15. prosince 2018 6:40 Lidovky.cz > Relax > Design

‚Šít oblečení v Nepálu je velké dobrodružství, tu zemi a lidi ale miluju’

Tomáš Binder s přítelkyní | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Binder s přítelkyní | foto: Archiv Tomáše Bindery

Do Nepálu jezdil jako turista, ale i pracovně. Když si pak založil vlastní značku outdoorového oblečení, rozhodl se nechat šít oblečení právě tam. „Legrace je s Nepálci v tom, že pět minut pro ně neznamená nic. Člověk na ně čeká i den nebo dva. Pojem o čase mají rozhodně jiný než my. Ale pozor, jsou moc hodní a vstřícní. To je ale prostě jejich založení, mají to jinak než my,“ říká Tomáš Binder v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Jak vás vůbec napadlo nechat si oblečení šít zrovna v Nepálu?
V Nepálu jsem byl jako turista dvakrát, chodili jsme na treky po horách a já si cestou koupil bundu, která vydržela všechno. Přivezl jsem ji domu a ukazoval jsem ji kamarádům, kterým se líbila a hned chtěli, abych jim taky přivezl. Když jsem začal potom pracovat pro jeden e-hop, jezdil jsem do Nepálu pracovně, měli jsme tam továrnu. Když jsem potom začal pracovat pro jeden e-hop, jezdil jsem do Nepálu pracovně poměrně často a dostal jsem možnost nabrat zkušenosti, jak to v tamních továrnách chodí. Občas jsem přivezl kamarádům bundu a to byl Lidovky.cz: vlastně začátek. Byl o to zájem, lidem se to líbilo a kvalita byla skvělá.

Lidovky.cz: Mají bundy z Nepálu nějaké unikátní vlastnosti, které byste vyzdvihl?
Určitě mají. Jsou totiž částečně dělané ručně. Ve velkovýrobě se to dělá tak, že se položí látka, kterou obřeže velice přesně laser. A potom se to sešívá. Až na pár továren v Nepálu se tam vše dělá ručně. Takže se vezme látka, na tu se položí papírový vzor, ten se obkreslí a pak se začne stříhat. To je technika, která nikdy nemůže být dokonalá tak jako laser. To je pochopitelné. Takže každá bunda může být třeba o centimetr jinak dlouhá. A to je asi to hlavní, v čem jsou ty bundy jiné. Takže každá náš zákazník má vlastně originální bundu

Lidovky.cz: Jak ale spolupráce funguje? V Nepálu se vše vyrobí a potom přiveze sem?
To určitě ne, nepřekupujeme tamní výrobky. Podílíme se na výrobě, takových 85 procent modelů, které máme, jsme sami navrhli. a podílíme se na tom Vybíráme materiály, vytváříme design, tedy kombinaci barev, řešíme i funkčnost a různé vychytávky.

Lidovky.cz: Jak často do Nepálu jezdíte?
Teď už ne tak často, teď už je to víceméně vše zaběhnuté. Všichni vědí, co mají dělat a jednou týdně spolu komunikujeme.

Lidovky.cz: Jak probíhá samotné navrhování?
Mám kamarádku návrhářku v Rakousku, ta mi pomáhá s tím, jak to bude vypadat, co je, kde nutné přidat, aby bunda nikde netáhla a ta nám kreslí finální návrhy. Ty pak přivezu do Nepálu a řešíme, co a jak tam. Společně probíráme látky, chodíme na trh. Pak se udělá pár kousků, které testuju na kamarádech i sám a ladíme, co by bylo ještě dobré přidat, nebo kde naopak ubrat. Společně vybereme látky, které pro jistotu ještě otestujeme. Poté uděláme první vzorky, které otestujeme jak my, tak naši známí - horolezci, sportovci… Následně se dodělají poslední úpravy. Pak se spustí výroba toho daného typu. Člověk to ale musí pořád hlídat. Jednou mi třeba poslai bundu a ta měla rukávy místo 80 cm dlouhé pouze 60 cm.

