První z budov stojí v místě, kde ústí 24. ulice do Madisonského náměstí (jeho hlavní dominantou je nám už dobře známý Flatiron). Její investor, pojišťovna Metropolitan Life Insurance Co. se chtěla pyšnit zcela neobvyklým sídlem -nejlépe stavbou, jež bude variací nějaké notoricky známé dominanty, prý jako výraz obdivu k uměleckým skvostům minulých epoch. Zlí jazykové však samozřejmě mluvili o americké nadutosti, která se projevuje znásilňováním známých památek (asi jako když Hollywood natočí špatný a drahý remake skvělého starého evropského filmu).
Architekti ze studia Napoleon LeBrun a synové si zvolili jako vzor známou campanillu na benátském náměstí Sv. Marka, ale šlo jim prý o symbolické vyjádření jistot, které banka poskytuje, nikoli o bezduché kopírování. (Neodpustím si jedovatou poznámku: štíhlá věž v Benátkách se v roce 1902 zřítila a Italové ji museli postavit znovu, takže s tou jistotou to nebylo tak horké.) Jak to dopadlo, můžete posoudit na obrázcích sami. Je však třeba si uvědomit, že vzor by se do nové stavby vešel více než dvakrát - Le Brunova věž má 700 stop, tedy 213 metrů, campanilla jen 315 stop. V roce 1909 šlo o nejvyšší budovu světa, ne však konstrukci. Tou byla i nadále Eiffelova věž v Paříži.
Půltunové „ručičky“
Nová dominanta New Yorku měla samozřejmě bohatě zdobenou kamennou fasádu, ta však byla v šedesátých letech celkem zbytečně zbavena řady dekorativních prvků. Vedle pyramidální špice je typickým motivem mrakodrapu také obrovský ciferník hodin, jejichž ručičky (zdrobnělina tu není na místě, spíš bychom měli mluvit o rukách) váží každá půl tuny. Aby se využilo celé výšky budovy, jsou okna horních pater proražena i v typickém pyramidálním zakončení stavby.
Nová dominanta města v pohledu od City Hall Square, její gotické zakončení a Met Life Tower se svým nikdy nedokončeným sousedem (vlevo od ní), který se měl stát nejvyšší budovou světa.
Motiv benátské věže se Američanům docela zalíbil a vyzkoušeli si ho později i v jiných městech. Ještě větší úspěch měla pyramidální špice, jež se pak objevovala jako zakončení velmi často - například u stavby, která se v roce 1913 stala dalším výškovým rekordmanem a také jedním z nejkrásnějších mrakodrapů, jaký kdy byl postaven.
Třináct a půl milionu dolarů v hotovosti
Na nedaleké adrese 233 Broadway, naproti City Hall Park, vznikla totiž stavba, která svou výškou i architektonickým řešením všem vyrazila dech: Woolworth Building. Čněla do výše 792 stop, tj. 242 metrů, a měla 58 pater. Majitel firmy Frank W. Woolworth, který vydělal jmění na nápadu levného prodeje zboží v síti obchodů po celé Americe, zaplatil celou stavbu najednou v hotovosti; stála tehdy 13,5 milionu dolarů.
Projektantem mrakodrapu byl architekt Cass Gilbert (1859-1934), který tehdy ještě s podobnými objekty neměl moc zkušeností. K dekoraci kamenného pláště zvolil gotické tvarosloví - a ukázalo se, že je to šťastný nápad, neboť gotika je spojována se štíhlými a vysokými konstrukcemi katedrál a působí majestátně (i když zde šlo jen o vnější vzhled, stavba měla samozřejmě ocelovou kostru). Budova měla dvě části: masivní bázi o 29 patrech na půdorysu písmene U a štíhlou věž zakončenou pyramidou s řadou gotických elementů včetně opěrných pilířů, fiál a chrličů (ve tvaru netopýrů a dalších příšerek).
Dojem štíhlosti a graciéznosti posilují vertikální pilastry i motiv dvojího zeštíhlení věže, který se stal pro pozdější mrakodrapy tak typický (ostatně byl tehdy předepsán regulačním úřadem, aby stavby nebyly příliš masivní a nezastiňovaly okolní budovy).
Jako padesátitisícové město
Nadšení Newyorčanů po dokončení budovy bylo takřka naprosté (jen pár hlasů se ozvalo, že lepší je „pravdivější“ architektura Chicagské školy architekta Sullivana, která nechá vyznít prostou krásu konstrukce a obejde se bez zdobení).
Reverend Cadman patřil mezi obdivovatele kreací Casse Gilberta a nazval jeho stavbu Katedrálou obchodu. Tato přezdívka se firmě Woolworth líbila a ujala se.
Obdivuhodné byly i technické parametry mrakodrapu: pracovalo v něm 14 000 lidí, generátory dodávaly budově elektřinu jako pro padesátitisícové město, sklady na uhlí měly kapacitu dva tisíce tun. 29 rychlovýtahů bylo tehdy nejmodernějších a nejbezpečnějších na světě. Skvěle byla zařízena i honosná vstupní hala (tzv. lobby). Cass Gilbert v ní nechal vytesat sám sebe s modelem své stavby v náručí, jiný reliéf představoval samého majitele firmy, jak počítá měďáky. Je vidět, že architektovi i investorovi nechyběl smysl pro humor.
Woolworth Building Gilberta proslavil, a tak není divu, že v podobném stylu navrhl i řadu dalších mrakodrapů. Poznáte je podle pyramidálního zakončení, často pozlaceného, jako na budově N. Y. Life Insurance. Žádný z nich už ale nedosáhl kvalit jeho nejslavnější stavby. Ujala se i gotika jako dekorační tvarosloví mrakodrapů. V New Yorku patří k nejkrásnějším např. budovy American Radiator nebo General Electric (pův. RCA) s motivem jakési gotické koruny na špici, v Chicagu je jednou z dominant mrakodrap Chicago Tribune.
