Po absolvování pražské Uměleckoprůmyslové školy se Otakar Novotný – podobně jako například jeho spolužák Josef Gočár – zařadil mezi přední představitele české architektonické moderny. Po roce 1911 ale změnil rukopis a jeho tvorba začala vykazovat rysy podivuhodného stylu, jehož základy položil pod Picassovým vlivem architekt a teoretik Pavel Janák. Ano, řeč je o architektonickém kubismu.
Jeho kouzlu ovšem Novotný nepropadl hned, dlouho zůstával věrný střízlivé racionální architektuře svého učitele Jana Kotěry. Ostatně nebyl ani členem Skupiny umělců výtvarných (SUV), kterou založili příznivci jehlancového stylu. Přesto nakonec kubismus Novotného ovlivnil.
  |
Platí to zejména pro jeho návrhy nábytku a uměleckoprůmyslových předmětů, produkovaných v té době družstvem Artěl. Srovnáme-li však Novotného židle nebo skříně s těmi, jež navrhovali Gočár, Janák nebo Josef Chochol, je patrné, že jeho výtvory patří k řekněme méně divokým. Motiv krystalu, jenž byl jedním z inspiračních zdrojů kubismu (a jenž Pavel Janák opěvuje ve své stati Hranol a pyramida, publikované v roce 1912 v Uměleckém měsíčníku), se ale objevil i v Novotného soutěžnímprojektu na královský palác v Sofii z roku 1912, byť celkově je tato práce svým výrazem stále spíše modernistická.
Krystaly a jehlance na Rýně
V roce 1914 byli čeští kubisté pozváni, aby vystavili své práce v rámci expozice německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem. Návrhem výtvarného řešení pověřili Novotného a ten – v intencích nového stylu – vytvořil podmanivý interiér, který evokoval krystalické formy. Do horní části výstavních sálů vestavěl zkosené stěny, které podpíraly vitríny ve tvaru krystalů. Místnost pak zdobily dekorace navržené malířem a grafikem Františkem Kyselou. V dolní partii byly umístěny výkladce s ukázkami drobných uměleckoprůmyslových předmětů z produkce Artělu – keramické vázy, dózy a kávové servisy navržené Janákem a Vlastislavem Hofmanem, ale také kubistické šperky a další drobné předměty od Rudolfa Stockara. Mnohé z těchto děl semimochodem s úspěchemdnes vyrábějí jako repliky.
Na výstavě samozřejmě nechyběly ani obrazy Bohumila Kubišty, Emila Filly, Antonína Procházky, Václava Špály nebo Josefa Čapka a sochařská díla Otto Gutfreunda, dále ukázky nábytkové tvorby i sádrové modely kubistických staveb. Další vývoj architektury a umění sice přerušila první světová válka, ale expozice českých kubistů v Kolíně nad Rýnem měla bezesporu vliv na poválečnou tvorbu německých expresionistů. Tou dobou už ale zklamaný „vynálezce“ nepříliš úspěšného architektonického kubismu Janák – i jeho souputníci Gočár nebo Chochol – hledali nové umělecké formy. To Otakar Novotný jehlancový styl neopustil. Ještě v letech 1919–1922 tak vzniklo několik pozdně kubistických projektů a realizací podle jeho návrhů.
Architektův oblouk
Drobnou prací je například kovová urna krystalických tvarů, větší pak nerealizovaný projekt obecné školy v Holicích. Zásadní význam v kontextu Novotného tvorby mají ale až dvě stavby provedené. Ta první navíc vznikla na exponovaných parcelách na hranici Starého Města a Josefova – konkrétně na nároží ulic Elišky Krásnohorské a Bílkovy (mimochodem asi tři minuty pěšky od minule připomínaného Štencova domu).
Realizátorem bylo Družstvo pro stavbu učitelských domů v Praze, pro něž architekt navrhl trojici pětipatrových budov s okosenými římsami, prolamovanými arkýři a krystalicky tvarovanými zapuštěnými vstupy. Průčelí bylo navrženo z umělého kamene v různých jemných barevných tónech od šedé po béžovou. Kovové prvky, jako vstupní branky nebo zábradlí vnitřních schodišť – i dřevěné okenní rámy –, pak byly provedeny v kontrastním červenohnědém tónu.
Zatímco uliční fasády byly vskutku výrazně kubistické, dvorní průčelí na šikmé plochy téměř rezignuje.
Dnes se Novotného učitelské domy pohledově uplatňují i z Pařížské třídy a v kontextu se secesní zástavbou ve svém okolí působí vskutku zajímavě. Původně byly ovšem skryty za domovním blokem, který stával v prostoru mezi Pařížskou a ulicí Elišky Krásnohorské. Ten však byl zčásti zbourán po válce a zčásti v šedesátých letech, když se stavěl hotel InterContinental a v jeho sousedství vzniklo komorní náměstí.
Na nároží kubistických domů najdeme dodnes ceduli se jmény investora, projektanta, dále stavitele Františka Troníčka i dataci 1919–1921. Jen v parteru už nemá sídlo společnost Baltic America Line, nýbrž restaurace.
Druhou Novotného kubistickou realizací z téže doby je blok družstevních domů v Jarošově ulici ve Znojmě. Patří k nemnoha příkladůmtohoto stylu na moravském území. Dvoupatrové stavby mají pěkné štíty a na průčelí podobné prvky, jaké najdeme i na trojici pražských domů.
V dalších letech se už Otakar Novotný s kubismem definitivně rozloučil a také on začal hledat nové formy. Ve stylu takzvaného národního dekorativismu vytvořil své další stavby, aby se nakonec obloukem vrátil k odkazu kotěrovské moderny – a především svému oblíbenému režnému zdivu.
