8. února 2019 5:32 Lidovky.cz > Relax > Design

Skrytý poklad v Troji. Tajuplná zahrada skrývá funkcionalistickou vilu

Za onoho času... Na snímku z roku 2002, vytvořeném pro výstavu a katalog... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Za onoho času... Na snímku z roku 2002, vytvořeném pro výstavu a katalog... | foto: Ester Havlová

Za vysokým živým plotem v jedné pražské ulici rezidenční čtvrti se skrývá tajuplná zahrada. A v té stojí skrytý poklad – funkcionalistická vilka, kterou na prahu třicátých let navrhl vídeňský projektant z okruhu slovutného Adolfa Loose Dr. Techn. Dipl. Ing. arch.

Karl Simon. Dnes je tento domek bohužel v bídném stavu a možná mu hrozí zánik, což by představovalo velkou kulturní ztrátu.

Autor těchto řádek kdysi navštívil majitelku – akademickou malířku Táňu Šandovou, která v posledních dekádách ve vilce bydlela. Tehdy si od ní vyslechl i poutavý příběh o tom, že domek prý ve skutečnosti navrhl sám Adolf Loos pro svou tajnou milenku. Nechtěl však, aby se to někdo dozvěděl, a pověřil proto svého mladšího kolegu Simona, aby plány podepsal on... Taková pikantní historka zní samozřejmě zajímavě, dostupná fakta ale dokládají, že se nezakládá na pravdě. Ta je mnohem prozaičtější.

... a dnes. Na aktuálních fotografiích už je bohužel vidět, jak se kdysi...
... a dnes. Na aktuálních fotografiích už je bohužel vidět, jak se kdysi...

Unikát obklopený džunglí

Dům na třech spojených parcelách si ve skutečnosti nechal postavit známý pražský stomatolog doc. Parma pro sebe a svou rodinu. Vybral si krásné místo na jižním trojském svahu v ulici Na Přesypu 7/246 v katastru Troje (dnes leží tato část pražské čtvrti na území Prahy 8). Stavbu tvoří dvě vzájemně se prostupující hmoty, ta nižší má zaoblená nároží a do zahrady se obrací velkým oknem obývacího pokoje. Do dnešní doby se zachovala řada „nautických“ prvků a zakřivené linie rovněž prokazují vliv organické architektury. Průčelí kryje bílá vápenná omítka.

Také rozlehlá zahrada byla koncipována velkoryse. Do dnešních dnů se zachoval její dendrologický plán, který ukazuje, že byla rozdělena na sadovou a parkovou část. Dnes ale připomíná spíše džungli.

Domek, realizovaný stavitelem Františkem Čihákem, byl po svém dokončení v roce 1932 publikován v odborném tisku, do prominentních časopisů československé avantgardy však nepronikl, neboť autor byl Rakušan. Objevil se ale naštěstí alespoň v nepříliš významném periodiku Stavební rádce, které přinášelo spíše ukázky druhořadé stavitelské produkce třicátých let, občas tam ale pronikly i velmi kvalitní práce těch, kdo z různých důvodů neměli přístup do elitních magazínů, jako byly tehdy Styl, Stavitel nebo Stavba.

Původní majitel si domu příliš neužil, neboť byl židovského původu, a tak skončil zřejmě v emigraci nebo v koncentračním táboře. Po válce vilku získal za zásluhy jakýsi člen partyzánského oddílu a někdy od konce šedesátých let pak v něm bydlili již zmínění Šandovi. Ovdovělá majitelka však na údržbu domu nestačila, a tak ho nechala chátrat, na druhé straně ale nikdy nedošlo k žádným adaptacím, takže vybavení je z velké části autentické, což je dnes samozřejmě unikát.

... a dnes. Na aktuálních fotografiích už je bohužel vidět, jak se kdysi...

Po smrti paní Šandové v loňském roce zůstal dům prázdný a současný majitel údajně sondoval možnost jeho zbourání a výstavby nového objektu. Naštěstí je Simonova vilka nemovitou kulturní památkou (v ústředním seznamu je evidována pod číslem 44547/1–1578), takže by byla její likvidace nezákonná. Mimochodem, na svém webu se jí pyšní i městská část Praha 8. O dům se však nikdo nestará a nedávno se v jeho stěně objevila velká díra. Pokud by zanikl, nikdo nic nepozná, neboť je umístěn za vysokou a neproniknutelnou zelenou bariérou, dnes už tak hustou, že z ulice není vidět ani kousíček zahrady, natož domku.

Organická romantika

Ani odborníkům není objekt příliš známý, ač se objevil v několika odborných publikacích, například v průvodci po pražské moderní architektuře od Vladimíra Šlapety nebo v knize věnované německy hovořícím architektům Splátka dluhu či v knížce 10 století architektury od autora této stati. Dům je přitom vzácným reprezentantem organické architektury, rovněž jeho propojení s romanticky koncipovanou zahradou je unikátní. Navíc představuje práci ve stylu světové legendy architektury 20. století Adolfa Loose, autora ikonické Müllerovy vily v Praze-Střešovicích (viz Orientace 19. ledna 2019). Připomeňme, že likvidace hrozila nedávno i další podobné stavbě – vile Loosova žáka a spolupracovníka Jacques Groaga na pražských Hřebenkách.

Naše metropole přišla v nedávné době o dva cenné vilové objekty z éry funkcionalismu: dům navržený ruskými emigranty manžely Těrechovovými na pražských Petřinách a vilku známých pražských avantgardistů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka na Dívčích hradech. Ty bohužel nebyly zapsány na seznamu nemovitých kulturních památek, což naštěstí není případ vilky v Troji. Přesto je důležité její další osudy sledovat.

ZDENĚK LUKEŠ, historik architektury