Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Design

Mariánské náměstí v Praze změní podobu. Zmizí z něj auta, architekti hledali inspiraci i v Londýně

Vizualizace pražského Mariánského náměstí foto: XTOPIX

Rozhovor
Mariánské náměstí v Praze se promění na místo pro setkávání a pořádání kulturních akcí. Návrh od architektonického studia XTOPIX využívá historicky významné lokality a pobytový potenciál prostranství. Jak se pracuje na proměně rozsáhlého prostoru v samotném historickém centru města? Jak probíhá spolupráce s památkáři? Jak zkvalitnit městské veřejné prostory? Jak připravit město na klimatickou krizi? Otázky, na které odpovídá architekt Pavel Buryška, který spolu se svou ženou Barborou Buryškovou vede zmíněné studio, nejsou jednoduché, ale o to důležitější témata otevírají.
  12:30

Lidovky.cz: Když se půjdu podívat na Mariánské náměstí za pět let, jak bude vypadat? Co všechno se změní?
Rušíme průjezd automobilů před Městskou knihovnou, čímž ji plně vtahujeme, jakožto hlavního tvůrce programu v lokalitě, do života na náměstí. Celý prostor bude nově pěší zónou s velmi omezeným průjezdem. Zásadně se promění koryto podél Klementina v Platnéřské, které rozšířením získá novou náplň a do jisté míry bude představovat i cíl cesty. Náměstí získá nový koberec s prvky odkazujícími se na jeho proměnu, těmi jsou mimo jiné dlouhá pobytová lavice a trysky mlhoviště s novou skupinou stromů ve stopě stržených domů v rámci asanace. Novým prvkem budou dočasné umělecké intervence v pozici původního kostela Panny Marie na Louži, po kterém dostalo náměstí své jméno. 

Pavel Buryška

Pavel Buryška (1984, Ostrava, ČKA 04279) je autorizovaný architekt pohybující se na poli urbanismu, umění a designu. Studoval architekturu a územní plánování na VUT v Brně. V roce 2011 absolvoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V roce 2008 byl členem týmu holandské kanceláře Neutelings Riedijk Architects. V letech 2009–2011 pracoval na výzkumných projektech v rámci pražské kanceláře Jiran Kohout architekti / Centrum kvality bydlení. V roce 2011 založil společně s Barborou Buryškovou studio XTOPIX. Buryška se dlouhodobě snaží propojovat výrazné umělecké osobnosti, architekty či různé instituce – komunitní centrum na pražském Proseku tak nedávno jako jeden z prvních projektů realizovalo mural art od umělce Michala Škapy v rámci programu Umění pro město od Galerie hlavního města Prahy.

Toto místo bude sloužit rovněž i pro obměňující se architektonické perly, což by měl být pavilon, infopoint nabízející svůj prostor okolním kulturním institucím pro různé akce. Zabývali jsme se rovněž i proměnou náměstí Franze Kafky a ulicí Kaprova, kde optimalizujeme rozsah vozovek vstříc bezpečnému a komfortnímu pěšímu pohybu. Toto místo je jedna z nejsilnějších pěších tepen Prahy na ose Staroměstské náměstí – zastávka metra Staroměstská. Při velkém úsilí může Kaprovka získat oboustranné stromořadí.

Lidovky.cz: Váš návrh pracuje s historickým významem lokality i pobytovým potenciálem prostranství. Reagujete také na asanační linii. Co pro vás osobně tento prostor znamená? Čím vás nejvíce zaujalo?
Musím říct, že jsem Mariánské náměstí vnímal jen okrajově. Neleží tak nějak na mých trasách a nebylo ani cílem cesty. Pokud jsem se zde objevil, nepřipadal jsem si jako na jednom z nejdůležitějších pražských náměstí. Naopak, přemíra zaparkovaných aut, všesměrný průjezd a velkokapacitní kontejnery na tříděný odpad ten prostor absolutně degradovaly. Zbyly jen úzké chodníky lemující velkorysá průčelí budov a paláců. Zajímali jsme se tedy více o příběh proměny místa. Vrtala nám hlavou kompoziční roztříštěnost prostoru. Až tam budete, všimněte si nároží Clam-Gallasova paláce a šikmého ustoupení Klementina směrem do ul. Seminářská. V rámci Josefínských reforem zde stával kostel, který zásadně ovlivnil urbanismus místa, formování okolních budov. Šikmina stěny Klementina hostila předprostor kostela, za zdí u Clam-Gallasů bylo pohřebiště.

