Musée d’Orsay představuje tvorbu impresionisty Edgara Degase. Centre Pompidou dominují plátna britského expresivního figuralisty Francise Bacona a Palais de Tokyo mapuje současnou francouzskou tvorbu. V oblasti fotografie je zajímavá především retrospektiva Petera Hujara v Jeu de Paume.
Nepochybně největším lákadlem je velkolepá retrospektiva Leonarda da Vinciho, kterou Louvre pořádá k 500. výročí úmrtí italského umělce. Po deseti letech vyjednávání a příprav je vystaveno 162 obrazů, kreseb, rukopisů, soch a předmětů pocházejících z prestižních světových sbírek, z toho deset maleb. Vzhledem k vysokému zájmu a omezenému počtu vstupů na den si návštěvníci musejí zakoupit časové vstupenky v online předprodeji.
Milovníci italské renesance mohou pokračovat návštěvou Muzea Jacquemart-André, které vystavuje díla ze sbírky Alana. Alana Collection je soukromá americká sbírka Alvara Saieha a Any Guzmánové. Je to jedna z největších soukromých sbírek starého umění na světě. V Paříži je poprvé veřejně vystaveno 75 děl italských mistrů zvučných jmen jako Lorenzo Monaco, Fra Angelico, Uccello, Tintoretto nebo Veronese.
Na pomezí renesance a baroka se pohybuje tvorba manýristy El Greca, jehož dosud největší francouzskou retrospektivu připravila Národní galerie v Grand Palais. Výstava čítá na 75 děl, od těch raných, ovlivněných byzantskou tradicí, přes drobná i velká díla s náboženskou tematikou, portréty, početné variace na oblíbená náboženská témata až po vrcholné kusy. Cílem kurátorů je představit El Grecovo dílo v jeho nadčasovosti.
  |
V hlavní části Grand Palais se nachází přehlídka tvorby jednoho z nejvýznamnějších malířů Paříže konce 19. století Henriho de Toulouse-Lautreca, jenž je proslulý svými plakáty, na kterých nezaměnitelným stylem zachytil umělecké prostředí Montmartru a tamní bujarý noční život. Kurátoři výstavy si kladou za cíl překonat toto klišé a představit Toulouse-Lautreca jako moderního umělce a výjimečného pozorovatele své doby, kterého lze považovat za předchůdce avantgardních hnutí 20. století. Mezi vystavené zajímavosti patří pracovní verze známých Lautrecových plakátů, které návštěvníci mohou vidět v různých fázích litografického tisku, nebo dva velké malované panely, kterými Toulouse-Lautrec ozdobil dům slavné tanečnice kabaretu Moulin Rouge, La Goulue.
Velkým Lautrecovým vzorem, se kterým ho spojovalo oblíbené téma tanečnic, byl Edgar Degas. Musée d’Orsay, proslavené sbírkou francouzských impresionistů, nabízí výstavu Degas v Opeře. Expozice představuje kompletní Degasovu tvorbu ovlivněnou operou a baletem. Pařížská Opera byla pro Degase fascinujícím mikrokosmem a nekonečným zdrojem inspirace. Zkoumal všechna její zákoutí od foyer, jeviště, přes zákulisí a zkušebny až po šatny, a především všechny postavy tohoto prostředí. Skrze Degasovo dílo je tato expozice také dokumentem o pařížské Opeře 19. století.
Za moderním uměním je třeba zamířit do Centre Pompidou. Zde je k vidění tvorba britského představitele tzv. nové figurace Francise Bacona. Pokrývá pozdní Baconovo období od 70. let do umělcovy smrti v roce 1992 a zaměřuje se na propojení jeho díla s literaturou. Bacona inspirovali zejména spisovatelé Friedrich Nietzsche, T. S. Eliot, Michel Leiris nebo řecký dramatik Aischylos, se kterými sdílel polarizované vidění světa, střety mezi civilizací a barbarstvím, krásou a ošklivostí, životem a smrtí, a společnou vizi umění osvobozeného od idealismu. Hlavním Baconovým námětem je lidské tělo, zobrazené většinou zdeformované a v mezních situacích.
Budoucí, staré, pomíjivé
To nejaktuálnější ze současného umění lze v Paříži vždy vidět v Palais de Tokyo. Pod impozantní muzeální fasádou se skrývá ohromný a neustále se měnící prostor, který je otevřen všem formám současného umění. Výstava Futur, ancien, fugitif (Budoucí, staré, pomíjivé) představuje současnou francouzskou uměleckou scénu. Kurátoři zde sdružili 44 umělců a kolektivů, kteří mají k Francii nějaký vztah.
V oblasti fotografie je jistou pařížskou adresou výstavní síň Jeu de Paume. Nyní je tu k vidění výstava Speed of Life (Rychlost života) amerického fotografa Petera Hujara, jehož snímky jsou spjaté s New Yorkem 70. a 80. let. Po začátcích v módní a reklamní fotografii se Hujar rozhodl pro méně lukrativní kariéru uměleckého fotografa na volné noze. Ve svém studiu v East Village portrétoval své přátele i milence z newyorské avantgardní umělecké a gay scény. Na výstavě jsou k vidění jeho výhradně černobílé studiové portréty, akty, zátiší i fotografie New Yorku.
