Mnozí Slováci studovali architekturu v Budapešti nebo Vídni. Další pak v Praze. Patřili k nim například Klement Šilinger (jenž byl žákem Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění) i nejrespektovanější slovenský funkcionalista Emil Belluš, absolvent pražské techniky. Ti i mnozí další se však po studiích vrátili na Slovensko, kde v období první republiky dostali mnoho zajímavých zakázek.
Také rodák z Topoľčan Eugen Rosenberg (1907–1990) odešel za studiemi do české metropole. Ještě předtím však absolvoval krátkou praxi u švýcarského vizionáře Le Corbusiera v Paříži. V letech 1929–1932 se stal posluchačem profesora Josefa Gočára naAVU. Poté se na krátký čas vrátil na Slovensko, kde získal zakázky ve svém rodném městě. V letech 1933–1934 tam projektoval budovu Československého červeného kříže a vilku lékaře Viktora Mokrého.
Elektrické domy
Bezprostředně poté se však Rosenberg vrátil do Prahy, kde si otevřel vlastní projekční ateliér. Praxe u Le Corbusiera i u dvou představitelů funkcionalismu v české metropoli–Karla Honzíka a Josefa Havlíčka – předurčila jeho další směřování. V následujících letech navrhl několik moderních činžovních domů v katastru NovéhoMěsta a Holešovic-Buben. Ty patří k tomu nejlepšímu, co těsně před druhou světovou válkou v Praze vzniklo. Stylově náležejí k takzvanému emocionálnímu funkcionalismu, který se již neomezuje jen na bílé hranoly s pásovými okny v proporcích zlatého řezu, ale vyniká i řadou noblesních detailů, technických fines a také invenčnímpoužitímmateriálů, jako jsou keramika, ocel, sklo nebo dřevo.
  |
Asi nejvýraznější z Rosenbergových staveb v české metropoli je dvojice činžáků Ferdinanda Baumanna v ulici Štěpánské 36 a paralelní Ve Smečkách 27, tedy v samotném pražském centru.
Luxusní dům s průčelím do Štěpánské ulice má všechny atributy pražských takzvaných elektrických domů: pásová okna, uskočené horní patro s bytem majitele a přilehlou terasou, dobře prosvětlené byty, moderně zařízené kuchyně a koupelny. Ozvláštněním průčelí je obklad z leštěné žuly i kombinace okenních rámů z chromované oceli a dřeva. V parteru je vstup do pasáže, která prochází vnitroblokem do druhého domu s průčelím do ulice Ve Smečkách, jenž má pro změnu obklad z bílé keramiky.
Takové fasády jsou samozřejmě nákladné, ale udržují se mnohem snadněji než ty, jež jsou opatřeny omítkou. Samotná pasáž patří k těm nejelegantnějším v metropoli (i když by bylo asi lépe užít minulého času, neboť vlivem špatné údržby dnes působí dost zanedbaně). Najdeme tu vstupní prostorové výkladce z ohýbaných skel, keramickou dlažbu, řadu obchodů s ocelovými rámy i sklobetonové klenby. Dokonalé jsou i domovní vestibuly, přístupné z pasáže, nebo prosklená zábradlí schodišť. Oživením je pak reliéf sochaře Zdeňka Dvořáka s deskou, jejíž text přibližuje historii tohoto místa.
Obě stavby v letech 1937–1938 provedla Českomoravská stavební společnost.
York, Rosenberg&Mardall
Další Rosenbergovy činžáky najdeme v Holešovicích-Bubnech. Ten v Letohradské ulici 52 má hezký detail zábradlí lodžií z perforovaného plechu. Nedaleký dům s obchody na třídě Milady Horákové 56 zase upoutá sklobetonovou markýzou nad parterem. V něm se dodnes zachovala Erhartova cukrárna s řadou podmanivých detailů, jako jsou prodejní pulty, mobiliář nebo vitríny pro cukrářské výrobky. Nedávno bylo obnoveno i logo a dodnes to tu dýchá prvorepublikovou atmosférou.
Další dům v Schnirchově ulici 29 má opět pásová okna a řadu vtipných detailů. Nová pamětní deska připomíná, že zde bývala prodejna a servis legendárních britských motocyklů Ariel, jejichž logo dodnes zdobí vstupní vrata. Zatímco dva domy na Ortenově náměstí 9–10 působí ve srovnání s výše uvedenými činžáky dost nevýrazně, stavba v uliciUPrůhonu 16 upoutá nezvykle členěným středním arkýřem s lodžiemi.
Konečně dvojice staveb v ulici Antonínské 4–6 má opět perforovaná kovová zábradlí balkonů a na tehdejší dobu netradiční obklad stěn vestibulu z dřevěné dýhy. Zakázku Rosenbergovi mimochodemzprostředkoval jeho učitel Josef Gočár, který na sousední parcele projektoval nárožní činžovní dům.
V roce 1938 Eugen Rosenberg, který byl židovského původu, Prahu narychlo opustil. Usadil se v Londýně, kde se svými britskými kolegy Yorkem a Mardallem založil ateliér YRM, který si rychle získal značnou prestiž. Věnoval se především projektům administrativních budov, škol a obytných staveb. Podílel se i na návrhu velvyslanectví Spojených států v britské metropoli, na němž spolupracoval se slavným americkým architektem Eerem Saarinenem. Studio YRM je funkční dodnes.