Po stržení kostela se sousední budovy dostaly do zcela nových souvislostí, které byly částečně narovnány poasanační zástavbou v podobě Městské knihovny a budovou berního úřadu, dnes Nové radnice. V rámci asanace byla demoličním výměrem zbourána třetina Starého Města. Naše řešené území leží přímo na asanační hraně mezi původní a novou zástavbou. Znatelná terénní vlna mezi Městskou knihovnou a Clam-Gallasem je výškové vyrovnání těchto dvou světů. U Klementina překonali výškový předěl zvýšených ulic opěrnou stěnou, která byla zhruba v pozici původní uliční fronty domů – tehdy širším korytem projížděly i tramvaje.

Tyto vstupní informace pro nás byly velmi důležité při formování konceptu, leitmotivu návrhu, kdy jsme si řekli, že budeme skrze nutné úpravy prostoru pracovat s historií místa a poodkrývat tak témata a souvislosti pražské asanace a Josefínských reforem, což byly jedny z nejzásadnějších událostí ovlivňujících jinak poměrně přirozený urbanistický vývoj lokality.

Pražské studio XTOPIX založili v roce 2011 Pavel a Barbora Buryškovi.

Lidovky.cz: Projekt prošel kolečkem veřejné participace. Jaké nejvýraznější vstupy od veřejnosti jste případně zapracovali do návrhu?
Participace se aktivně účastnilo kolem 700 respondentů a celá řada kolemjdoucích návštěvníků. Zásadním požadavkem bylo zklidnění náměstí od automobilové dopravy a vytvoření příjemného bezpečného místa pro trávení volného času. Opakovaly se rovněž touhy po vodním prvku a nové výsadbě. Jako velký problém místní samozřejmě vidí koryto v Platnéřské, které slouží jako veřejné toalety. Vykrystalizovaly se množiny problémů, které jsme se snažili kreativní cestou transformovat do zcela nových hodnot lokality. Z koryta se stává rozšířený výstavní prostor Galerie hlavního města Prahy, doprava ustoupila skrze novou pěší zónu chodcům se znemožněním možnosti parkování na náměstí, kromě rezidentů a IZS vyklidíme od aut, dělíme prostor na intimní stinná místa se stromy a volné placy pro různorodé větší či menší akce okolních institucí, nejrozpálenější místo prokládáme zapuštěnými tryskami mlhoviště. To byly hlavní podněty, které jsme rádi integrovali do výsledné podoby.

Lidovky.cz: Jak probíhala spolupráce s památkáři? Nesla nějaká úskalí? Přeci jen jde o historické centrum Prahy. 
Spolupráci jsme navázali ihned na začátku procesu. Vedle pracovních setkání se zástupci NPÚ jsme se scházeli i se zesnulým historikem umění Jiřím Kotalíkem, který uměl skvěle vsadit jednotlivé stavby, umělecké prvky a děje v lokalitě do kulturně-společenských souvislostí dané doby. Myslím, že až na drobnosti, v procesu panovala na všech stranách shoda ohledně navrhovaného přeuspořádání prostoru. Více než roční diskuze se však vedly nad podobou dlažby. Snažíme se návrhem prostor náměstí scelit, přičemž k tomu používáme různé nástroje. 

Vedle zrušení průjezdu před Městskou knihovnou a nové klasifikace prostoru na pěší zónu hraje důležitou roli právě dlažba, kterou navrhujeme z velkoformátových řezaných desek s tryskaným povrchem v mírně okrové barvě blížící se odstínu okolních staveb. Tento, pro chodce velmi komfortní, koberec bychom rádi položili od fasády k fasádě, čímž akcentujeme význam místa. 

