Piero Fornasetti byl v podstatě jeden z prvních postmodernistů. A to o mnoho let předtím, než samotný postmoderní styl během šedesátých let vůbec vznikl. Všestranný malíř, designér, sochař, grafik, dekoratér a tvůrce více než 11 000 objektů se totiž od počátku své tvorby intenzivně inspiroval historickým odkazem své země a významných uměleckých proudů, kterými si Itálie prošla od antiky až do počátku 20. století. V době vrcholícího modernismu - kultu strohých forem a hygienicky čistého přístupu k navrhování objektů či architektury -se imaginace Piera Fornasettiho obrátila zcela opačným směrem. Dekor, odkazy na historii a jeho výrazný eklektismus a míchání historickouměleckých slohů získal svou nečekanou, a přesto velmi silnou a pro svého tvůrce tolik charakteristickou formu.
Tvorba Piera Fornasettiho a jeho stejnojmenné značky se stala doslova kultem a jeho dekorativní přístup si nakonec oblíbili i významní modernističtí designéři a architekti, včetně Gia Pontiho. Letos mu tak k výročí sta let od jeho narození symbolicky blahopřeje i milánské muzeum designu Triennale (www.triennale.org), které mu k této příležitosti uspořádalo první obsáhlou retrospektivu. Nese název Piero Fornasetti: 100 Years of Practical Madness a navštívit ji můžete až do 9. února 2014.
Rebel i génius
Piero Fornasetti se narodil v roce 1913 v Miláně. Po studiu na milánské akademii Brera, z které byl vyloučen kvůli nekázni, se začal výtvarník věnovat především grafice a tvorbě objektů. V polovině třicátých let minulého století jeho tvorbu začal registrovat Gio Ponti, architekt, designér a zakladatel prestižního časopisu Domus.
I přesto, že byl Ponti zastáncem modernismu, ve své tvorbě se často odkazoval k romantickému klasicismu a antické tradici, která byla blízká i Fornasettimu. V té době se oba tvůrci spřátelili a v budoucnu často spolupracovali na společných dílech, především nábytkových solitérech. Oba autoři se v nich skvěle doplňovali. Ponti navrhoval tvar, Fornasetti se staral o jeho dekoraci.
Kromě unikátních objektů se oba autoři též setkali při návrhu interiéru kasina v San Remu či interiérů zaoceánského parníku Andrea Doria. To už se však psal rok 1952 a dekorativní přístup Piera Fornasettiho v jeho tvorbě vrcholil. Autor se už neinspiroval jen historickými slohy, ale i v té době stále aktuálním surrealismem. Jeho vliv se projevil zejména ve slavné sérii porcelánových talířů s opakujícím se motivem dívčí tváře. Jako model mu posloužil novinový obrázek operní zpěvačky Liny Cavalieri, která svou největší slávu zažila na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Její tajemné oči se v kolekci talířů Themes & Variations objevily v nesčíslně mnoha podobách. Autor jich nakonec vytvořil kolem 350. Jednou jsou součástí architektury či fantastické krajiny, jinde získává tvář operní pěvkyně podobu potetované divošky nebo exotické tanečnice.
Legenda žije dál
Fornasetti nebyl designér v pravém slova smyslu. Autor v podstatě jen aplikoval své grafiky a kresby na vše, co šlo. Často až halucinogenní imaginární svět tak používal na dekoraci stěn, interiérových paravánů, skříní, váz, zrcadel, stojanů na deštníky, bicyklů a dalších objektů. Vytvořil tak univerzální dekorativněgrafický jazyk umožňující velkou svobodu v jeho použití od maléhoměřítka k rozsáhlým interiérovým dekoracím.
Fornasetti zemřel v roce 1988. Již předtím se však o jeho tvorbu začali zajímat sběratelé a galerie jako o jedinečný a zcela odlišný příklad italského designu druhé poloviny minulého století, který do té doby prezentovala tvorba progresivních modernistů.
Kultovního statusu Fornasettiho tvorby využívá i jeho syn Barnaba, který již několik let vede značku Fornasetti produkující jak ikonické Pierovy návrhy v reedicích, tak vlastní synovy interpretace otcovy tvorby. On sám se také stará o odkaz svého otce, spravuje jeho původní ateliér a pokračuje též v sérii Themes&Variations.
Výstava v milánském muzeu Triennale se ohlíží za celoživotním odkazem Piera Fornasettiho a velkorysým způsobem představuje výběr z jeho originální tvorby, kterou doplňují i současné reedice a interpretace tohoto neustále inspirujícího mága moderního manýrismu.
