Lidovky.cz: Své práce už jste měla možnost v zahraničí představit několikrát. Jak se nyní těšíte do New Yorku?
Do New Yorku se těším moc. Naposledy jsem tam byla zhruba před osmi lety jen na pár dní a to město mě uchvátilo. Mít tam výstavu je skvělé. Jsem zvyklá pracovat spíše samostatně, na tomto projektu jsme musely spolupracovat tři, vše konzultovat a najít nejlepší řešení. Každá sice tvoříme vlastní samostatnou kolekci autorského šperku, ale vše ostatní domlouváme společně. Což je pro mě velice cenná zkušenost a moc si této možnosti vážím.
Lidovky.cz: Když jste jako malá přemýšlela čím budete, co vás napadlo?
Když se ohlédnu do opravdu raného dětství chtěla jsem být doktorka nebo učitelka. Potom když už jsem byla malinko starší, chtěla jsem dělat šperky. Zní to až pateticky, ale je to tak. Dneska se mi často ozývají staří kamarádi s tím, že mají radost, když vidí že dělám opravdu to co jsem vždycky chtěla! To je moc fajn slyšet.
  |
Lidovky.cz: Máte k řemeslům jako takovým obdiv?
Naprostý! Je to strašně zajímavé, nekonečné možnosti se stále něco učit a stejně to nikdy neumíte dokonale! Je to krásné jak je řemeslo trvalé a pravdivé, to prostě jen tak neobejdete.
Lidovky.cz: Co byste přála a poradila začínajícím českým designérům?
Přála bych jim odvahu a trpělivost, ať se nezaleknou nezdarů a pokračují dál. Mít tak krásnou práci jako je tvořit a dělat lidem radost je poklad a měli by tedy maximálně využít svůj potenciál. Vložená energie a čas se jim vždycky vrátí v různých podobách.
Lidovky.cz: Kdo vám v životě s vaší profesí nejvíce pomohl?
Byla to jednoznačně moje profesorka na UMPRUM Eva Eisler. Myslím, že je to skvělý pedagog. U mě osobně uměla vždy odhadnout situaci, kdy mě popostrčit a kdy naopak vrátit o krok zpět abych o věci ještě popřemýšlela. Na roky strávené na UMPRUM vzpomínám moc ráda a Evy si opravdu moc vážím.
Lidovky.cz: Čím se necháváte okouzlovat a inspirovat?
Miluji hudbu a tanec. Hudba je pro mě hodně silné médium. Inspirace je opravdu na každém kroku, často mě inspirují lidé a jejich osobní příběhy. To se snažím vkládat i do šperků, šperk je pro mě velmi osobní až intimní věc.
Lidovky.cz: Děláte šperky raději pro muže či pro ženy? A nosíte své vlastní?
Často o špercích pro muže přemýšlím, ale zrovna tady v Čechách jsou muži poměrně dost konzervativní a je tady malá kupní síla. Musím se přiznat, že bližší je mi tvořit šperky pro ženy. V poslední kolekci se to snažím nakombinovat a vytvořit něco pro obě polovičky – pro muže i ženy. Své šperky nosím ráda, ale jak se říká výstižně - kovářova kobyla chodí bosa?
Lidovky.cz: Komu jste věnovala první šperk, který jste vyrobila?
Můj první šperk byl samozřejmě pro mojí maminku. Myslím, že ho má do dneška schovaný.
Lidovky.cz: Co pro vás znamená tvůrčí svoboda?
Tvůrčí svoboda je proces, je to možnost vyjádřit co máte v opravdovém nitru bez výhrad. Je s tím spojený i určitý neklid a nejistota, otázky zda dokážete vyjádřit co opravdu chcete. Zda to divák nebo nositel pochopí a pocítí. Ne vždy se to povede, ale pokud ano, v tu chvíli cítím, že vše na světě má svůj smysl.
Lidovky.cz: Kdybyste mohla vyrobit jen jednu jedinou věc, která by to byla?
Nejspíš by to byl prsten. Má krásnou symboliku a hluboký význam – nedaruje se nikdy jen tak. Navíc si myslím, že prsten hodně utváří osobnost i náladu nositele, je na očích více než se na první pohled zdá.
