Na počátku minulého století vznikla ve Svitávce rezidenční vila rodiny Löw-Beerovy, jež patřila k významným reprezentantům textilního průmyslu. O historii podnikatelské rodiny a také o jejích stavbách pojednává knížka Löw-Beerovy vily, kterou napsali Dagmar Černoušková, Petra Svobodová a Vladimír Velešík st. a ml. u příležitosti dokončení rekonstrukce domu ve Svitávce. Publikace vyšla v letošním roce zásluhou MAS Boskovicko a Svitava.
Dům v opulentním neobarokním stylu byl postaven v krásném parku v letech 1900–1902 (přesná adresa je Hybešova čp. 166) podle návrhu významného brněnského architekta a stavitele Josefa Nebehosteného (1852–1921), který studoval na vídeňské umělecké akademii a pak pracoval v ateliéru známé firmy Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, jež se specializovala zejména na projekty divadelních budov. Vedl stavbu brněnského divadla (dnes Mahenova), projektoval a stavěl rovněž budovu brněnského nádraží a řadu dalších domů v moravské metropoli i jinde.
Na stěnách stříbrem protkaný brokát
Löw-Beerové měli sídlo svého textilního závodu původně v Boskovicích. Když bylo Židům v roce 1848 povoleno opustit městská ghetta a následně se na základě tzv. prosincové ústavy z roku 1867 stali plnoprávnými občany, kteří mohou neomezeně podnikat, expandovala továrna do dalších míst. Mimo jiné do Svitávky, kde vznikl jeden z továrních areálů. Vilu obýval Benno Löw-Beer (1874–1916) s manželkou a dětmi Marií, Fritzem a Ernstem.
Jako drahokam v krajině. I dnes prozrazuje interiér Velké vily noblesu doby...
Zařízení se dochovalo jen zčásti, i dnes si však můžeme udělat představu o tom, jak velkolepě se tu bydlelo: stačí si prohlédnout působivou schodišťovou halu. Pojďme si však alespoň přízemí domu přiblížit v době jeho největší slávy, jak jej popisuje jedna z pamětnic: „Ve vestibulu stálo sousoší andělů, kteří drželi lampiony, osvětlující schodiště, dále socha ženy v životní velikosti, palmy a množství květin.
Na stěnách v hale byl zelený, stříbrem protkaný brokát, stál zde krb, kulečník, šachový stolek, zelená kožená křesla a brokátem potažená lavice. V pravé části dispozice přiléhal k hale velký ‚čínský‘ pokoj s arkýřem. S ním sousedila knihovna s tisíci svazky a hostinský pokoj se starožitným nábytkem. Dále navazovala jídelna s velkým stolem, stolkem a křesly, vitrínami s nádobím a s nádherným perským kobercem s růžovými růžemi na šedém podkladu. V obývacím pokoji stál klavír a dvě menší knihovny s posezením. V levé části dispozice byla ložnice s arkýřem, na kterou navazovala koupelna…“
Malá velká vila
Zajímavé byly i úpravy některých místností, které byly provedeny na popud dalšího majitele – Fritze Löw-Beera. Tento poněkud výstřední sběratel orientálního umění a milovník luxusních automobilů si v nich zřídil muzeum. Adaptace svěřil významnému vídeňskému architektovi Rudolfu Baumfeldovi (1903–1988). Fritzovi se podařilo těsně před válkou emigrovat do USA a jeho světově proslulá sbírka čínských laků je dnes vystavena ve von Lindenově muzeu (Linden-Museum) ve Stuttgartu.
V roce 1906 vznikla v sousedství tohoto domu ještě takzvaná Malá vila (čp. 197). Tedy – malá ve srovnání se svým sousedem, jinak šlo o poměrně rozměrný objekt, opět v neobarokních formách, autorem stavby byl také architekt Nebehosteny. Malou vilu obýval Alfred Löw-Beer. V parku u domu vzniklo dokonce koupaliště.
Malá Löw-Beerova vila – dnes rodinný dům s ordinací
Provdaná Tugendhatová
Löw-Beerové ovšem nepodnikali jen ve Svitávce. Další továrny postavili např. v Jimramově na Českomoravské vysočině (dnes továrna GAMA), v Brně nebo v obci Půlpecen. V Brně pak Alfred Löw-Beer zakoupil starší rodinný dům v Drobného ulici, projektovaný na počátku století pravděpodobně vídeňským architektem Alexanderem Neumannem (mj. spoluautorem dvou bankovních paláců v pražské ulici Na Příkopě). Dům je nyní v rekonstrukci a v příštím roce se v něm otevře expozice, věnovaná mimo jiné odkazu Löw-Beerů.
V horní části zahrady této vily při Černopolní ulici pak Grete Löw-Beerová, provdaná Tugendhatová, postavila na přelomu 20. a 30. let se svým manželem světoznámou vilu, jejímž autorem byl Ludwig Mies van der Rohe. Jiný krásný funkcionalistický dům na Kalvodově ulici projektovali pro Ernsta Löw-Beera vídeňští architekti Rudolf Baumfeld a Norbert Schlesinger. Konečně další velkou vilu navrhl v Půlpecnu v roce 1912 architekt a stavitel Hans Weisz.
Během světové války byl majetek rozvětvené rodiny, jíž se až na výjimky podařilo včas emigrovat, zabaven Němci. Po válce jej znovu zkonfiskoval komunistický režim, který si všiml, že se Löw-Beerové za první republiky hlásili k německé národnosti. Ani fakt, že byli Židé a že v zahraničí podporovali československý odboj, jim nebyl nic platný. Zatímco jejich četné továrny postupně chátraly a textilní stroje se v nich definitivně zastavily v 90. letech, rodinné domy měly větší štěstí a řada z nich je dnes v dobrém stavu.
