František Čermák se narodil v Novém Strašecím 2. dubna 1903, Gustav Paul v témže roce 9. října v Praze. Na technice byl jejich profesorem Antonín Engel, na jehož koncept univerzitního kampusu v Dejvicích později – jak uvidíme – oba navázali.
Velký vliv na ně měla i série přednášek významných evropských architektů v roce 1925 v pražském Mozarteu. František Čermák mi kdysi se zaujetím vyprávěl, jak zásadní pro něj bylo setkání s německým protagonistou slavné školy Bauhaus Walterem Gropiem. Po skončení školy založili společný ateliér a s úspěchem se zúčastnili řady soutěží, zejména na moderní nemocniční areály. Tomuto tématu pak zůstali věrní po celý život.
První důležitou realizací byl v polovině 30. let vítězný soutěžní návrh na sanatorium ve Vráži u Písku, který společně s mladším kolegou a Janákovým žákem z uměleckoprůmyslové školy Antonínem Tenzerem projektovali jako pavilonový komplex v zeleni, samozřejmě v tehdy dominujícím funkcionalistickém stylu. Bílé plochostřeché stavby působí dodnes velmi příjemným dojmem. Další realizací byl dům pro zaměstnance Ústřední nemocenské pojišťovny v Křížové ulici na pražském Smíchově a budova policejního ředitelství v Plzni (s Václavem Neckářem). Oba architekti vyhráli také soutěž na novou nemocnici v Praze-Motole, její výstavbě ale zabránila válka. Čermák s Paulem mohli navrhnout jen provizorní pavilonovou stavbu, jejíž část slouží dodnes (definitivní monoblok pak v 60. letech projektovali architekti Tenzer a Podzemný).
Další velkorysé studie sanatoria TBC ve Vyšných Hágách (1. cena ex aequo), nemocnice v Rožnově nebo vysokoškolského areálu na pražském Albertově realizovány nebyly, stejně jako poválečný projekt parlamentu na pražské Letné (o druhé místo se dělili s návrhem Jaroslava Fragnera a Vincence Makovského). Oba projektanti pracovali také samostatně na menších zakázkách. Čermák přestavěl dům sochaře Hanuše Folkmana v Americké ulici (poznáte jej podle plastiky Pallas Athény na nároží), Paul zase projektoval známý Pivovarský dům na rohu ulic Lípová a Ječná na pražském Novém Městě nebo činžáky v centru Plzně a Prahy (elegantní dům U Musea byl ale zbourán v souvislosti se stavbou metra).
Nedoceněný pražský areál
Po válce se cesty obou architektů rozcházejí, nikoli však definitivně. František Čermák je jmenován profesorem ústavu zdravotnických staveb na technice, kde pak pedagogicky působí až do 80. let. Paul je zaměstnán v pražském Stavoprojektu a dál se věnuje projektování nemocnic (Chrudim, Třinec, Prievidza).
Oba přátelé se dávají znovu společně do práce poté, co v roce 1957 vyhráli velkou soutěž na dostavbu Engelem nedokončeného areálu techniky v Dejvicích. Vítězné náměstí se jim sice dostavět nepodařilo, ale mohli navrhnout rozsáhlý areál fakult elektrotechnické a strojní ČVUT při nedaleké Technické ulici (1959–1963, spolupráce arch. Hladík a Liberský).
Elektrotechnická fakulta
Jde o významný koncept, dnes bohužel nedoceněný. Hřebenový způsob zástavby, kde jsou jednotlivé budovy spojeny nižším křídlem, působí zajímavě a je moderní variantou k Engelovým uzavřeným blokům. Po povinně importované sovětské „sorele“ je to jeden z prvních návratů k evropské moderní architektuře (společně s Pragerovým Makromolekulárním ústavem z téže doby). Moderně působí i plášť s kombinací šedomodrých parapetních plechů a skleněné mozaiky růžové barvy. Jako studenti jsme obdivovali i důmyslná technická zařízení na střeše.
Bohužel již méně zdařilý byl navazující komplex fakulty stavební a fakulty architektury při Thákurově ulici (1965–1982; Čermák, Paroubek, Paul, Čejka). Koncept dvou bloků, horizontálního a vertikálního, propojených vstupním křídlem s atriem byl zdařilý, ale interiéry – což mohu potvrdit i z osobní studentské zkušenosti – působily studeně, chyběla funkční vzduchotechnika, výtahy byly poddimenzované. Fakulta architektury se nedávno přestěhovala do novostavby v sousedství, starší objekt se nyní rekonstruuje.
Fakulta stavební
Pana profesora Čermáka jsem znal osobně, byl to milý pán a rád vzpomínám na naše setkání v jeho miniaturním, ale útulném bytě na Hanspaulce a samozřejmě i na koláče, které pekla jeho paní. Zemřel v roce 1998, svého kolegu Gustava Paula přežil téměř o čtvrt století.