Lidovky.cz: A kdo je vaším typickým zákazníkem, máte představu? Jsou to profesionální horolezci například?
To bychom si přáli a myslím, že by to tak klidě mohlo být, ale teď jsou to spíš lidé, kteří do hor nejezdí tak často, ale rádi sportují. A třeba jim dosloužila sportovní bunda, tak si hodí do internetového vyhledavače bundy a třeba jim vylezeme my. Věkově jsou to lidé kolem 30 až 40 let, kteří prostě nepotřebují nepromokavou bundu za 11 tisíc, stačí jim prostě funkční bunda za mnohem méně peněz.

Tomáš Binder s přítelkyní
Funkční nepromokavá bunda

Lidovky.cz: Jak vznikl název značky Snow leopard?
Ten název vznikl vlastně náhodou. Chtěli jsme, aby bylo jasné, že prodáváme věci do hor, a aby z toho lidé mohli vyčíst, že je to spojené s Nepálem. Název ale vznikl ještě dřív než jakékoli oblečení. Možná vím, kam jste otázkou mířila, ale to, že pomáháme teď sněžným levhartům je spíše dílem náhody. Člověk samozřejmě přemýšlí, jak by mohl v regionu, se kterým spolupracuje, pomáhat. My si jako první vybrali školu. Byl to fajn projekt, za který ručil jeden můj bývalý kolega Nepálec. Jenže když jsem přijel, zjistil jsem, že peněz na školu je dost z Německa. Jasně, že člověk může pomoci víc, na druhou stranu jsem si řekl, že si tedy najdeme něco jiného. Shodou okolností jsem potkal holku, která dělala horskou vůdkyni a povídali jsme si. Když jsem jí řekl, že máme značku Snow leopard, ona na to, že má kamaráda, který v Indii pomáhá sněžným levhartům. Takhle to celé vzniklo.

Shodou okolností jsem v jedné z našich továren potkal horskou vůdkyni, s kterou jsme se spřátelili. Když jsem jí řekl, že tu vyrábíme značku Snowleopard, seznámila mě s indickým kamarádem, který mimo jiné pomáhá sněžným levhartům.

Lidovky.cz: A jak konkrétně leopardům v Indii pomáháte, víte přesně, na co peníze jdou?
Ta pomoc probíhá více směry, jednak dělá pro místní takovou osvětu, aby věděli, proč se musí k přírodě chovat šetrně a proč je důležité ji neničit, proč ji mají ochraňovat Také založil fond, ze kterého hradí škody, které levharti udělají. Třeba, když farmáři zabijí kozu, tak aby ho potom nezabili, zaplatí se mu nová koza. Peníze jdou také na ohrady a monitoring levhartů, kam bere cizince. Ty nechá bydlet u místních lidí – těm turisté platí za ubytování. Teď jsme začali spolupracovat s fotografy, kteří jezdí fotit sněžné leopardy do Mongolska. Ty jsme vybavili oblečením a jsme domluvení, že příští rok dostanou oblečení i místní lidé, kteří se na ochraně podílí. Libí se mi, že vidím hned, že to má smysl.

Kde jim vysvětluje proč je důležité se k divoké přírodě chovat šetrně a jak ji mají ochraňovat, aby vydržela i pro další generace. Část peněz jde do fondu, z kterého se platí útoky levhartů na zemědělská zvířata. Díky tomu se je místní nesnaží „pomstít“ a leoparda zastřelit. Peníze jdou také na ohrady a monitoring levhartů, kam bere cizince. Ty nechá bydlet u místních lidí – těm turisté platí za ubytování a část z těchto peněz jde do výše zmíněného fondu. Tento rok jsme začali spolupracovat s fotografy z photocech.cz, kteří jezdí fotit sněžné leopardy do Mongolska. Ty jsme vybavili oblečením a jsme domluvení, že příští rok dostanou oblečení i místní strážci parku, kteří se na ochraně podílí. Libí se mi, že vidím hned, že to má smysl.

