Lidovky.cz: Za poslední rok jste toho zažil hodně. Enormní růst značky, nové kolekce, velké plány. Nyní jsou však vaše prodejny opět uzavřené, letos už podruhé. Jak se vyrovnáváte s touto nepříjemnou situací? Je jiná vzhledem k tomu, že se opakuje už podruhé?
Momentální situace je stejná hlavně v tom, že máme opět dočasně uzavřené naše prodejny a zatím jsme nemohli se vší parádou otevřít naše nové prodejny v Olomouci a Praze. Jiná je však v tom, že oproti první vlně běží naše výroba na 100 % a dostáváme výrobky včas, aby se stihla uspokojit celá vánoční poptávka.
Lidovky.cz: Výroba batohů se nachází v Indii, mohl byste popsat, jak probíhá dovoz výrobků? Je úplně bez problémů?
Hned, jak do výroby pošleme náš český design, Dennis s jeho rodinnou výrobou v Indii jej ušije v patřičném množství. Následně putují výrobky v krabicích vlakem z pouště na letiště, odkud pak letí do Evropy. Se zastávkou ve Velké Británii nebo v Německu dorazí k nám do logistického centra v Ostravě. Délka cesty je v průměru od šesti do deseti dnů. Záleží na počasí a množství kusů. Oproti jaru, kdy byl v Indii přísný lockdown, je to bez problémů.
Lukáš Matějček
|
Lidovky.cz: Blíží se Vánoce, doba, kdy k sobě mají lidé blíž a dělají dobré skutky. Šířit dobro vám nikdy nebylo cizí, i přes koronakrizi věnujete celoročně část výdělku z každého kousku neziskové organizaci MOST ProTibet. Minulý týden jste ještě k tomu uspořádali Štědrovíkend, kdy jste vybírali finanční prostředky pro Klub svobodných matek. Jak tato akce probíhala?
Chtěli jsme podpořit opomíjenou sociální skupinu rodičů samoživitelů, udělat radost a upozornit na tento sociální problém. Proto jsme ke spolupráci oslovili neziskovou organizaci Klub svobodných matek, kterému jsme přislíbili finanční pomoc. Ten obdržené finance investoval do nákupu vánočních dárků pro děti samoživitelů. Zákazníci mohli po dobu jednoho víkendu nakupovat naše unikáty za zvýhodněnou cenu a navíc šlo 25 % z ceny výrobků na transparentní účet, ze kterého finance putují do Klubu svobodných matek.
Lidovky.cz: Problematika maminek samoživitelek letos vzhledem ke koronavirové krizi více než kdy jindy rezonuje v celé české společnosti. O osud matek samoživitelek se zajímá i dramaturgyně a moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová, která zřídila na jaře sbírku na nákupy pro samoživitelky s cílovou částkou 50 000 Kč. Ta byla velice brzy překonána a nyní je na jejím transparentním účtu přes 4 miliony korun. Vnímáte i vy tuto problematiku v letošním roce jako velmi palčivou, a proto jste se spojili zrovna s Klubem vobodných matek?
Je tomu přesně tak. Snažili jsme se vžít do situace takového rodiče, kterému denní starost o dítě nebo děti bere spoustu času, a tudíž je většinou závislý na polovičních úvazcích, brigádách či méně finančně hodnocené práci. Koronavirovou krizí ztratili tento druh příjmu, nemají z čeho zaplatit nájem a jídlo, navíc se blíží Vánoce. Jejich děti ještě nerozumí tomu, proč by tentokrát neměly nic najít pod stromečkem a rodičům to trhá srdce. A my jim chtěli prostě pomoci.
Lidovky.cz: Víte, jaké konkrétní pomoci se rodičům a jejich dětem dostane z vybraných peněz?
Ano, stanovili jsme si to s Klubem svobodných matek, který však zaštiťuje i otce, ještě před začátkem projektu. Společně jsme se rozhodli, že uděláme hezké Vánoce dětem samoživitelů a pořídíme jim za vybrané finance dárky.
Lidovky.cz: Vy sám jste velmi aktivní mladý muž, který se věnuje nejenom podnikání, ale vaším velkým koníčkem je i cestování. I o něm je váš první román Dobrodruh z paneláku? O čem kniha je?
V částečně autobiografickém románu vyprávím o tom, jak jsem v osmnácti vyrazil z Ostravy poprvé do světa. Stopoval jsem do Íránu, kde mě už po pár hodinách okradli o většinu věcí a zavřeli do vězení. Překážky jsem překonal, po návratu odmaturoval a brzy nato odletěl na půl roku do nepálských hor učit děti angličtinu. Pak jsem se přesunul do Indie, která mi změnila život. Skamarádil jsem se tam totiž s výrobcem kožených výrobků, se kterým jsem později založil Bagind. Navíc, celé to vyprávím holce, která byla mou první velkou láskou.
Lidovky.cz: Jak dlouho se rodil ve vaší hlavě plán na sepsání knihy?
Od prvního stopnutého auta před více než šesti lety. Byl to vůz staršího polského páru, který jel za dcerou do Vídně. Vzali mě s sebou na Rohlenku u Brna a já věděl, že jednou budu chtít mít tento zážitek fyzicky na papíře. Tak jsem psal, psal a psal a teď už mám konečně po šesti letech hotovo. Byla to dřina, ale věřím, že to stálo za to. A aby toho nebylo málo, už jsem začal psát pokračování, které chci vydat příští rok.
Lidovky.cz: Mnoho autorů, kteří tvoří svou prvotinu, si projdou různými fázemi v průběhu psaní. Od euforie, přes vztek i bolest nad zaseknutím. Měl jste to také tak?
Rozhodně. Ono to podle mě v tak dlouhé době, která byla u mě šest let, jinak nejde. Přesně před rokem jsem si byl téměř jist, že knihu z šuplíku už nevytáhnu. O pár dní později mě oslovilo nakladatelství Pointa, že by měli zájem o spolupráci a vlilo mi to do žil energii na pomyslné poslední kilometry.
Lidovky.cz: Jaké plány máte se značkou v roce 2021?
Největším cílem bude expanze hned na několik zahraničních trhů a 200milionový obrat. Také budeme zdokonalovat naše prodejny. Produktově se rovněž nedržíme při zemi. Budou nové barvy, střihy a jestli jsme si řekli, že jsme toho letos vypustili do ulic dost, příští rok to překonáme. Moc se na ten rok těším a troufám si tvrdit, že nás ještě dost překvapí. Pozitivně.
