Firma Puma se rozhodla v Praze zrealizovat nový koncept svého obchodu. V něm prostor nechápe jako pouhé místo prodeje zboží, ale i jako místo pořádání nejrůznějších akcí s možností posedět v kavárně.
Zajímavý nápad a rovněž i způsob, jakým firma vyhledala autora návrhu. Oslovila tři renomovaná architektonickodesignérská studia: A1 Architects, Olgoj Chorchoj a Edit! Architects. Nikoliv ovšem s žádostí o návrh interiéru, ale o vytvoření a zorganizování studentského workshopu, jehož výstupem bude idea určená k dalšímu rozpracování a k následné realizaci. Tématu se nakonec ujali architekti z kanceláře Edit!. Objeli tři vysoké školy, Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, Fakultu architektury na ČVUT v Praze a Fakultu umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Na každé z nich uspořádali krátkou prezentaci zamýšleného projektu. Výsledkem byl dvoudenní workshop, kterého se zúčastnilo celkem dvacet studentů.
Není bez zajímavosti, že sedmnáct z nich bylo z Liberce. Liberecká škola je soustředěna do jediného rozsáhlého halového prostoru a to se, jak mi prozradil Vítězslav Danda ze studia Edit!, ukázalo velkou výhodou. Při prezentaci se zastavovali kolemjdoucí studenti, vyptávali se, o co jde, a výsledkem byla jejich vysoká účast. Samotný workshop a jeho prezentace se pak odehrály přímo v prostorách budoucího obchodu. Pro studenty to musela být zajímavá zkušenost. Dostali zadání od reálného klienta, který navíc přesně věděl, co chce.
Princip hornické šatny
Výsledky své práce studenti prezentovali několikačlenné porotě, kde kromě architektů z ateliéru Edit! zasedli i fotograf Michal Šeba a designér Maxim Velčovský. Vzhledem k počtu studentů nepřekvapí, že vítězem se stala studentka liberecké fakulty Tereza Komárková. Členové poroty mi řekli, že o jejím vítězství nebylo nejmenších pochyb. Svým návrhem akcentovala zadání v nejjednodušší možné podobě. Obchod, ve kterém se prodávají produkty firmy, je zároveň prostorem, ve kterém si můžete sednout, dát si kafe a dort a chvíli pobýt, a především pak místem, kde se večer mohou odehrávat nejrůznější společenskokulturně-zábavné akce. Aby toto bylo možné, je potřeba mít vnitřek co nejvíce otevřený, prostorově uvolněný, tak aby nebránil různým typům programu.
Tereza Komárková se inspirovala hornickou šatnou a navrhla sestavu na kladkách zavěšených řetězů ze stropu, ze kterých visí nabízené zboží. To je možné na večer vytáhnout ke stropu a prostor tak úplně uvolnit pro další využití. Zatím zdvihání šatů probíhá mechanicky, na zdi jsou ale již připravené malé černé klece, které budou v budoucnu obsahovat malé motory, možná ovládané i aplikací z mobilního telefonu. Složité technické řešení tohoto nápadu bude dílem výtvarného umělce Richarda Loskota.
Desítky černých řetězů visících ze stropu dodávají prostoru specifickou atmosféru. Je možné několik z nich svázat do společných snopů a vytvořit tak sestavu věcí, produktů, které je vhodné vystavit pohromadě. Zboží doplňují podobně zavěšené průmyslové lampy, mimochodem jedno z nejlevnějších možných řešení, které odkazuje k původní inspiraci autorky.
Od nápadu k realizaci
Jak by potvrdila řada architektů, od prvního nápadu k realizaci bývá dosti dlouhá a trnitá cesta. Výhodou je vždy fixní termín. Zde se jím stalo letošní mistrovství Evropy ve fotbale a podařilo se ho dodržet. I když to vyústilo v několikadenní realizační seanci, která běžela v kuse a na níž se museli fyzicky podílet i autoři návrhu. Pokud chcete specifický detail udělat přesně podle svých představ, zde šlo konkrétně o uchycení řetězů do stropu, musíte si ho zrealizovat sami. Prvotní nápad však přesto doznal řadu kompromisů. Především tím, že všechno vystavené zboží se na řetězy zavěsit nedalo, a tak byla řada produktů, především bot, umístěna na stěny. Řešení tohoto problému je jednoduché a elegantní, do plechových desek byly vyřezány malé čtvercové otvory, skrz které jsou prostrčeny snadno manipulovatelné konzoly nesoucí buď přímo boty, nebo poličky pro větší zboží.
Další vnitřní vybavení tvoří bar a několik mobilních kontejnerů na kolečkách, určených k sezení či k vystavení drobných předmětů. Vše doplňuje elegantní nábytek. Starší dlážděná podlaha byla překryta vrstvou dřevěné paluby, což mi přijde trochu škoda. Chápu, že vnitřek se tak blíží dojmu příjemného pokojíku, ale nevím, zda právě tohle dobře koresponduje s původní inspirací hornické šatny. K té se naopak výborně hodí spirály průmyslových radiátorů.
FAKTA:Autor návrhu: TerezaKomárková Spoluautoři: Architekti studiaEdit! Ivan Boroš, Lenka Míková, Juraj Calaj, Vítězslav Danda, www.editarchitects.com Investor: PUMA Czech Republic Generální dodavatel: Didaktik-cz Náklady: 2,2 milionu Kč Studentský workshop: listopad a prosinec 2011 Realizace: květen 2012 |
Nejsem si jist budoucí úspěšností konceptu prodeje, odpočinku a kulturních aktivit, zvláště v českém kontextu. Zda a jak bude fungovat, se teprve ukáže. Úskalí tohoto typu uvažování dobře ukázaly dva obchody firmy Prada od renomovaného holandského studia OMA. Dvě obdobná řešení, dvě odlišná místa, New York a Los Angeles. Zatímco ten newyorský funguje skvěle i po komerční stránce, jeho kalifornská obdoba je na tom podstatně hůře. Uvidíme, jak se tento koncept chytne v centru Prahy. Místo je vybráno dobře, design interiéru je velmi dobrý. Jeho úspěšnost bude na návštěvnících.