Panelák, který má jít příkladem. Je jiný, ale okolí se nevysmívá

Stavět dnes na sídlišti je poněkud nevděčná úloha. Obyvatelé sídlišť si totiž většinou velmi cení dostatku prostoru mezi domy a nelibě nesou jakékoli zahušťování či dostavování, které by navíc mohlo zhoršit většinou už tak kritickou situaci s parkováním. Za obavami často stojí i to, že mnohé dostavby se snaží za každou cenu se odlišit od okolní šedi (i když tento pojem je čím dál tím nepřesnější, neboť sídliště dnes hýří všemi barvami) a geometrické jednoduchosti původních domů.

Dům, o němž píši dnes, žádné místo navíc nezabral. Byl totiž postaven na parcele bývalé kotelny. (Vytápění Jižního Města bylo původně řešeno pomocí sestavy blokových kotelen na uhlí, kvůli nimž byly vypuštěny koncové sekce některých řad panelových domů. Dnes je tato technologie nahrazena výměníkem na parovod.) 

Stavba, která se nevysmívá okolí

Autoři, kteří za deset let plánování domu zažili několik vlastníků pozemku (slovy Petra Hlaváčka: „Architekt je často jediný, kdo v komplikovanějších případech vydrží u projektu od začátku až do konce, všichni ostatní se několikrát vymění“), přišli s esteticky záměrně nekontrastním řešením. Dá se říci, že zvnějšku jde o dům velmi podobný svým o pár desítek let starším sousedům. Nevysmívá se jim, je jedním z nich. 

Novostavba bytového domu (vlevo za supermarketem) se záměrně snaží nevystupovat ze svého okolí. Přesto je uvnitř značně odlišná.

Při pohledu na vnitřní uspořádání ale podobnost končí. Hned vstup je realizován pomocí otevřené dvojpodlažní haly, tolik odlišné od stísněných prostor u vstupu do běžných panelových domů. Ve druhém podlaží se nachází pronajímatelný nebytový prostor s vlastním vstupem.

Dům má třináct nadzemních pater a tři podzemní. Pro garážová stání je využito celkem pět pater, tedy včetně dvou nadzemních, která by se z důvodu blízkosti terénu jen špatně prodávala jako bytová. Garáže si vynutily jedno nestandardní řešení. Jsou přístupné z jediného místa z ulice, krátkým vjezdem do jednoho z pater. Do všech ostatních se dostanete pouze nákladními výtahy, které jsou vystrčeny mimo hlavní hmotu domu na jižní straně a trochu nepochopitelně natřeny načerveno. Výhodou tohoto řešení je, že auta zůstávají pouze na severní straně domu a nezajíždějí do hloubky sídliště. Garáže jsou doplněny sklepními kójemi.

V domě je 49 bytů, včetně dvou mezonetových s velkými terasami v posledních podlažích. Typově se uvnitř opakují kombinace 2+kk a 3+kk, tedy v zásadě malometrážní byty. Průměrně tak v jednom patře najdeme pět bytů, které jsou propojeny přirozeně osvětlenou a dostatečně dimenzovanou chodbou. I schodiště, vystrčené na severní fasádě před hlavní hmotu domu, je velmi dobře prosvětleno.

Celoprosklená jižní fasáda stíněná přetaženými horizontálními balkony.

Byt přilepený na sousední objekt má jako jediný severo-jižní orientaci, která bývá často podceňována, ale v našich klimatických podmínkách jde pravděpodobně o jednu z nejlepších. Další dva rohové jsou pak orientovány severovýchodně, respektive jihovýchodně. Poslední dva byty se musí spokojit s orientací pouze na jih. Právě jižní fasáda se od svého okolí odlišuje asi nejvíce. Je tvořena průběžnými balkony a lodžiemi s prosklením od podlahy ke stropu. Architekti velmi chytře přetáhli vodorovné betonové desky o několik desítek centimetrů před arkýřové části dispozice, a postarali se tak o automatické stínění, které se jeví jako dostačující, protože se nikdo z majitelů zatím nerozhodl přidat dodatečné stínění oken v podobě nevzhledných žaluzií. Fasáda je scelena pomocí černého zábradlí z perforovaného plechu, které podtrhuje její horizontální členění. Severní fasáda je členěna dělenými pásovými okny, na východní pak dominuje podlouhlá hluboká lodžie. Trochu navíc působí druhá barva, vytvářející obdélníky, které scelují vždy dvě patra nad sebou. Jde o výsledek kompromisu s úřady a pokusu o rozbití jednolitosti fasády.

Lepší jeden velký dům než čtyři malé

Konstrukčně nejde doslova o panelák, tedy objekt z prefabrikovaných dílů, ale o betonový monolit se skeletovým systémem v garážích. Zvenku je dům šedo-bílý, o barevnost se starají okrově žluté rámy oken s červenými dělicími doplňky. Za ocenění stojí fakt, že se dům podařilo spojit se štítovou zdí souseda, což vůbec není samozřejmostí, jak se můžeme přesvědčit na dostavbě jiné koncové sekce nedaleko. Stálo to řadu vyjednávání, ale profitují z toho oba domy sníženými náklady na vytápění. 

Tento způsob dostavby sídlišť je mnohem šťastnější než další ukrajování např. Milíčovského lesa pomocí čtyřpodlažních bytových domů, jež můžeme spatřit nedaleko. Že si takovéto stavění najde své zájemce, dokládá i fakt, že necelé dva roky po dokončení jsou všechny byty prodány. Jde o realizaci, která si pravděpodobně nezíská nadšený souhlas široké veřejnosti. Je snadné o ní prohlásit, že jde jen o další šedý, a navíc velikostně zbytnělý panelák. Přesto svoje nesporné kvality má. Jsou však vidět až na druhý pohled.