V našem seriálu o moderních koncertních sálech ve světě nás dnes čeká výlet do kalifornského Los Angeles. V rámci tzv. Hudebního centra na Grand Avenue v centrální části megapole zde v letech 1999–2003 vyrostl nový objekt podle projektu nám dobře známého kanadsko-amerického architekta Franka Gehryho, mimo jiné tvůrce Tančícího domu v Praze.
  |
Tato budova se stala sídlem losangeleské filharmonie a také pěveckého sboru Master Chorale. Obě tělesa se sem přestěhovala ze sousední starší koncertní síně Dorothy Chandler Pavilion ze šedesátých let, která neměla dobrou akustiku. V případě nové stavby byl proto právě na dobrý zvuk kladen velký důraz, a tak byli ke spolupráci přizváni i špičkoví japonští experti Minoru Nagata a Yasuhisa Toyota.
Problémy s financemi
Ovšem průběh stavby se neobešel bez komplikací. Na úplném začátku stál štědrý peněžní dar manželky Walta Disneyho Lillian (1899–1997) ve výši padesát milionů dolarů, po kterém následovala soutěž, jejíž vítěz Frank Gehry v roce 1991 vypracoval první plány.
První přišla na řadu stavba podzemních garáží, kterou platilo město. Ta ještě proběhla standardně, ovšem následující etapu – budování vlastní koncertní síně – notně zbrzdil nedostatek peněz, takže celá stavba nabrala značné zpoždění.
Nakonec se ukázalo jako nezbytné celý projekt zrevidovat a zvolit úsporná řešení. Těm – k malé radosti architekta – padla za oběť i Gehryho představa, že plášť stavby bude obložen kamennými deskami (protože chtěl, aby i v noci byla budova světlá). Místo nich experti doporučili použít plech, podobně jako je tomu u Guggenheimova muzea v Bilbau. Chybějící finanční prostředky nakonec dodali soukromí donátoři, Disneyova rodina a firma Walt Disney Company, celkové náklady však i tak převýšily částku 270 milionů dolarů.
Výsledek ale rozhodně stojí za to, Los Angeles získalo nejen mimořádně atraktivní architekturu, nýbrž i skvěle akusticky vyřešený sál pro svůj orchestr s více než dvěma tisíci místy v hledišti.
Poslední problémy se ladily během několika měsíců zkušebního provozu. Gehry navrhl i architektonické řešení varhan, zhotovených firmou Glatter-Götz. Stěny koncertního sálu jsou obloženy dřevem z kanadské jedle, podlaha je dubová. Problémy však nastaly s konkávními křivkami pro Gehryho typický plášť: pokud na ně svítilo slunce, působily jako duté zrcadlo a neúměrně zvyšovaly teplotu v okolních domech, lesklý povrch tak bylo potřeba dodatečně opískovat.
Autor stavby Frank Owen Gehry (narozen roku 1929 jako Ephraim Owen Goldberg) patří k ikonám současné světové architektury. Narodil se v Torontu v roce 1929 rodičům, jejichž předkové pocházeli z východní Evropy. Rodina se pak v roce 1947 přestěhovala do USA, kde se Gehry nejprve živil jako řidič náklaďáku, než později vystudoval architekturu na University od Southern California.
Již v šedesátých letech se proslavil složitými strukturami, kombinujícími různé tvary a materiály. Stal se průkopníkem dekonstruktivismu, stylu, k jehož dalším představitelům patří třeba Rem Koolhaas, Peter Eisenman, Daniel Libeskind nebo studio Coop Himmelb(l)au. Gehry si postupně vytvořil originální rukopis svými zvlněnými nebo zborcenými plochami, jak je známe třeba z výše zmíněného Guggenheimova muzea, banky v Berlíně, hotelu Marqués ve španělském Elciegu, budovy IAC na newyorském Manhattanu, Muzea popkultury v Seattlu, obří ryby v olympijském areálu v Barceloně či lékařské kliniky v Las Vegas.
Gehryho divoké křivky. Do návrhu tvarově složitého pláště Walt Disney Concert Hall v Los Angeles bylo třeba zapojit speciální počítačový program CATIA
Gehryho pražský otisk
V tomto dynamickém rozevlátém stylu Gehry pojednal i tzv. Tančící dům v Praze na Rašínově nábřeží (spolupráce Vlado Milunić), který se stal mezníkem v pražské architektuře a vyvolal řadu kontroverzí na domácí scéně, zatímco pro svět se stal ihned jednou z hlavních atrakcí české metropole (dodejme, že ze současné architektury bohužel dosud jedinou). Gehry je také známý svým designem nábytku, v devadesátých letech přivezl do Prahy Václavu Havlovi i svou slavnou židli z vrstvené lepenky. Jako velký fanoušek hokeje vytvořil též trofej pro Kanadský pohár. Frank Gehry získal za své dílo řadu vyznamenání, včetně Pritzkerovy ceny (1989) nebo Presidential Medal of Freedom (2016).
Seriál je připravován ve spolupráci se Sdružením pro architekturu a rozvoj.
