Lidovky.cz: Co máte na papíru nejraději? Jakou jeho vlastnost?
Nejdůležitější je pro mne taktilita. To, že se papíru můžu dotknout, vstoupit s ním do interakce a nějak ho fyzicky transformovat.
Lidovky.cz: Myslíte, že bloky, sešity a diáře jednou definitivně nahradí elektronika?
Myslím si, že právě pro tuto materiálovou hmatovou kvalitu je papír nenahraditelný. V kontextu digitálního světa se podle mne spíše mění jeho role, než že by se blížil jeho konec. ůležité mi připadá věnovat pozornost právě této změně a tam, kde se papír nahradit dá, umožnit to a naopak tam, kde je nenahraditelný mu dát co největší prostor.
  |
Lidovky.cz: Brzy bude venku nová kolekce Papelote. Prozradíte k ní něco bližšího? A řídí se i design papíru nějakými trendy, třeba co se týče barev či materiálů?
V nové kolekci diářů chceme více pracovat s fotografií, vyzkoušet nějaké pro nás nové postupy, technologie, materály… Jak to ale přesně dopadne nevím, je to vždycky dobrodružství. Co se týká trendů nevím, určitě existují prvky jako jsou třeba nějaký specifický papír, barva, druh vazby, technika tisku, které jsou v určité období nové a populární a pak je nahradí zase něco jiného.
Lidovky.cz: Příští rok oslaví Papelote deset let od svého vzniku. Jak z vašeho pohledu těch deset let uběhlo?
Velmi bouřlivě, živě, organicky, jak to nejspíš na každém začátku bývá. Byly to roky obrovské transformace, kdy papelote vyrostlo z mé hlavy do dnešní podoby, kdy je nás v tuto chvíli v týmu osmnáct. Museli jsme se za pochodu učit věci, o kterých jsme na začátku vůbec neuvažovali a nic o nich nevěděli. Urazili jsme velký kus cesty a odvedli kus práce jak na papelote, tak především každý sám na sobě. Nejradikálnější a pro mne osobně nejpodstatnější proměnu vidím ve stále větší otevřenosti, ke které směřujeme. Otevřenosti každý sám k sobě, jeden k druhému, k našim spolupracovníkům, zákazníkům, ke světu.
Lidovky.cz: Jaké máte další plány na příštích deset let? Nechystáte se třeba expandovat a otevřít další prodejnu?
V tuhle chvíli před sebou tak dlouhý horizont nemáme nebo o něm alespoň nijak konkrétněji nemluvíme. Mám pocit, že se s tím blížícím se desetiletým výročí něco uzavřelo a něco staro-nového se otevírá. Jak bychom se – obohaceni – o všechny ty zkušenosti, které jsme nabyli, zase potřebovali vrátit na začátek, ke kořenům… Chtěli bychom se především více otevřít lidem, dát jim možnost nahlédnout dovnitř, do zákulisí, do naší tvůrčí papírové laboratoře.
Lidovky.cz: Kromě vlastních kolekcí děláte také spolupráce na míru. Například pro Forbes, TON, ale i vídeňské muzeum moderního umění mumok. Jak taková spolupráce probíhá?
Při práci na zakázku se inspirujeme příběhy těch, kteří nás oslovili a přetavujeme je do fyzické hmatatelné formy. Obsahujeme celý proces od prvotního nápadu, přes ztvárnění jeho podoby až po samotnou realizaci. Snažíme se vždy najít takové řešení, které bude jedinečné a zároveň funkční a bude skutečně naplňovat potřebu, kvůli které vzniká. Výsledek by neměl být pouhým vizuálním odrazem našeho klienta, ale vystihovat také jeho ducha a nést v sobě otisk jeho hodnot. Chceme, aby naše řešení přinášela inspiraci a radost, aby se dotkla srdcí těch, komu jsou určena.
Lidovky.cz: Jaký je typický zákazník Papelote? Vracejí se k vám stále ti stejní lidé?
Myslím, že vracejí. Řekla bych, že náš zákazník je předvším ten, kdo sdílí naše hodnoty a je mu blízký náš příběh. Někdo, pro koho je důležité, jaké věci ho obklopují a také jak vznikají – s jakým účelem, za jakých podmínek, z čeho jsou vyrobené…
Lidovky.cz: Jaká kritéria musí podle vás splňovat kvalitní sešit?
Možných úhlů pohledu je určitě víc. Sešit by podle mne měl být funkční, dobře řemeslně zpracovaný, z kvalitních materiálů a také krásný. Jako zásadní mi ale připadá, aby se ho lidé nebáli. Aby skrze všechny svoje vlastnosti ve svém majiteli probouzel chuť vstoupit do něj a používat ho, tvořit. Teprve díky myšlenkám, poznámkám, nápadům, obrazům, snům, vzpomínkám sešity ožijí, teprve tehdy dostanou smysl.
Lidovky.cz: A na závěr: linky, čtverečky, nebo čistý papír?
Tečky. Jsou pro mne ideálním průnikem toho, co potřebuji. Volný prostor a v něm záchytné body, o které se, pokud chci, můžu opřít.
Lidovky.cz: Když se vrátíme na začátek. Jak vznikl nápad založit si papírnictví v době, kdy obliba papíru upadala a nahrazovala ji elektronika?
Spíše než nápad to byl dlouholetý sen, průnik toho, co mě zajímalo a stále zajímá – grafického designu, knihařského a tiskařského řemesla, papíru jako zdroje nekonečné inspirace, tvořivosti, experimentu, hry… Když jsme do toho pak s manželem Filipem Šachem a kamarádkou Denisou Havrdovou šli naplno, tenhle kontext jsme neřešili. Prostě jsme věděli, co chceme dělat a věřili tomu, že to má smysl.
