Mluvíme-li o budoucnosti celé společnosti, ať už se týká bydlení, nebo čehokoliv jiného, je potřeba se ptát, má-li ta daná společnost vize a jak vypadají. Účelem vize nemusí být nutně její maximální dosažení. Je především směrem, který může dát cestě smysl.
I toto směřování je často nedokonalé a ne vždy fungující. Co teprve může nastat v okamžiku, chybí-li vize úplně anebo má-li odstrašující, až lživé rozměry. Jedním z příkladů absurdní progresivní architektury je Abú Dhabí, ve kterém se zrealizovaná vize ze všeho nejvíce podobá peklu. (http://world-visits.blogspot.com/2011/11/dubai-tower-cool-pictures-to-beat-all.html)
ČTĚTE TAKÉ: |
Čelíme době, kdy dochází k vytváření ostrých prostorových hranic mezi světem bohatství a světem chudoby. Vznikají obytná ghetta (takzvané gated comunities = wall comunities = citadels), kterými se bohatí distancují od okolního světa. (http://world-visits.blogspot.com/2012/04/visit-to-sao-paulo-largest-city-in.html)
Ať už se jedná o Sao Paulo, nebo jiná místa, je pro ně charakteristické to, že zde v těsné blízkosti ve stejný čas existují struktury vypovídající jak o nesmírném bohatství, tak o nesmírné chudobě. A s největší pravděpodobností budou tyto extrémy dále narůstat.
I přes tyto silné tendence a v různých podobách přes jistou pravděpodobnost jejich napodobování i evropskými městy, však zaznívají hlasy směřující k rozumnějšímu a citlivějšímu postoji. Tyto tendence směřují k prohlubování vzájemných vztahů ve společnosti a k soustředění se na vnitřní komunikaci.
Dochází ke snahám o obnovu krajiny a venkovských struktur, k rovnováze mezi městem a krajinou, k zahuštění města a vymezení jeho okrajů a k většímu důrazu na veřejné prostory. Obecně lze říci, že je to cesta ke skromnosti.
A právě z tohoto úhlu pohledu jsme vybírali studentské práce z pražských škol architektury, které jsou v zásadě obyčejnými domy, ale chovají se velmi šetrně k městu nejen svými formami, ale i způsobem soužití jeho obyvatel.
Jedná se o projekty zahušťující město například využitím jeho zbytkových ploch (Obytný soubor v křižovatce), využitím stávající zástavby (Dům v proluce), citlivou prací s městskou krajinou a veřejným prostorem (Dům pod Vítkovem) nebo využitím vztahů mezi samotnými obyvateli, což umožňuje být si blíž i fyzicky (Sousedství, Cohousing).
Jedním z dalších aspektů pro výběr prací by ještě mohlo být řešení samotné hranice města s citlivým přechodem do krajiny nebo využití řeky jako místa k bydlení.
Způsob, jakým chceme bydlet, bude vždy souviset s povahou, způsobem myšlení a společenskou situací. Snad většina z nás si chce čas od času splnit sen o rodinném individuálním bydlení. Je ale načase se z předměstského života vrátit zpátky do měst, z plýtvání k šetření, z uzavírání se k otevřenosti.
