Nezapomínejme ale, že lidé v Bangladéši musí jíst...ale paní je živí dost, na konci rozhovoru, když řekla, že má sto kusů oblečení, tak jsem byl v šoku...pak se popřál vícero žen, všechna říkaly, max 50 či drobné přes. Tak to ta dáma...káže vodu a pije přímo whisky!

Jako fakt kolem padesáti kusů? To ale je dost málo, ne? Já na oblečení nijak neujíždím, beru ho jako nutnost, kterou si občas zlepším náladu, že si vezmu něco, nač mám dnes náladu. Ale mám aspoň sedmery šaty, patery kalhoty, kolem deseti svetrů a mikin, halenek a triček aspoň třicet. (Samozřejmě do toho počítám oblečení do práce a společnosti, i na tahání na doma.) Jedna skříň s policemi a jedna visací, nepřijde mi to až tak extrémně moc...

Perte méně a lidé v obchodě, tramvaji nebo autobusu budou ještě rádi dodržovat 2m odstup.

Je to zajímavý rozhovor, ovšem ta rada, že se má oblečení méně prát, je poněkud nebezpečná, obzvlášť v létě...

Asi to chce zlatou střední cestu. Oblečení si kupovat, co člověk unosi, dobré kousky,co nenosí darovat či prodat na bazaru a prát v ekologických přípravcích a oblečení prát na jemné programy, aby se nemuselo žehlit a nezničilo se.

Já jsem si užil nošení oblečení za hranicí jeho životnosti i déle za minulého režimu až dost. Žili jsme na venkově a tam to tak tehdy prostě chodilo. Děkuji, už nechci. Rád si na sebe obleču nové a hezké věci a rád si udělám radost. Sorry.

Předvádíte plýtvání s energiema i surovinama.

To jsou zase moudra - tak choďte v rákosové sukénce a my se oblečeme a budeme prát prádlo, jak potřebujeme. Špinavé zpocené prádlo opravdu nestačí vyvěsit, ale možná paní nikdy manuálně nic nedělala a v kanclu s klimou se nezapotí...

Paní pracuje hlavou,protože v ní něco má