Galerie Serpentine vznikla v roce 1970 v zahradním čajovém pavilonu ze 30. let minulého století, který navrhl architekt J. Grey West. Nachází se pár desítek metrů od jezera Serpentine, jež jí dalo název. Každý rok se v prostorách galerie střídají výstavy významných umělců, jako jsou Henry Moore, Andy Warhol, Jean-Michel Basquiat, sir Anish Kapoor, Damien Hirst nebo Jeff Koons. Letos zde bylo možno vidět expozici věnovanou dílu britské malířky ghanského původu Lynette Yiadom-Boakye (* 1977), autorky velkoformátových figurálních kompozic.
Každý rok jedna stavba
Galerie Serpentine si však získala proslulost i díky zajímavému nápadu. Před objektem je od roku 2000 každý rok zbudována dočasná stavba, jejímž autorem je vždy jiný architekt. Jeho fantazii se meze nekladou, může použít libovolný materiál a dát objektu jakýkoli tvar. Je tedy dovoleno experimentovat, ba přímo se očekává, že autor přinese něco nového. Ale stavba je to dočasná, na konci sezony se zbourá a příště se na stejném místě objeví výtvor někoho dalšího.
Přístavba s restaurací Magazine Zahy Hadid k druhému pavilonu Serpentine-Sackler Gallery v Hyde Parku je postavena na kontrastech.
Seznam jmen architektů, kteří byli osloveni, je impozantní: Zaha Hadid, Toyo Ito, Oscar Niemeyer, Rem Koolhaas, Frank Owen Gehry, atelier SANAA, Jean Nouvel, Alvaro Siza, Jacques Herzog a Pierre de Meuron, nebo Peter Zumthor...Vesměs jde o držitele Pritzkerovy ceny, tedy obdoby Nobelovy ceny pro architekty. V posledních třech letech se však trend mění a oslovováni jsou spíše mladší a méně známí projektanti (i když kdo ví, třeba se jedná o budoucí laureáty). Každopádně je to mimořádná pocta a je snem všech architektů, aby hvězdný seznam doplnili právě oni.
Loni navrhl pavilon Chilan Smiljan Radic, letos byl úkol svěřen studiu SelgasCano, který založili Španělé José Selgas a Lucía Cano. Výsledkem je jakási chobotnice zhotovená z průsvitné různobarevné plastové fólie, kterou můžete procházet různými směry. Vypadá to docela zajímavě, ale přiznám se, že průchod ve vedrech, která panovala v červnovém Londýně, byl dost úmorný, člověka hned zalil pot a lituji barmany, kteří v tomto prostředí museli pracovat (moc se ale nenadřeli, protože u stolků uvnitř konstrukce se prostě nedalo vydržet a lidé raději seděli venku). Večer je pavilon hezky osvětlený a vypadá mnohem přitažlivěji.
Galerie od „Záhadné Hadice“
Původní Serpentine Gallery před dvěma lety expandovala do nedalekého nevelkého klasicistního objektu, který byl původně muničním skladem. Stojí za můstkem přes jezero již na území sousedního Hyde Parku. Budova dostala název SerpentineSackler Gallery a dočkala se i přístavby s restaurací. Je to futuristické dílko, ostře kontrastující se svým usedlým sousedem.
Bílé, organicky zprohýbané stěny jsou charakteristickým znakem dnes asi nejvytíženější projektantky světa, Britky íránského původu Zahy Hadid (naši studenti si pro ni vymysleli přezdívku Záhadná Hadice). Ve staré budově muničního skladu byla přes léto výstava amerického hyperrealisty Duana Hansona (1925-1996), který vyráběl dokonalé polyesterové lidské postavy v životní velikosti, takže prohlídka je i docela zábavná. Tamhle sedí na lavičce paní.
zahradní křídlo bývalé čs. ambasády (dnes slovenské velvyslanectví) a uliční budova – nyní velvyslanectví České republiky. Brutalismus v podání architektů Bočana a Šrámka.
Je to socha, nebo znavená návštěvnice? Před galerií je pak kašna francouzského výtvarníka Bertranda Laviera (* 1949), tvořená desítkami kroutících se hadic, které stříkají vodu na všechny strany. V letním vedru moc příjemná věc zejména pro hejna dětí, která se tu proháněla.
Pamětní fontána Lady Diany
Právě dětem je totiž určen nedaleký památník - fontána Lady Diany (Diana, Princess of Wales Memorial Fountain), dokončený v roce 2004. Je pojat docela netradičně, neboť ho tvoří kamenný ovál umístěný na mírném svahu, jímž rychle proudí voda.
V cestě jí stojí různé překážky, takže se tu tvoří kaskády a jezírka jako stvořené pro různé dětské letní radovánky. Rozhodně lepší varianta, než kdyby tu vyrostlo nějaké sousoší v tradičním stylu. Autorkou je americká výtvarnice Kathryn Gustafsonová (* 1951).
Oceněnou ambasádu čeká rekonstrukce
V atraktivní lokalitě na severozápadním okraji Kensingtonských zahrad při ulici Bayswater Road pak stojí naše ambasáda (klidnější zahradní křídlo budovy dnes patří Slovákům). Stavbu navrhli na přelomu 60. a 70. let architekti Jan Bočan (1937-2010) a Jan Šrámek (1924-1978) ve stylu betonového brutalismu, který byl v Británii zejména v 60. letech velmi populární, není tedy divu, že objekt získal Zlatou plaketu Královského institutu britských architektů (RIBA).
Na výzdobě budovy se podíleli například Stanislav Kolíbal nebo René Roubíček. Interiéry jsou dnes už dožilé, a tak se chystá rekonstrukce pod dohledem londýnských památkářů.
