky.cz: Pracovala jste jako marketingová ředitelka, spolupracovala jste s českými designéry a pomáhala malým značkám uspět. Jak se zrodil nápad založit si vlastní obchod?
Upřímně jsem po tom vnitřně po letech práce pro někoho jiného toužila, ale myslela jsem si, že to bude i vzhledem k mému backgroundu v módě. Člověk však míní a život mění, a tak to nějak přirozeně přešlo směrem k dětěm, když jsme zjistili, že čekáme syna Maxe. Byla jsem doslova frustrovaná množstvím barevných věcí určených dětem a děsila se, jak všechny tyhle pro mě až nelíbivé věci mají zapadnout do našeho domova. Chtěla jsem vše udržet v minimalistickém duchu, přirozeně poskládané dohromady, z přírodních materiálů a v bohémském stylu, jako doplněk k tomu, co už jsme doma měli. Pořídili jsme tedy slaměné koše na hračky, kilim koberec, lněné povlečení do postýlky a když se Max narodil, zabalili jsme ho do klasického tureckého peshtemalu, toho, co máme v koupelně plno, místo klasických ručníků. Turecký peshtemal byl vlastně první produkt, který stal u zrodu myšlenky pro wild moon.

Tereza Goktas
Tereza Goktas

Myšlenka se tedy rodila nějakou dobu, ale až když bylo synovi rok, tak se pomalu začala zhmotňovat. Věřila jsem, že existuje více rodičů jako my, těch co se chtějí obklopit podobnými věcmi, těch kteří chtějí konzumovat méně a smysluplně a když něco pořizují, chtějí to uplatnit více způsoby, nejen v dětském pokoji. Udělala jsem tedy jednoduchý web, který nastiňoval koncept a začala jsem oslovovat dodavatel, založila si Instagram a tak si pomalu začala plnit svůj sen. Za velkou šanci vděčím zakladatelce Festivalu Mini Tereze Bruthansové, která mě tehdy na poslední chvíli zařadila mezi vystavovatele a já měla asi tři týdny na to vše připravit. Byly to nezapomenutelné dva dny, na kterých bylo nejkrásnější to, že jsme si to opravdu odžili. Manžel nanosil vlastníma rukama celý stánek, všechny produkty, nosil mi kafe a já v totální euforii stála mezi produkty se „svými zákaznicemi.“.

Lidovky.cz: Co vám nevyhovovalo na korporátu?
Asi ta velikost celého procesu, určité odosobnění, někdy málo srdci, na které není vždy čas a místo a to jsme v pietro filipi zažila velké srdcaře, značka to byla lokální a vše jsme si vytvářeli sami. Ale jak společnost roste, vy s věkem začnete vnímat věci jinak, chcete je dělat jinak, pro se be a pro svůj vnitřní pocit, mně se do toho lámala třicítka a já chtěla zpomalit, chtěla jsem dělat věci, co pro mě dávají smysl, co si odžiju a tím se nakonce wild moon stal, narozdíl od korporátu, kde jsem managovala a plánovala se tam jedna kolekce za druhou, meeting za meetingem, hledání dodavatelů na to a to a to...U wild moonu jsem se vrátila k podstatě věci, dělám vše od výběru produktu po veškerou komunikaci, balení každé jednotlivé objednývky s osobním vzkazem pro zákaznice. Pamatuji si, jak velké děti mají moje zákaznice, co už dětem koupili, a tak je to osobní, je to raw a to je na tom právě to krásné.

Lidovky.cz: Kde je vybíráte? Jezdíte na veletrhy, nebo jen prozdáte po internetu a hledáte, co by zapadlo do vašeho konceptu?
Na veletrhy nejezdím, znám je z druhé strany mince a jsou pro můj koncept poměrně komerční, nicméně určitě i tam se dají najít dobré značky. Já je hledám online, jsou to většinou menší značky, ale jsou mezi nimi i ty větší a dnes velmi úspěšné, nicméně skoro ve sto procentech mají za sebou podobný příběh, který napsala většinou další jiná máma které zálěží na tom, čím sebe a své blízké obklopí, jaký příběh tím vytváří a jakou stopu tím na planetě zanechá. Všechny značky, které do wild moon vybírám, mají společné právě to, že jsou udržitelné s čistým srdcem vyrobené a ze své podstaty divoké, mají svou typickou estetiku.

