V okolí Prahy je podobných parcel spousta a úroveň jejich zástavby je velmi nevyvážená. Majitelé domu v obci Popovičky, recenzovaného v minulém dílu této rubriky, si tuto situaci uvědomovali, a proto se rozhodli aktivně jednat: doporučili sousední pozemek známým a spolu s ním jim doporučili také architekta. Toho samého, který stavěl jejich dům, Jána Stempela.
RECENZI PRVNÍHO DOMU ČTĚTE ZDE |
Obě doporučení byla přijata, a tak o dva roky později vyrostl prvnímu domu mladší bratr. Nedá se říci dvojče, na to je rozdílností příliš mnoho. Opět lapidární hranolovitý tvar, opět zakončený strmou sedlovou střechou s minimálním přesahem (tentokráte však nejsou žlaby řešeny jako zaatikové), opět s velikostí, která je tak akorát. Tedy – rodina se do něj vejde, ale po odstěhování dětí nezůstanou manželé ve zbytečně předimenzované stavbě, kterou nebudou schopni udržovat.
Přísná symetrie dvou os
Na první pohled zaujme symetrie podél dvou os. Podélná je z vnějšku porušena pouze lichým počtem střešních oken, ale to sotva zaznamenáte. Jednotlivé fasády ji respektují, a domem je tak při otevřených vnitřních dveřích možné prohlédnout skrz naskrz jak podélně, tak příčně. Jako bonus dům nabízí jedinečnou možnost z interiéru v přízemí vstoupit do zahrady skrze všechny čtyři fasády.
Výhled na druhý dům.
Příčná prostupnost představuje nejsilnější charakteristiku domu. Z jihozápadní strany se do domu zapouští „záliv“ vnějšího prostoru, zahrady, která vstupuje do objektu pomocí dřevěné paluby a následně zasklenou fasádou do interiéru. Pokračuje velkým okenním otvorem na fasádě severovýchodní – v jeho „point de vue“ stojí dům recenzovaný minule. Pak paluba opouští dům a „rozlévá“ se mimo něj. Příčná prostupnost je ještě zesílena otvorem ve stropě, a prostor se tak otvírá na celou výšku domu, který navíc získává celodenní oslunění skrze střešní okna. Nejužší prostor je zároveň i tím nejvyšším.
Centrální obytný prostor je skvěle spojený s vnějškem.
Do domu se vstupuje na rozdíl od souseda z jeho kratší, jihovýchodní strany, stejný je ale v tom, že má okolo vchodu umístěny servisní prostory, které vyplňují celou štítovou zeď přízemí. Tvoří je prádelna, zádveří, toaleta přístupná ze zádveří, ale také spíž, přístupná umně zamaskovanými dveřmi z elegantní kuchyně. Za pozornost stojí, že dům je o celou jednu svoji délku vzdálen od hranic pozemku. Tento prostor časem vyplní samostatná garáž. Přízemí je tvořeno především převýšenou obytnou částí, na kterou navazuje pracovna, oddělená oboustrannou knihovnou a s jediným oknem orientovaným do zapuštěné lodžie.
Do druhého patra se vstupuje dvojramenným schodištěm, jež není jasnou součástí hlavního obytného prostoru, ale zároveň není ani zastrčené na okraji vnitřní dispozice. Je přesně mezi. Je to zajímavé a svěží řešení.
FAKTA:Autor: Ján Stempel (Stempel & Tesar architekti) www.stempel.cz Zahrada: Lucie Vogelová (terra florida) Dokončeno: 2010 Užitná plocha: 140 metrů čtverečních Velikost pozemku: 1120 metrů čtverečních |
Druhé patro je řešené racionálně s jednou výraznou zvláštností. Ložnice s šatnou okupuje jihovýchodní štít s výhledem na příjezdovou ulici, dětský pokoj (do budoucna snadno rozdělitelný na dva samostatné, aniž by byla porušena symetrie domu) zase ten severozápadní s výhledem do zahrady. Zvláštní je ale umístění koupelny a toalety. Najdeme je sice mezi pokoji rodičů a dětí, což je naprosto v pořádku, ale zároveň ústí na můstek nad přízemním centrálním prostorem. Na takové rozhodnutí mají majitelé ve svém domě samozřejmě právo, ale je to zvláštní moment, který do jisté míry narušuje nutnou intimitu těchto místností.
Koupelna a záchod se přimykají k vnější fasádě a přisvětluje je pouze střešní okno. V podélné jihozápadní fasádě pod nimi tak zůstává jediný otvor, přízemní lodžie, která bude časem uzavíratelná vnějšími posuvnými vraty. Zcela po vzoru tradičních stodol, ze kterých čerpá inspiraci.
Nosná konstrukce domu je tvořena dutými cihlovými bloky, zateplenými minerální vatou. Pouze hlavní otevřený prostor domu je konstrukčně vynesen pomocí ocelových profilů. Ve fasádě je provětrávaná mezera a až za ní následuje charakteristický obklad z lícových cihel. Je to poměrně nákladné řešení, ale domu velmi sluší, stejně jako břidlicová střešní krytina, která je možná ve srovnání s hrubými lícovými cihlami až příliš jemně členěná.
Fasáda, obložená lícovými cihlami, je osazena ocelovými kotvami, připravenými na vnější vrata.
Přestože jsou oba domy materiálově řešeny zcela odlišně (cihla vs. dřevo, břidlice vs. pálená taška), díky tomu, že jde u obou o materiály, které umí stárnout, vytvářejí velmi příjemný soulad. Ten je samozřejmě ještě zesílený vnější tvarovou podobností.
Spojená zahrada: jak si zvětšit pozemek na dvojnásobek
Za možná nejinspirativnější na dvojici rodinných domů považuji fakt, že se obě rodiny rozhodly vzájemně své pozemky neoddělit plotem, ale udělaly to mnohem neformálněji, pomocí jednotného zahradního návrhu. To umožnilo jeho autorce Lucii Vogelové nerespektovat přímou hranici pozemku, ale skrze jemnou půdorysnou křivku vzrostlé zeleně nalézt hranici jinou, která ale stále vyhovuje oběma rodinám.
Dva domy, dvě rodiny, dva pozemky, jeden architekt, jedna zahradní architektka a rozhodnutí neoddělit si pozemky plotem, ale propojit je společně navrženou zahradou.
Oba domy tak disponují dostatečným soukromím, přitom ale zůstávají v kontaktu a vytvářejí větší kus krásného území, než s jakými se v satelitní výstavbě běžně setkáváme. Tento způsob řešení podobné situace považuji za mimořádně významný a chci věřit, že si do budoucna najde následovníky.
