Karl Simon. Dnes je tento domek bohužel v bídném stavu a možná mu hrozí zánik, což by představovalo velkou kulturní ztrátu.
Autor těchto řádek kdysi navštívil majitelku – akademickou malířku Táňu Šandovou, která v posledních dekádách ve vilce bydlela. Tehdy si od ní vyslechl i poutavý příběh o tom, že domek prý ve skutečnosti navrhl sám Adolf Loos pro svou tajnou milenku. Nechtěl však, aby se to někdo dozvěděl, a pověřil proto svého mladšího kolegu Simona, aby plány podepsal on... Taková pikantní historka zní samozřejmě zajímavě, dostupná fakta ale dokládají, že se nezakládá na pravdě. Ta je mnohem prozaičtější.
  |
Unikát obklopený džunglí
Dům na třech spojených parcelách si ve skutečnosti nechal postavit známý pražský stomatolog doc. Parma pro sebe a svou rodinu. Vybral si krásné místo na jižním trojském svahu v ulici Na Přesypu 7/246 v katastru Troje (dnes leží tato část pražské čtvrti na území Prahy 8). Stavbu tvoří dvě vzájemně se prostupující hmoty, ta nižší má zaoblená nároží a do zahrady se obrací velkým oknem obývacího pokoje. Do dnešní doby se zachovala řada „nautických“ prvků a zakřivené linie rovněž prokazují vliv organické architektury. Průčelí kryje bílá vápenná omítka.
Metropole na křižovatce. Co se v Praze chystá nového a jaké dluhy přetrvají? |
Také rozlehlá zahrada byla koncipována velkoryse. Do dnešních dnů se zachoval její dendrologický plán, který ukazuje, že byla rozdělena na sadovou a parkovou část. Dnes ale připomíná spíše džungli.
Domek, realizovaný stavitelem Františkem Čihákem, byl po svém dokončení v roce 1932 publikován v odborném tisku, do prominentních časopisů československé avantgardy však nepronikl, neboť autor byl Rakušan. Objevil se ale naštěstí alespoň v nepříliš významném periodiku Stavební rádce, které přinášelo spíše ukázky druhořadé stavitelské produkce třicátých let, občas tam ale pronikly i velmi kvalitní práce těch, kdo z různých důvodů neměli přístup do elitních magazínů, jako byly tehdy Styl, Stavitel nebo Stavba.
Původní majitel si domu příliš neužil, neboť byl židovského původu, a tak skončil zřejmě v emigraci nebo v koncentračním táboře. Po válce vilku získal za zásluhy jakýsi člen partyzánského oddílu a někdy od konce šedesátých let pak v něm bydlili již zmínění Šandovi. Ovdovělá majitelka však na údržbu domu nestačila, a tak ho nechala chátrat, na druhé straně ale nikdy nedošlo k žádným adaptacím, takže vybavení je z velké části autentické, což je dnes samozřejmě unikát.
Po smrti paní Šandové v loňském roce zůstal dům prázdný a současný majitel údajně sondoval možnost jeho zbourání a výstavby nového objektu. Naštěstí je Simonova vilka nemovitou kulturní památkou (v ústředním seznamu je evidována pod číslem 44547/1–1578), takže by byla její likvidace nezákonná. Mimochodem, na svém webu se jí pyšní i městská část Praha 8. O dům se však nikdo nestará a nedávno se v jeho stěně objevila velká díra. Pokud by zanikl, nikdo nic nepozná, neboť je umístěn za vysokou a neproniknutelnou zelenou bariérou, dnes už tak hustou, že z ulice není vidět ani kousíček zahrady, natož domku.
Organická romantika
Ani odborníkům není objekt příliš známý, ač se objevil v několika odborných publikacích, například v průvodci po pražské moderní architektuře od Vladimíra Šlapety nebo v knize věnované německy hovořícím architektům Splátka dluhu či v knížce 10 století architektury od autora této stati. Dům je přitom vzácným reprezentantem organické architektury, rovněž jeho propojení s romanticky koncipovanou zahradou je unikátní. Navíc představuje práci ve stylu světové legendy architektury 20. století Adolfa Loose, autora ikonické Müllerovy vily v Praze-Střešovicích (viz Orientace 19. ledna 2019). Připomeňme, že likvidace hrozila nedávno i další podobné stavbě – vile Loosova žáka a spolupracovníka Jacques Groaga na pražských Hřebenkách.
Rok 1929: období mimořádné architektury |
Naše metropole přišla v nedávné době o dva cenné vilové objekty z éry funkcionalismu: dům navržený ruskými emigranty manžely Těrechovovými na pražských Petřinách a vilku známých pražských avantgardistů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka na Dívčích hradech. Ty bohužel nebyly zapsány na seznamu nemovitých kulturních památek, což naštěstí není případ vilky v Troji. Přesto je důležité její další osudy sledovat.