Lidovky.cz: Jak se sama snažíte recyklovat věci a neplýtvat doma?
Kromě klasické snahy recyklovat odpad, chození na nákupy jen s košíky a frusack pytlíky, si nosíme termosky a keep cupy na kafe, ale hlavně se snažíme domů kupovat opravdu jen to, co potřebujeme nebo nás těší. Dali jsme si s manželem i „the minimalist challenge“ - po dobu jednoho měsíce každý den odstranit z domova věc, která už neslouží a jen se doma hromadí a nepoužívame ji. První den, druhé den, třetí den...zrecyklovat, darovat, prodat, věnovat... Zdá se to lehké, ale není, přiznám se, že jsme neuspěli déle jak týden a máme tedy rest do budoucna.

Co se mi ale daří poměrně dobře už několik jet je zkrocení šatníku - miluju second handy, moc mě teší v nich nalézt něco, co má svou historii, další užitek a je dál v koloběhu. Navíc je již tradice, že v mém nejužším okruhu kamarádek pořádáme bazárky, kde se oblečení dal mezi námi prodává a vyměňuje.

Tereza Goktas

Lidovky.cz: Lidé si často pořizují věci bezmyšlenkovitě, jen proto, že je někde vidí, nejčastěji tak na sociálních sítích. Myslíte, že se tomu dá zabránit?
Zábranit těžko, je to o lidech, o jejich vnitřních rozhodnutích, uvědomění si. Nicméně pozoruji okolo sebe čím dál větší posun právě v tomto myšlení a mám z toho radost, i když jsem vladtně ten, co by měl chtít, aby lidé kupovali, že? :) Ale zároveň jsem i ten zákazník, musí mi to dávat smysl, takže pokud mi píše zákaznice, že se jí něco líbí, ale neví, zda to má koupit nebo ne, i když je to třeba poslední kus, vždy jí říkám, aby si to vklidu rozmyslela, jestli si vás věc má najít a vy po ní budete toužit ještě za týden, za dva, tak bude nakonec vaše. Vlastně jsem takový nemarketingový markeťák a prodejce, protože mou hnací silou nikdy nebyly peníze, ale ta radost z toho. Takže, když mám zákaznici, o které vím, že si například na overal šetřila a čekala, rozmyšlela se a pak si ho nakonec přece jen koupila, je to rpo mě ta největší radost.

Lidovky.cz: Soustředíte se poze na věci pro děti?
Pro děti, ale i jejich rozcuchané matky. Opět to vycházelo z vlastní potřeby, chtěla jsem to být stále já, cítit se dobře ve vlastním stylu a sama sebou. Nemám ambice mít další e-shopu s dětským zbožím. Chci, aby wild moon byl spíše lifestyle store, destinace, kde si rodiče najdou něco jiného než jinde a k tomu potěší ještě i sebe overalem, tričkem, šaty nebo nějakým home deco doplňkem. Je to celé o životním stylu, který si dnes každá rád buduje, dělá si to takzvaně hezké a těší ho v tom žít, ne jen bezmyšlenkovitě pořizova.

Lidovky.cz: Jste zastánkyní látkových plen?
Jsem zastánkyní toho nikoho nesoudit proč a co a jak dělá, v mateřství obzvlášť. Na to má každý nějaký názor, ženy s tím hrozně bojují, porovnávají se, pochybují o sobě zda by něco měli dělat tak nebo tak, protože tamta to dělá tak apod. Mateřsrví je už tak těžká disciplína, tak proč si to neulehčit a spíše se nepodpořit. Ty to děláš tak, já za takhle. Já sama jsem si plánovala, že budu používat látkové pleny, ale nakonec na to nedošlo, jsme u klasických a matky, které jsou na látkových obdivuji Já si zde cestu takzvaně usnadnila a rozhodla jsem se s tímto rozhodnutím smířit. 

Lidovky.cz: Za co utrácíte nejvíce vy?
Myslím, že za dobré jídlo. Jsme v tomto s manželem požitkáři, stačí nám pár dobrých, ale kvalitních surovin. Milujeme dobrý olivový olej, voňavá rajčata a sýr, dobré víno nebo jen tak spontánně si zajít do naší oblíbené restaurace.

Lidovky.cz: Co by podle vás měla mít každá žena v šatníku?
To, v čem se cítí být sama sebou a to pro každého znamená něco jiného. Takovou ženu na ulici ale poznáte a budete chtít být jako ona. Bude mít na sobě něco strašně jednoduchého, ale způsob, kterým to nenuceně vynese, tak, o tom to je. Nicméně pro mě jsou to super padnoucí levisky, lněné tričko, kašmírový svetr, kožená bunda nebo kimono a oversize šaty, které na mě miluje můj muž.

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky