Se stavbami Josefa Gočára jsme se v minulých letech na této stránce Orientace setkali několikrát. Dnes bych rád připomněl ty, které znamenaly mezníky ve vývoji naší moderní architektury v období, kdy se často střídaly ty nejprotichůdnější styly: dekorativní střídaly avantgardní, tvarově prosté, dávající vyniknout konstrukci a racionálně řešené vnitřní dispozici.
Je neuvěřitelné, jak se v tomto klopotném vývoji český architekt dokázal orientovat a v každé z těchto etap vytvořit vždy nejméně jedno stěžejní dílo. Josef Gočár (* 1880), žák zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry z pražské umprum a krátce jeho spolupracovník, se kolem roku 1910 stal významným představitelem radikální moderny. Zaujal především nadčasovým projektem obchodního domu v Jaroměři.
Takzvaný Wenkeův dům z let 1909–10 vlastně předznamenal další vývoj architektury. Průčelí stavby je v dolní partii v maximální možné míře prosklené, aby bylo co nejvíce vidět na vystavené zboží. Gočár si pohrál s každým detailem – lehkou markýzou nad vstupem, interiérem dvou prodejních pater s kruhovým ochozem a krásným černobílým kazetovým stropem s polygonálními lampami nebo dodnes funkční kabinou osobního výtahu či stěnou ze skleněných tvárnic. To už nebyla zdobná secese, ale moderní účelná stavba s železobetonovou konstrukcí, dnes jedna z ikon architektonické moderny.
Dům U Černé Matky Boží v Praze
Kubistické dobrodružství
Mladý projektant však střízlivý styl k nepříliš velké radosti svého učitele vzápětí opouští, aby se se svým kolegou Pavlem Janákem nechal zlákat ke kubistickému dobrodružství. Nepraktický, ale expresivní styl let 1911 až 1913 Gočára nadchl. Výsledkem bylo několik návrhů a realizací, z nichž jedna se stala přímo symbolem: polyfunkční palác v Praze na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, pojmenovaný po svém předchůdci dům U Černé Matky Boží.
Stavba má sice moderní schéma a konstrukci (vždyť také první projekt byl ještě pojat ve stylu moderny), ale v detailech již její autor pracuje s invenčně pojatými kubistickými prvky, k nimž patří portál, meziokenní sloupky, okna v mansardě, schodiště nebo před časem obnovený interiér kavárny v prvním patře. Jsem moc rád, že se do dalších poschodí brzy vrátí i stálá expozice kubismu, připravená Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze.
Oklikou přes dekorativismus...
Jehlancový styl sice dnes obdivujeme, jsme navíc pyšní, že byl vynalezen v české metropoli, ale v době svého vzniku moc úspěšný nebyl. Když se po první světové válce a vzniku samostatné Československé republiky Gočárova a Janákova generace pokusila vytvořit jakousi vlastní verzi stylu art deco, pro niž se vžil výstižný název národní dekorativismus, byl to opět Gočár, který vytvořil jeho vlajkovou loď. Byla jí Banka čs. legií, vystavěná v pražské ulici Na Poříčí.
Interiér Grand Café Orient v domě U Černé Matky Boží v Praze
Její průčelí i interiéry autor pokryl plastickými geometrickými obrazci v národních barvách, které doplnily reliéfy a malby jeho uměleckých přátel Jana Štursy, Otta Gutfreunda a Františka Kysely. Přijetí bylo rozporuplné – veřejnost přijala národní dekorativismus s nadšením, odborníci, zejména představitelé nastupující avantgardy, byli v rozpacích. Národní styl ale brzy odezněl a nakonec se přece jen prosadila mezinárodní avantgarda.
... zpět ke Kotěrově moderně
Pro představitele střední generace, reprezentované Janákem, Gočárem, Otakarem Novotným, Ladislavem Machoněm nebo Bohumírem Kozákem, byla cesta k funkcionalismu Le Corbusiera nebo německého Bauhausu komplikovaná. Jako přechodový článek mnoha z nich posloužila nizozemská-moderna. Na průčelí z režného (neomítaného) zdiva, které je jejím nejvýraznějším znakem, se daly rozehrát působivé obrazce z různých cihlových vazeb.
Gočár v tomto stylu navrhl především školní areál v Hradci Králové s objekty Rašínova gymnázia, základních škol nebo nedaleké Koželužské školy. Tady jako by se autor vrátil obloukem zpět k odkazu kotěrovské moderny.
Nakonec našel v architektově tvorbě místo i funkcionalismus se všemi svými atributy: skeletovou konstrukcí, bílými vápennými omítkami, pásovými okny a plochou střechou. Bílý kubus kostela sv. Václava v Praze-Vršovicích se stupňovitou střechou a štíhlou zvonicí, který Gočár navrhl spolu se svým žákem Aloisem Wachsmanem na přelomu 20. a 30. let, se stal jednou z moderních dominant metropole.
Kromě výše zmíněných ikonických staveb tu samozřejmě byla celá plejáda dalších cenných realizací. Na závěr ještě připomínám Gočára urbanistu, zejména jeho návrhy Hradce Králové s moderním náměstím a okružní třídou. Gočár vizionář zase přišel se studiemi bohužel nikdy nepostavené Moderní galerie nebo na tehdejší dobu unikátní studií Baťova skleněného mrakodrapu v Brně. V neposlední řadě tu máme Gočára, báječného pedagoga na akademii výtvarných umění. Jako by snad ani nebylo v silách jedné osobnosti zvládnout takové proměny, a přitom si zachovat kvalitu a gentlemanský charakter. A přece tomu tak bylo.
K výročí vychází znovu po pěti letech velká Gočárova monografie nakladatelství Titanic a v kavárně Legiobanky je možno zakoupit menší brožuru, věnovanou této významné stavbě.
