Lidovky.cz: Dá se hrnčířství vyučit? Jak jste se k němu dostal vy?
Mám pocit, že v rámci klasického vzdělávacího systému tato možnost postupně zaniká a upřímně řečeno, je mi to úplně jedno, protože drtivá většina lidí v oboru má naprosto odlišné vzdělání. A pokud ke mně do učení přijde IT technolog a kuchař, tak ten kuchař je na tom výrazně lépe, protože neabsolvoval kompletní vzdělávací torturu. Já jsem vyučený automechanik, ale nikdy jsem do tohoto oboru nenastoupil. Dostal jsem se totiž do rukou pana Wenzela, který mě přivedl na spoustu dobrých věcí, a to nejen z oboru. Naučil mě se nepřetržitě vzdělávat – každodenní praxí a kontaktem se studenty nebo kolegy.
Petr JurníčekPetr Jurníček je hrnčíř, který žije i působí ve Zbýšově u Brna, kde má také v plánu vybudovat kromě hrnčírny ještě kavárnu a ubytování. Tento trend podnikat v místě bydliště okoukal při svých mnohých zahraničních cestách. Během své kariéry měl možnost spolupracovat s významnými keramiky, jako jsou Steve Fullmer, Owen Barttlet, Anna Barnnet nebo Barry Brick. Produkty Petra Jurníčka naleznete ve většině evropských zemích, dále také v Japonsku, Austrálii, Novém Zélandě, USA, Kanadě nebo ve Spojených Arabských Emirátech. |
Lidovky.cz: Jak si hledáte své zákazníky?
Především tak, že se snažím svou práci dělat upřímně s otevřenou myslí, chovat se k ostatním dobře, pěstovat vztahy, normálně pracovat a ono to potom jde tak nějak samo od sebe. Také máme vlastní webové stránky, facebookový profil a jsme součástí serveru fler.cz. Většinou je to ale na základě doporučení od jiného zákazníka nebo známého. Nejraději mám, když přímo do hrnčírny přijde nějaká vyfiknutá babička, důkladně se seznámí s nabídkou a vybere středně velkou bábovku. To se pak cítím jako mistr světa.
Lidovky.cz: Jaké je portfolio vašich zákazníků? Vyrábíte i pro větší firmy nebo třeba restaurace?
Několik posledních let ze zabývám zejména nádobím pro restaurace, hotely, kavárny, čajovny, atd. Ale portfolio zákazníků je široké, od již zmiňované babičky, přes vybavení domácností, až po velké restaurace, jako je třeba Signature v Popůvkách u Brna.
Lidovky.cz: Máte nějaký svůj charakteristický styl, podle které vás můžou lidé identifikovat?
Řekl bych, že to musí posoudit druzí, ale nejspíš ano. Charakteristické by pro mě mohlo být to, že beru v potaz fáze měsíce, roční období a celkovou náladu vesmíru.
Lidovky.cz: A když přijde nějaký velký klient typu Signature restaurant, který chce vše na zakázku a podle vlastních představ, jste ochotný z vašeho stylu vybočit?
Restaurace Signature - pan Jiří Lešikar a Lumír Sendrei, kteří pro mne tuto restauraci reprezentují jsou ideálním příkladem toho, že dobrá spolupráce má být postavena na otevřenosti, komunikaci a vzájemném respektu, jinak je to jen série znásilnění, na jejímž konci může stát maximálně spousta naštvaných lidí a pozná to i ten člověk, který z toho talíře nakonec jí. Takže díky osvícenosti těchto dvou mužů nebylo třeba z žádného stylu vybočovat. Jednoduše jsme hledali, hledali a nakonec našli společnou řeč.
Lidovky.cz: Máte nějaké dílo či spolupráci, na kterou jste opravdu pyšný?
Pyšný jsem třeba zrovna na tu babičku, jak jsem psal. Za nejprestižnější klienty se dá považovat restaurace automobilky Lexus v UAE nebo Four seasons hotel v Praze.
Lidovky.cz: Jak se dá uživit hrnčířstvím v Česku? Věnujete se pouze tomuto nebo máte ještě nějaké jiné pracovní aktivity?
Česká republika nemá na to, jestli se uživím, tak docela vliv. Žijeme v globálním světě. Jsem plně profesionální keramik, což je trošku vzácnost. Je ale pravda, že musím čas od času zrevidovat ceny, protože za těch 23 let, co se keramice věnuji, se náklady poněkud zvedly.
Lidovky.cz: Co vaše výbava doma? Vyráběl jste si všechno sám?
Ano, naše výrobky jsou testovány na lidech.
Lidovky.cz: Požadují vaši přátelé, abyste jim vyráběl nádobí podle jejich představ?
V našem světě si příliš navzájem nevnucujeme představy, spíše se obdivujeme nebo reflektujeme. Pokud začneme řešit, co se lidem líbí, je to rovná cesta do pekla. Takže ne, tak kruté přátele nemám.
Lidovky.cz: Máte nějaké konkrétní plány do budoucna?
Ano, v rozhovoru pro Fler jsem řekl, že bych rád v budoucnu trefil třešňovou peckou čmeláka v letu. A to platí.
Lidovky.cz: Má české hrnčířské řemeslo nějaký zvuk ve světě? Kde vy osobně sledujete nové trendy? A kde berete inspiraci?
Jaký zvuk má české hrnčířství ve světě, nevím, ale snad dobrý, jsme tradičně velmi šikovní. Nové trendy sleduji u nás v zahradě a taky v lese, u řek a moří a taky ve městech, prostě všude. Žijeme uprostřed zázraku, zdráhám se uvěřit, že to někdo ještě pořád neví.