130 let

Druhý pražský Loos. Adolf Loos ve spolupráci s Karlem Lhotou navrhl vilu JUDr. Josefa Winternitze na pražském Smíchově v letech 1931–1932. Před několika lety byla citlivě opravena | foto: DAVID CYSAŘ A JEHO ARCHIV

Poněkud skrytý Loos. V Praze je kromě slavné Müllerovy vily najdeme ještě jeden skvost

Pohled Zdeňka Lukeše
  •   5:09
Díky významnému jubileu byl rok 2020 vyhlášen rokem Adolfa Loose. K jeho životu a dílu se tedy budeme na těchto stránkách opakovaně vracet. Nyní se podíváme do dvou Loosových slavných pražských vil.

Letos uplyne již 150 let od narození Adolfa Loose, který bývá řazen mezi nejvýznamnější architekty dvacátého století. Brněnský rodák sice nedokončil žádnou školu, přesto si dokázal získat respekt odborných kruhů jak svou sžíravou kritikou maloměstských poměrů rakousko-uherské monarchie, tak avantgardními návrhy, které v mnohém předběhly svou dobu a otevřely cestu dalším moderním směrům meziválečné éry.

Pohled do obývacího pokoje
Detail schodiště

Jedním z Loosových vynálezů byl také takzvaný raumplan neboli prostorový plán, jak bychom řekli česky. Jeho podstata spočívala v unikátním komponování vnitřních objemů stavby. Každá místnost měla svou hierarchii, a tím získala i odlišné proporce včetně výšky.

Loosovy interiéry v Plzni? Pohodlné obývací pokoje, výrazné krby a perské koberce

V rodinném domě, jaký reprezentuje například pražská Müllerova vila, zastává ústřední postavení obytná hala, jež byla jádrem stavby. Dosahuje výšky dvou pater a obklopují ji menší místnosti jako jídelna, pánská pracovna, budoár nebo kuchyně, které jsou menší. Celý značně komplikovaný systém takto uspořádaných místností je pak propojen schodišti.

O úroveň výše jsou umístěny ložnice a dětské pokoje, na střeše pak velká vyhlídková terasa a přilehlý orientální salonek. Bydlet v takové stavbě je samozřejmě zážitek. Přitom zvenku je dům nenápadný – je to taková krychle s bílou vápennou omítkou, nicméně je zasazená v romantické zahradě.

Marxisté a Viktor Kožený

Loos navrhoval domy v zahraničí (ve Vídni nebo Paříži), ale i u nás, například v Plzni a na dalších místech. Může nás těšit, že jedna z jeho staveb, v níž rozvinul systém prostorového plánu naprosto bravurně, stojí v pražských Střešovicích: v ulici Nad Hradním vodojemem č. 14. Je to známý dům stavebního podnikatele Františka Müllera z let 1929 až 1931. Budova měla dramatické osudy, po válce byla dlouhá léta součástí Ústavu marxismu-leninismu, po restituci v devadesátých letech se uvažovalo o jejím prodeji (vážným zájemcem byl třeba „pirát z Prahy“ Viktor Kožený), nakonec ji ale koupilo hlavní město. Stavba byla vzorně opravena a dnes je přístupná veřejnosti. Vzhledem ke světové proslulosti autora je o její prohlídku stále mimořádný zájem.

Winternitzova rodina: Jenny, Petr, Suzanna a Josef v roce 1938

Méně známý je ovšem fakt, že v české metropoli máme od Loose ještě další dům. Je jím Winternitzova vila v ulici Na Cihlářce č. 10 v Praze na Smíchově. I ta je zbudována na základě stejných principů jako její slavná střešovická starší sestra. Vznikla o něco později, v letech 1931 a 1932. Loos na jejím návrhu spolupracoval s českým architektem Karlem Lhotou, který mu již asistoval na projektu Müllerovy vily. Zadavatelem stavby byl tentokrát právník Josef Winternitz, který pracoval i pro Müllera a znal jeho dům. Nebyl však tak zámožný, proto je jeho vila skromnější.

A tak vila samozřejmě vznikla na základě raumplanu, ale místnosti nejsou tak velké a jsou méně nákladně vybavené: například tam, kde je ve střešovickém domě za obklad použitý mramor cippolino, ve smíchovské stavbě najdeme mahagon.

Noc pod Loosovou střechou

Za války musela rodina vzhledem k židovskému původu dům opustit. Josef Winternitz a jeho syn Petr pak zahynuli v Osvětimi. Ve vile mezitím bydlel a tvořil sochař Wilhelm Srp-Schlossbauer.

Vdova Jenny Winternitzová se po válce snažila získat dům zpět, to se ale nepodařilo, a tak nakonec pod nátlakem souhlasila s jeho převedením na město. Ve vile pak byla až do devadesátých let mateřská školka. Vnitřní zařízení se kromě vestavěného nábytku nedochovalo a objekt byl po „komunistické péči“ v bídném stavu, ale alespoň nebyl přestavěn.

Do domu s interiéry od Loose v Plzni se možná přestěhuje muzeum

Po několikaletém úsilí nakonec Winternitzovu vilu v restitučním řízení získali potomci rodiny. Postupně ji opravují a rozhodli se, že ji také otevřou veřejnosti. Nyní je zde živé kulturní centrum, konají se tu koncerty, divadelní představení, přednášky a výstavy, pro obdivovatele Loosova díla se dokonce nabízí i možnost ve vile přespat.

Na rozdíl od některých staveb v její blízkosti, o jejichž nedobrém stavu jsem referoval v minulé Orientaci („Smutný pohled na Mrázovku“), je to tedy příběh s dobrým koncem. Adolf Loos by měl jistě radost. Winternitzova vila byla jednou z jeho posledních realizací (zemřel v roce 1933).

Vůbec se zdá, že dílo tohoto českého Němce, jenž měl československé občanství a od prezidenta Masaryka získal čestný důchod, je u nás po desetiletích nezájmu postupně rehabilitováno. Svědčí o tom třeba rekonstrukce jeho plzeňských interiérů. Doufejme, že se obnovy dočkají i jeho další stavby na našem území jako Bauerova vila v Hrušovanech u Brna nebo řadové dělnické domky v Babí u Náchoda.

Autor: