Když jsem kdysi dělal rozhovor s respektovaným českým architektem a profesorem pražské techniky Jiřím Štursou, zmínil se s jistým sentimentem o svém předválečném studiu na tomto učilišti. Jeho nejoblíbenějším pedagogem byl dnes už téměř zapomenutý profesor Antonín Mendl.
Na rozdíl od dalších pedagogů byl relativně mladý a hlavně propagoval nejmodernější architektonické směry, což byl v té době konstruktivismus a funkcionalismus. A to tehdy nebylo na konzervativní technice vůbec samozřejmostí, protože další pedagogové, jako byli Josef Fanta, Rudolf Kříženecký nebo Antonín Engel, stále nutili studenty navrhovat v historických slozích. Není proto divu, že budoucí avantgardisté Mendla obdivovali a snažili se dostat do jeho ateliéru.
Od kubismu přes národní dekorativismus k funkcionalismu
Antonín Mendl se narodil v roce 1890 v moravských Ždánicích. Po skončení studia na pražské technice v roce 1920 a praxi působil zprvu jako asistent prof. Fanty, později vedl vlastní ateliér. Mendl ovšem patřil ke generaci, která si v krátkém období mohla vyzkoušet různé styly, jak se v rychlém sledu vystřídaly během prvních dekád minulého století.
„Holandská“ vila prof. Kukače v Praze-Dejvicích.
Kdysi jsem měl možnost prostudovat jeho architektonickou pozůstalost ve sbírkách archivu architektury Národního technického muzea v karlínské Invalidovně a pak i navštívit některé jeho stavby. V pozůstalosti byly rané studie ovlivněné kubismem, po ukončení školy na prahu 20. let však založil projekční ateliér se svým o něco starším spolužákem Václavem Šantrůčkem a propadl kouzlu národního dekorativismu. Svědčí o tom jejich vila v Lopatecké ulici 11 v Praze-Podolí, zakončená výrazným trojúhelníkovým štítem. Tvarově i výzdobou až rozpustile pak působí série rozložitých staveb s folklorizujícími motivy – Tyršův dům v Poličce nebo sokolovny v Pardubicích a Křivoklátě.
Z této doby pochází i stylově již ukázněnější komplex budov Výzkumného ústavu cukrovarnického (dnes sídlo Fyzikálního ústavu Akademie věd na pražské Ořechovce ve Střešovicích – Cukrovarnická 10), který navrhl během své praxe u významného pražského stavitele Josefa Záruby-Pfeffermanna. Tady je patrný spíše vliv Kotěrův, podtržený užitím režného zdiva na průčelích. Jde o prvek typický pro tuto cennou zahradní enklávu metropole – vždyť nedaleko odtud stojí známá umělecká kolonie Pavla Janáka s vilami výtvarníků v holandském stylu. Podobný typ stavby si vyzkoušel i Mendl, když ve starých Dejvicích (ul. České družiny 19) navrhl dům pro profesora techniky a známého statika Rudolfa Kukače, která jako by Janákovým cihlovým vilám z oka vypadla (vznikla však až daleko později – v polovině 30. let).
Tak jako Janák, Gočár a další dospěl i Mendl nakonec k funkcionalismu. Jeho stavby nejsou tak radikální jako díla některých jeho žáků – například moc nepoužíval motiv pásového okna a dával přednost spíš oknům tradičním. Přesto u jeho staveb zpravidla najdeme všechny další atributy avantgardní architektury: bílé vápenné omítky, ploché střechy, skeletové konstrukce. Řada těchto vil se nachází v oblasti Střešovic a Dejvic, především na Hanspaulce. Kdysi jsem měl možnost seznámit se blíže s jednou z nich, když jsem v ulici Na Fišerce 8 navštívil rodinu známého cestovatele Jiřího Hanzelky po jeho přestěhování ze Zlína do Prahy. Obdivoval jsem tehdy důmyslnou dispozici i zajímavý motiv sešikmeného okna v horní partii.
Konstruktivistický kostel v Násedlovicích na jižní Moravě
Dnes se Mendlovou tvorbou podrobněji zabývá pražský historik umění Patrik Líbal, který mne nedávno překvapil popisem a fotografickou dokumentací dalších jeho staveb, které jsem dosud neznal (viz Časopis Společnosti přátel starožitností 1/222, 2014). Patří k nim elegantní funkcionalistický kostel sv. Martina, Cyrila a Metoděje v Násedlovicích (1928) se samostatně stojící hranolovou zvonicí nebo tvarově vskutku pozoruhodný Musilův dům v Kosově Hoře.
Mendl projektoval také řadu škol, zabýval se urbanismem a účastnil se řady soutěží. Zatímco jeho realizované stavby navzdory své kvalitě kupodivu na stránky tehdejších architektonických magazínů téměř nepronikly, soutěžní návrhy se tam objevovaly často. Patřil k nim i jeho projekt Státní galerie na pražské Kampě, který získal ex aequo první cenu. (K realizaci byla posléze vybrána stylově konzervativnější studie Josefa Gočára, postaveno však nebylo nic.)
Projekt, který překazila válka
Téměř každý architekt má nějaké své životní téma. Pro prof. Mendla se jím stal projekt Československé akademie v Římě. Mendl se tímto duchovním a kulturním centrem značných rozměrů, situovaným do atraktivní lokality nedaleko centra italské metropole, zabýval léta a nakonec vytvořil nadčasový projekt s průčelími z režného zdiva. Schvalování v cenné archeologické lokalitě se však protahovalo a nakonec realizaci zabránila válka.
Během ní – o Vánocích 1944, tedy před sedmdesáti lety – Mendl předčasně umírá. V následující době jméno nadaného architekta a významného pedagoga prakticky zapadlo, zejména proto, že nepatřil k představitelům levicové avantgardy…