Plocha náměstí se tak stává plnohodnotným partnerem výrazných okolních budov a paláců namísto krčícího se předprostoru s parkovištěm. Naproti tomu zástupci památkové péče prosazují na náměstí ponechat stávající dlažbu, která výsledný prostor opět dělí na zvýšenou část pro chodce s drobnou pražskou mozaikou a část pro pohyb automobilů s hladkými obroušenými kostkami. 

Zásadní konflikt představuje památkářská snaha aplikovat na veškeré vnitřní prostory Pražské památkové rezervace a zóny totožný způsob dláždění. Paušálně všude mít pražskou mozaiku se zvýšenou obrubou. Přitom legislativa a městské strategické materiály umožňují ztvárnit takto významná prostranství autorským způsobem.

Vizualizace pražského Mariánského náměstí

Lidovky.cz: Zároveň se na místě nachází hned 4 významné pražské instituce – Clam Gallasův palác, Národní knihovna, Městská knihovna, Magistrát hlavního města Prahy. Jak se vám pracovalo v tomhle kontextu mnoho různých zájmů? Prostor by přeci jen měl vyhovovat hned několika různým skupinám návštěvníků.
Se zmíněnými aktéry komunikujeme v podstatě od úplného počátku, kdy jsme se je snažili maximálně vtáhnout do plánovacího procesu. Společné diskuze se odehrávaly ohledně možností živit jejich programem prostor náměstí. Parter přiléhajících budov nepojímá kavárny a restaurace s předzahrádkami, přičemž bohatě členěné průčelní fasády institucí působí spíše jako hradba. Jen málokdo tuší, jak pestrý program probíhá uvnitř budov. O možnost expanze do náměstí projevily nejsilnější zájem Městská knihovna a Galerie hl. Města Prahy.

Studio XTOPIX

Pražské studio XTOPIX založili v roce 2011 Pavel a Barbora Buryškovi. Ateliér se věnuje projektům nejrůznějších měřítek od rekonstrukce domů, bytů či brownfieldů pro kulturní účely, novostaveb škol a školek, po urbanismus a celkovou revitalizaci velkých městských celků a historických náměstí. Spolupracuje se soukromými klienty stejně jako s veřejnou správou. Podílí se na dlouholeté výrazné architektonické proměně města Planá. Opakovaně také spolupracuje s IPR Praha – například na projektech revitalizace vnitrobloku Vybíralova na sídlišti Černý Most nebo nejnovější koncepční studii proměny Mariánského náměstí v samotném srdci Prahy. Realizace multikulturního centra KINONEKINO v Plané přinesla ateliéru nominaci na nejprestižnější evropskou architektonickou cenu Mies van der Rohe Award 2019, cenu Ministerstva pro místní rozvoj v rámci soutěže Česká cena za architekturu 2018 a vítězství v soutěži BIG SEE Architecture Award 2019 v kategorii veřejná a komerční architektura.

Městská knihovna se již v minulém roce stala oficiálně kurátorem Mariánského náměstí, čímž se stala hlavním koordinátorem programu. Z jednání bylo jasné, že by prostor měl umět reagovat na různorodé využití. Výsledný návrh na někoho může působit stroze, nicméně „prázdno umožňuje plno“. 

Návrh umožňuje pořádání velké akce města s nutností stavby stage, na druhou stranu je zde menší plácek s novou skupinou javorů a lavicí pro intimní literární večery Městské knihovny. S ředitelem odboru kultury MHMP, Jiřím Sulženkem jsme diskutovali možnost každoroční stavby infopavilonu, který by distribuoval program kulturních institucí přiléhajících k náměstí a tvořil „střechu“ různým drobným akcím. V rámci programu Umění pro město by se každoročně mohla uskutečnit soutěž, která by do náměstí přinesla dočasný svěží architektonický prvek. Paralelu vidím např. v Serpentine Gallery v Londýně.

Lidovky.cz: Do prostoru umisťujete hned několik javorů, které se dokáží vyrovnat se suchem. Zeleň ve městě je velmi důležitá. Proč to ale někdy vypadá, že se na ni zapomíná?
Roli hraje vícero aspektů a v každém projektu některé převažují nad jinými. V kompaktním městě je v ulicích pod úrovní terénů téměř vždy velké množství sítí technické infrastruktury (kanalizace, vodovod, plynovod, v našem případě kolektor, historické stoky, apod). V projektech se nám opakuje, že pokud chceme tyto trubky uklízet, přeuspořádávat a vytvářet tak prostor pro stromy, musíme investici vynaloženou na povrchu vložit cca v poměru 1:1 i pod zem. Jedná se však o velmi vysoké částky, které nejsou vidět a na které se doposud nedaly získat finanční prostředky z různých dotačních výzev. Pokud se bavíme o Pražské památkové rezervaci a památkové zóně, dostáváte se do diskuze se zástupci památkové péče, kde se upřednostňuje postoj nezakrývání průčelních fasád v rámci veřejného prostoru. Významnou roli hraje samozřejmě i výsledná kompozice navrhovaného prostoru, kdy se snažíte hledat balanc mezi stinnými a slunnými místy.

Lidovky.cz: Jak se vůbec připravit na klimatickou změnu ve městech?
V první řadě je nutné naslouchat a důvěřovat zásadním profesím, které mají odbornost a vhled do daných témat k ovlivňování řešení této situace. Odklonit se od alibistických a populistických politických rozhodnutí. Můžete uspořádat tisíce konferencí, nicméně pokud není politická vůle vládnoucí koalice, nikam to nevede. Města by měla masivně investovat do úprav veřejného prostranství za účelem jejich zobytnění. Důslednou a komplexní revitalizací můžete snížit teplotu daného místa až o několik °C, a to nejen pomocí stromů, keřů a zatravněných ploch, ale i urbanistickým plánem, architekturou, detailem a prací s povrchy a vodou. V každém projektu hledáme ideální balanc mezi „měkkými a tvrdými plochami“. 

Revitalizace by měla probíhat ruku v ruce s kvalitní architekturou, čímž vedle zlepšení mikroklimatu místa zároveň získáte i pěkný kus města lákající své uživatele s otevřenou náručí. V kontextu vyvíjejících se opatření při zvládání měnícího se klimatu bych rád vypíchnul zapojení selského rozumu, který nám s bratrem taťka vždy podprahově vtloukával do hlavy. Chytré řešení vidím v těch nejjednodušších úpravách, bez zapojení high-tech technologií, a to hlavně v práci s volnou nebo hospodářskou krajinou. Stačí se podívat, jak to dělali předci, navázat a dále rozvíjet. V úpravách městského veřejného prostoru mě baví zapojení důvtipu, kdy skrze funkční úpravu umíte číst určitý příběh.

Lidovky.cz: Jak podle vás vypadají skutečně kvalitní a funkční veřejné prostory ve městě?
Myslím, že nemusíme objevovat Ameriku. Pokud se bavíme v kontextu Evropy, tak lze říci, že se během staletí vybudoval promyšlený systém utváření měst, který pracuje se základními nástroji – soukromý městský blok (ve kterém se bydlí a pracuje) vymezující veřejný prostor ulice, náměstí, nábřeží a parky. 

Každý z uvedených typů veřejného prostoru pracuje s jinými kritérii kvality. U nejčastěji zastoupených typů – ulice a náměstí, hraje roli poměr mezi výškou domů, šířkou ulice a uspořádáním prostoru. Lze říci, že ulice, kde hraje prim automobilová doprava společně s parkováním na obou stranách, nikdy nebude vnímána jako příjemné místo. 

Vizualizace pražského Mariánského náměstí

Vedle toho existuje u nás i v zahraničí velké množství příkladů, které říkají, že tam, kde se zavede pěší zóna, tam se zvýší počet chodců a daří se obchodu, kavárnám a restauracím. Prostor, který byl téměř výhradně věnován pohybu anebo parkování aut se z velké části uvolnil pro zvýšení komfortu chodců, cyklistů a obchodu v místě (formou nového prostoru pro předzahrádky nebránící v pohybu). Nicméně v každém projektu hledáme adekvátní míru mezi auty a pěšáky. Nejraději mám, když mě určité místo v neznámém prostředí pohltí samo o sobě, aniž by to byl dopředu daný cíl cesty spojený s návštěvou třeba galerie. Takovéto veřejné prostory mě dostávají svým charismatem, určitými prvky, které vás lákají k návštěvě a setrvání. Kvalitní veřejný prostor by měl být, v neposlední řadě, přehledný, což vede k pocitu bezpečí.

Lidovky.cz: Nedávno jste dokončili také realizaci komunitního centra na Proseku se střešní zahradou. Fasáda je pokrytá muralem od Michala Škapy. Spolupráce s různými zajímavými tvůrci je pro vaše studio docela typická. Plánujete další podobné spolupráce v blízké době? Co vám spolupráce přináší?
Aktuálně máme na stole příjemný projekt revitalizace objektu bývalé Mincovny v Plané, kde jsme ohledně spolupráce oslovili Čestmíra Sušku, se kterým bychom měli navrhnout vyhlídku v místě již neexistujícího pivovarského hvozdu v nároží budovy.

Podobné spolupráce již delší dobu rozvíjíme jak u veřejných, tak soukromých investorů. Rádi spolupracujeme se zajímavými umělci, grafiky a fotografy, kteří projekt vždy doplní o určitou křehkou vrstvu. Baví nás v projektech prolínání uměleckých disciplín, ostatně tento princip byl v minulosti zcela běžný, kvalitní domy téměř vždy vznikaly ve spojení se sochaři, malíři a šikovnými řemeslníky. Dnešní technicistní doba však klade obrovské množství překážek pro plynulý rozvoj tohoto způsobu práce. Okleštěné rozpočty, prefabrikace, ustrašené schovávání se za bující normy... Proto, pokud chceme podobné kolabo jako s Michalem Škapou realizovat, musíme vynaložit spoustu energie navíc. Je nutné propojit určité kolečka ve stroji a najít způsob financování a vůbec vykřesat u klienta vůli, výtvarné dílo plně integrovat do finální podoby projektu. Tohle nás může od velké masy architektonických ateliérů docela odlišovat. Během tohoto procesu se často spojíme s novými lidmi a postupy, které bychom jinak vůbec nepotkali. Takže win win efekt.

Lidovky.cz: Studio XTOPIX jste založili v roce 2011 spolu se ženou, Barborou Buryškovou. Jak se vám spolupracuje? Co jsou největší plus a mínusy rodinné spolupráce?
Nedovedu si představit, že by to mělo být jinak. Náš vztah v podstatě nemá ostrou hranici mezi soukromým a pracovním životem, a to v dobrém slova smyslu. V momentě, když jsme tuto pozici přijali, tak nás to dost osvobodilo. Dá se říci, že život architekta je do určité míry životní styl, který spolu naštěstí s radostí sdílíme. Když někam jedeme na dovolenou, tak se díváme na architektonicko-urbanistickou pestrost destinace. V Praze, kde žijeme, neustále prozkoumáváme jednotlivé čtvrti, i ty odlehlejší a zdánlivě nezajímavé. Už tím zřejmě očkujeme i naše dva kluky.

Během společného pracovního soužití jsme si v chodu ateliéru rozdělili role. Proběhlo to tak nějak přirozeně. Sami jsme rozpoznali v čem jsme každý specifický a silný. Velké plus je vzájemná tolerance během hektických období. Když jeden z nás musí potáhnout projekt, který má na starosti, tak jej druhý nedrtí, že s ním netráví zrovna moc času. To je pro mě silný moment. Nad mínusy se ani nechci moc zamýšlet, sám je totiž v souvislosti s benefity nijak nevnímám. Cítíme se v tom vztahu přirozeně, neměnil bych.

Témata: Architektura

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!