Lidovky.cz: V Nepálu jste byl několikrát, jak je na tom země s turisty. Zdá se mi, že tam míří čím dál tím více lidí. Jak to tam chodí?
To máte pravdu, turistů je tam moc, až bych řekl, že to, co se tam děje, je dost šílené. Rozhodně každému, kdo by chtěl jet do Nepálu doporučuju, aby jel okamžitě a co nejdřív, úplně nejlépe na konci období deštů, to je tam málo lidí a navíc už ani tolik neprší. Z měsíce třeba jen pět dní, když má člověk štěstí. My dělali treky vždycky v tomhle období a byli jsme nadšení, chatky byly prázdné a mohli jsme si povídat i s místními lidmi, kteří nám třeba také vyprávěli, že chata je pro 50 lidí, ale že tam jednou dokonce nocovalo lidí sto. že v chatě pro 50 lidí, je jich klidně sto. Turisti leží jeden na druhém, dělají se hodinové fronty na toaletu… Jednou se nám stalo, že jsme scházeli z hor a viděli jsme ženu v lodičkách, kterou nahoru vezl osel kůň a za ní šel šerpa, který měl její kufr na lodičkách kolečkách přivázaný na zádech. To byl otřesný zážitek. Navíc, jak jsme z těch debat s místními pochopili, oni nechápou, proč tam lidé jezdí. Myslí si, že čím luxusnější to pro turisty udělají, tím to bude lepší a bude se nám to víc líbit. Třeba jeden z treků druhá půlka treku kolem Annapurtny kolem Annapurny se nedá jít, pořád se jen vyhýbáte džípům.

Tomáš Binder s přítelkyní

Lidovky.cz: Je to pro ně i v něčem příznivé?
To určitě ano, někteří mají díky tomu i moc hezký život. Všichni si pak navíc pomáhají, rodiny jsou tam velké a pospolité. Navíc tím neuživí jenom sebe, ale celou svoji rodinu, která je na rozdíl od té naší velká a pospolitá. Ale prostě si myslím, že západní vliv je negativní. Třeba MTV, oni to vůbec nechápou totiž. Nedokážou rozlišovat mezi tím, co vidí a reálným životem. Opravdu si myslí, že tu všichni chodíme se zlatými řetězy na krku, že mám doma tři holky v bikinách, které mě následují kamkoli, jen proto, že dělám byznys. Ano, jasně, nemají to tak všichni, to určitě ne, ale na děti to nemá dobrý vliv také. ale hlavně na děti to nemá dobrý vliv. Vidí se v tom, co vidí. Bydlel jsem chvíli v dětském domově a ty holky mi říkali: „Tome, až budem velký, budeme bohatý a úspěšný podnikatelky, ale musíš nám říct, v čem máme podnikat.“ Když jsem jim to začal vysvětlovat, jak to u nás chodí, a že kdybych věděl, co dělat, abych byl bohatý a úspěšný, už bych to dělal, zlobily se na mě, že jsem jim neodpověděl. jim nechci pomoct. Já vím, že to, co řeknu, bude znít asi dost drsně, ale mám pocit, že pro Nepál by bylo lepší, kdyby tam ze Západu nikdo nikdy nepřišel.

Lidovky.cz: V čem jsou Nepálci jiní?
Tak na takovou otázku bych odpovídal dlouze, ale legrace s nimi je v tom, že pět minut pro ně neznamená nic. Člověk na ně čeká i den nebo dva. Pojem o čase mají rozhodně jiný než my. Ale pozor, jsou moc hodní a vstřícní. To je ale prostě jejich založení, mají to jinak než my.

apeAlena Pecháčková

Najdete na Lidovky.cz