Vysoké architektonické školství na Slovensku za první republiky neexistovalo. Země se však rychle rozvíjela a není divu, že tam hledala uplatnění celá řada projektantů s kořeny v západní polovině republiky. Vedle ryze privátních zakázek – činžovních i družstevních domů a rodinných vil – se podíleli především na tvorbě bankovních sídel, škol, nemocnic, továren, ale i sakrálních staveb.
Výlety do minulosti i časů příštích
Architekta podivína Ladislava Skřivánka (1877–1957), žáka profesora Friedricha Ohmanna na vídeňské umělecké akademii, jsme si v Orientaci shodou okolností představili nedávno (28. října 2017). Kromě českých zemí však často pracoval i pro investory na Slovensku. V západoslovenských lázních Piešťany například projektoval budovu školy. Na prahu třicátých let navrhl také sídlo Národní banky československévBanské Bystrici. Samozřejmě opět ve svém charakteristickém stylu české renesance, včetně nezbytného atributu – sgrafitové výzdoby průčelí. Nutno však říci, že anachronická stavba v historickém kontextu města vůbec nevypadá špatně.
  |
To Skřivánkův vrstevník a Kotěrův žák Josef Gočár (1880–1945), jehož otec mimochodem pocházel ze Slovenska, byl již reprezentantem novějších směrů. Jeho filiálka pražské Legiobanky ve Zvolenu z počátku dvacátých let je pojednána ve stylu art deco, byť ne tak zajímavě, jako Gočárova budova pro stejného investora na pražském Poříčí: válce a kruhy nahradil kvadratický dekor.
Také známý pražský architekt a absolvent techniky Bohumír Kozák (1885–1978) byl ve druhé dekádě minulého století reprezentantem národního dekorativismu. Jeho ředitelství pošt a telegrafů v Košicích je však již příkladem autorova přechodu k modernímu klasicismu s prvky konstruktivismu. Rozsáhlý komplex, tvořený několika křídly různých výšek, má průčelí kryté okrovou keramikou v kombinaci s bílými omítkami a travertinem. Kruhová okna a zejména sklobetonová klenba poštovní haly již prozrazují vliv avantgardní architektury. Není proto divu, že areál budovaný na sklonku dvacátých let byl považován za jednu z prvních moderních staveb na Slovensku.
Významná díla tam vytvořili rovněž představitelé avantgardní funkcionalistické architektury. Kotěrův žák Adolf Benš (1894–1982) navrhl v Bratislavě moderní vilu ing. Novotného podle Le Corbusierových zásad. Také jeho budova gymnázia v Ružomberoku z konce třicátých let je příkladem stejného stylu, i když v méně radikálním podání: průčelí je ukončeno výraznou korunní římsou, střechu tvoří nízká valba a okenní pásy – jak je známe z moderních pražských či brněnských škol – zde nahrazují čtvercová okna. Zejména v interiéru je však ukryta řada podmanivých detailů, například dynamicky tvarované schodiště.
Krásné avantgardní stavby navrhli na Slovensku i známí brněnští funkcionalisté. Bohuslav Fuchs (1895–1972), další Kotěrův absolvent, projektoval v Trenčianských Teplicích koupaliště Zelená žába, krásný příklad takzvané organické architektury dokonale souznějící s krajinnou scenérií. V nedávné době tento areál prošel rekonstrukcí. Vedle toho autor navrhl také činžovní dům v centru Bratislavy a sanatorium Morava, o němž na této stránce byl řeč v minulém vydání Orientace.
Fuchsův brněnský kolega Josef Polášek (1899–1946), žák Pavla Janáka z pražské umprum, byl autorem moderně koncipované Masarykovy kolonie bankovních úředníků v Košicích se střešními terasami. Projektoval též penzion Alfa v Novém Smokovci, bohužel necitlivě přestavěný v devadesátých letech.
Konečně někdejší absolvent pražské techniky a další reprezentant brněnské zlaté funkcionalistické éry Jan Víšek (1890–1966), vyhrál v roce 1937 soutěž na moderní bratislavský palác Luxor, dokončený o dva roky později.
Společně pracovat, individuálně žít
Důležitou roli sehrála na území našich východních sousedů také baťovská architektura. Zlínský obuvnický gigant vybudoval dvě významná centra v Batizovcích (dnes Svit) v podhůří Vysokých Tater a v Baťovanech (původně Šimonovanech, dnes Partizánském) na středozápadním Slovensku. I zde se stavělo podle známého principu společně pracovat, individuálně bydlet. Tovární objekty proto doplňovaly malé domky v zahradách.
V baťovském konstrukčním stylu pak postavil Vladimír Karfík (1901–1996) kostel v Bratislavě-Petržalce. Tento absolvent pražské techniky, který prošel studii Le Corbusiera v Paříži a Franka Lloyda Wrighta v USA, pak projektoval pro Baťu rovněž obchodní dům v Bratislavě.
Jiný baťovský architekt František Lydie Gahura (1891–1958), žák Plečnikův a Kotěrův, pro změnu zanechal výraznou stopu v Trenčíně, kde navrhl na sklonku dvacátých let konstruktivistickou vilu dr. Sázela a o dva roky později i budovu červeného kříže v Nitře.
