Mnoho architektů je přesvědčeno, že v satelitu se vlastně dobrý dům udělat nedá. I kdyby se povedl sebevíce, v nevzhledném okolí se jeho kvalita jaksi ztratí. Když k tomu připojíme současnou legislativu a nemožnost stavět bez souhlasu souseda blíže než tři metry od hrany pozemku, dostáváme očekávaný výsledek v podobě velkých domů situovaných doprostřed relativně malých pozemků. Tradiční metoda navrhování spočívající v pochopení genia loci, porozumění kontextu, zobecnění jeho principů a převedení do vlastního návrhu v satelitech zcela selhává.
Upřímně: na co tu chcete navazovat? Je veřejným tajemstvím, že soubor úředních pravidel (například tvar a sklon střechy, barva krytiny či maximální množství zastavěné plochy každého pozemku) kvalitu a soulad nezaručí. Řada výborných architektů proto volí opačný postup: vědomě se kontextu nepřizpůsobovat, nesnažit se napodobit převažující tvarové tendence okolí a přijít s vlastním řešením. Někteří tomu říkají „dům vypadá, jako by sem spadl z Marsu“.
Trafo a meteorit
Pro Šestajovice je to podruhé. Rodinnému domu od Marka a Štěpána Chalupových, který stojí nedaleko stavby, jíž se dnes budeme věnovat, se mezi místními říká trafo. Přiléhavá přezdívka nového domu se určitě objeví brzy. Už teď slouží jako orientační bod pro mnoho návštěvníků: na první pohled zaujme výjimečným tvarem – něco mezi meteoritem a bojovým letadlem stealth.
Dům je dřevostavba lichoběžníkového tvaru. S čelní fasádou, zadní soukromou fasádou orientovanou do zahrady a dvěma bočními fasádami, v zásadě bez oken. Jedinou výjimku tvoří pokoj pro hosta. Lichoběžník kopírující nepravidelný tvar pozemku v zatáčce je podpořen stanovou střechou (ústící do jednoho vrcholu). Díky tomu, že fasáda i střecha jsou ze stejného materiálu – černé gumy –, působí dům naprosto celistvě, jako jeden kus. Nevnímáme klasické dělení fasáda, střecha, střešní přesah, okna, dveře, okapy. To je podtrženo dvěma dalšími rozhodnutími – skrytými žlaby, takže hrana mezi šikmou střechou a svislou fasádou je velmi ostrá. Dveře včetně vrat do garáže jsou zapuštěny do více než metrové hloubky oproti hlavní fasádě.
Z celkového charakteru se vymyká jen jižní strana orientovaná do zahrady. Je obložena dřevěnými latěmi, takže dům připomíná rozříznuté jablko s černě pogumovanou „slupkou“ a dřevěnou laťovou „dužinou“.
Z důvodu lodžiově zapuštěného vstupu (a alternativního vstupu z garáže) se uvnitř v podstatě obejdeme bez zádveří. Vstupuje se rovnou do velkorysého bílého prostoru sahajícího přes dvě patra. Od hlavního obytného prostoru ho odděluje skříňová stěna, která je z druhé strany tvořena knihovnou. Světlost celého vnitřního prostoru je vzhledem k vnějšku překvapující. Je podpořena bílou litou podlahou, kterou si majitelé velmi pochvalují. Dům se navíc výrazným prosklením otevírá do zahrady, znovu přes filtr příjemné lodžie – ta bude jistě v letních měsících tvořit nejpopulárnější část domu. Intimitu zahrady zdůrazňuje terénní vlna stoupající k hraně pozemku.
Zatímco přízemí tvoří především volný obytný prostor plynule propojený se vstupní halou a kuchyňským zálivem, který je vymezen servisními boky garáže a technického zázemí, druhé patro je tvořeno úzkými delšími místnostmi, které jsou orientovány kratší stranou do zahrady. Každému z těchto pokojů přísluší jeden čtvercový okenní otvor do zahrady.
Nad garáží se nachází v rodinných domech často podceňované skladovací zázemí. Vzhledem k tomu, že dům není podsklepen, bude se určitě hodit. Hygienické zázemí ve druhém patře, které nemá přímý přístup k vnější fasádě, je přisvětleno pomocí horních světlíků. Tvar střechy reflektuje, co se nachází pod ní, a tak prostor šatny u ložnice a haly není zbytečně převýšen. Většímu optickému propojení mezi oběma patry pomáhají schody žebříkového typu s volně uloženými vodorovnými stupni a výpletovým zábradlím.
Stejný, a přece odlišný
Relativně složitá geometrie domu je realizována pomocí malorozměrových prvků. Základní jednotkou je fošna o průřezu 40 × 160 mm, tedy žádný masivní trám nebo krokev. Úpravy projektu probíhaly za chodu a architekti hlavnímu dodavateli nezřídka posílali digitální dokumenty přímo na stavbu.
V Šestajovicích bezesporu vznikla odvážná a pro mnohé kontroverzní stavba. Nevoli budí pochopitelně především vnější forma. Vnitřek je uspořádám logicky, velkoryse a příjemně, ale to náhodní kolemjdoucí pochopitelně nikdy nezjistí.
FAKTAAutoři: Sporadical, architektonická kancelář Aleš Kubalík, Josef Kocián, Jakub Našinec, Veronika Sávová www.sporadical.cz Dodavatel: NAGA, s. r. o.; Bétel, s. r. o.; Atelier SAD, s. r. o.; ZKM Praha, s. r. o.; JAMA PROFI, s. r. o.; Miroslav Haimrle – elektroslužby, Petr Pícha – voda, topení, plyn Náklady: 7 mil. Projekt: 2008–2011 Zahájení stavby: 04/2011 Dokončení stavby: 03/2012 Zastavěná plocha: 145 metrů čtverečních Užitná plocha: 210 metrů čtverečních |
Od svého okolí se dům značně odlišuje, měřítkem a umístěním na pozemku ale nevybočuje nijak. Podobných případů poslední dobou přibývá a jsou okolím naštěstí vnímány pozitivněji, než tomu bylo v nedávné minulosti. Výjimečnost a rozdílnost již přece jen nevyvolávají takové emoce. Hranice tolerance k jinakosti se zvyšuje. Právě i díky podobným realizacím, jako je ta v Šestajovicích.