7. března 2017 6:30 Lidovky.cz > Relax > Design

Pohled do zákulisí. Co se na Národním muzeum změní a co přibude?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Demontáž soch z levé boční balustrády budovy. Tyto sochy představují čtyři... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Demontáž soch z levé boční balustrády budovy. Tyto sochy představují čtyři... | foto: Martin Frouz

Stoupám po bočním schodišti podél prostoru, kde zeje otvor po výtahu. Po tom výtahu, kterého se nikdy nedalo dočkat, takže jste raději šlapali po schodech – až do podkroví, kde bývala pracovna věhlasného profesora Emanuela Vlčka, zakladatele oddělení antropologie Národního muzea, ale i jiných antropologů, paleontologů a dalších vědců.

Teď jsou všechny příčky vybourány a zmizely i stopy po úzké křivolaké chodbě vedoucí kolem pracoven.

Národní muzeum

Historická budova Národního muzea byla na horním okraji Václavského náměstí postavena podle projektu architekta Josefa Schulze v letech 1885 až 1891. Hlavní ideou pro budovu od zadavatele bylo zdůraznění myšlenky „muzeum jako chrám vědy a umění“. Budova je od 8. července 2011 uzavřena kvůli rekonstrukci. Otevření se plánuje k dvoustému výročí vzniku instituce Národního muzea (v roce 1818 byla založena pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách). Úplné zpřístupnění expozic se předpokládá v roce 2020.

Historická budova muzea, která právě prochází generální rekonstrukcí a již jsem v minulosti v rámci své profese mnohokrát navštívil, se proměnila k nepoznání. Až jsem se musel často ujišťovat, v jaké její části se právě nacházím a co tu kdysi bývalo, abych se alespoň trochu zorientoval.

Do veřejnosti jinak nepřístupného zákulisí oprav tohoto historického skvostu jsem se dostal díky soutěži Czech Press Photo. V roce 2015 jsem se stal v rámci tohoto klání držitelem Grantu primátora Prahy s tématem „Opravy památek“. Projektu jsem se věnoval hlavně během roku 2016, kdy se rekonstrukce muzea zrovna rozjížděla, a tak jednu z nejvýraznějších oprav posledních desetiletí nešlo vynechat. Po domluvě s vedením Národního muzea a firmami provádějícími práce jsem tedy začal navštěvovat stavbu i dílny restaurátorů, kam se část prací přenesla.

Pohled na prostor Václavského náměstí a okolí z lešení na plášti lucerny budovy. Teprve z mohutného lešení tyčícího se nad celé okolí si člověk uvědomí, že se nachází na jednom z nejvýše položených míst centra Prahy.
Pro běžného diváka budovy muzea asi dosti neobvyklý pohled do jedné z výstavních prostor během provádění stavebních a rekonstrukčních prací. Mimo oprav a výměn podlah zde probíhá i ukládání elektroinstalace a rozvodů různých technologií.

Při jedné z obhlídek opravované budovy jsem vyšel na střechu a okolo mohutných sousoší vystoupal po lešení až k samotné špici. Teprve tady jsem si uvědomil, jak je Národní muzeum mohutné a vysoké – mnohem vyšší, než se zdá při pozorování zvenku. Na střeše se mi otevřel tušený velkolepý pohled na celé Václavské náměstí a Pražský hrad, ale také Hlavní nádraží, téměř celé Vinohrady a Žižkov, což jsem vůbec nečekal. Zatímco jsem se rozhlížel, pod mýma nohama probíhala rekonstrukce a na nádvoří se budoval vstup do tunelu spojujícího historickou budovu se sousedním moderním palácem, kde dříve sídlilo Federální shromáždění a kde se dnes konají výstavy ze sbírek muzea. Silný vítr mě však po chvíli zahnal zpět dolů na nižší patra lešení.

Jak jsem pomalu sestupoval po žebřících a průlezy jednotlivých pater lešení, mohl jsem ve fasádě průčelí číst jako v kronice budovy, která od svého dokončení v roce 1891 prochází teprve první generální opravou, a tak veškerá poškození podávají svědectví o jejích pohnutých dějinách. Důlky a malé záplaty vypovídají o střelbě okupačních vojsk v srpnu 1968, ktetoupám ré v rámci potírání kontrarevoluce zahájily i mohutnou palbu na historickou budovu Národního muzea. Další rány jsou zase svědectvím o bombardování na sklonku druhé světové války v roce 1945.

Při vstupu do dnes převážně prázdných sálů a chodeb bylo patrné, že kromě oprav se kompletně vyměňují technologie, zavádějí nové, obměňují se výtahy a podobně. Otevřené rány ve stěnách svědčily o tom, že se opravují a doplňují veškeré rozvody energií. Zcela nové budou i podlahy a opravena okna.

Během rekonstrukčních prací budovu opustili nejen pracovníci muzea a veškeré sbírky, ale z fasády i interiérů zmizela také značná část umělecké výzdoby, zejména plastiky. Již v minulých letech se do ateliérů restaurátorů odstěhovaly mnohé sochy a postupně se tempo oprav a stěhování památek ještě urychlilo. Některé sochy se převezly do dílen na doplnění či zhotovení replik. Kovové plastiky se tam opravují a ošetřují nátěry a nezřídka jsou i zlaceny, aby vypadaly jako v době svého vzniku. Mnohé práce však probíhají přímo na místě a první svěže vyhlížející sochy jsou již dnes k vidění na fasádě budovy.

Nanášení zlatých plátků na kovové prvky. V tomto případě se jedná o lví hlavu ze střešní části budovy.

Části umělecké výzdoby, které nelze převézt do dílen, se schovávají za bedněním a nejrůznějšími důmyslnými obaly. Mnohé sály a chodby budovy se díky tomu proměnily ve futuristicky vypadající prostory, jež navozují spíš atmosféru vědecko-fantastických filmů než muzejní budovy z devatenáctého století. Pocit modernosti by v budově měl zůstat i po dokončení všech oprav a znovuvybudování výstavních prostor. Alespoň to tak vypadá podle návrhů zrekonstruovaných a nově vytvořených prostor, které přibudou zejména na bývalém nádvoří. Dosud se využívaly pro technické a obslužné účely a běžný návštěvník se do nich nedostal.

Jak to vše nakonec dopadne, budeme moci posoudit až příští rok, kdy se plánuje částečné zpřístupnění budovy Národního muzea, a to při příležitosti dvoustého výročí založení instituce roku 1818, tehdy pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. Kompletní dokončení rekonstrukce se plánuje na rok 2020.

Martin Frouz
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz