Starší generace čtenářů si asi vybaví jméno prvního prezidenta nezávislé Ghany Kwameho Nkrumaha. Stal se symbolem osvobozeneckého boje na černém kontinentu. Není divu – většina bývalých britských a francouzských kolonií získala nezávislost až kolem roku 1960, Ghana tedy tento vývoj trochu předběhla. Nkrumah má také v Akkře nepřehlédnutelný památník. Nachází se ve velkém parku s fontánami, které ovšem navzdory příznivému počasí v době mé návštěvy nefungovaly. Není také divu, jejich provoz musí být velmi nákladný. Uprostřed parku stojí obří pozlacená prezidentova socha a za ní mohutný kamenný památník s věčným ohněm. Pozornost návštěvníků ale spíše upoutá další nedaleko umístěná plastika, na níž vůdci západoafrické země chybí hlava. Ta je umístěna na soklu hned vedle včetně komentáře, jak o ni přišel. Samozřejmě to bylo dílo pučistů.
  |
O prezidentovi a velkém bourání
Sám prezident byl zpočátku velmi populární, ostatně nejen doma, ale i ve světě. Přijímali ho státníci i různé osobnosti řady uměleckých i vědních oborů. V muzeu, které se nachází v zadní partii parku, je jedna stěna pokryta desítkami dobových fotografií, na kterých Nkrumah pózuje s americkým prezidentem Johnem F. Kennedym, sovětským generálním tajemníkem Nikitou Chruščovem, britskou královnou Alžbětou II., kubánským vůdcem Fidelem Castrem, vládcem Číny Mao Ce-tungem, papežem Janem XXIII., ale také s československým prezidentem Antonínem Novotným, který mu mj. udělil Řád bílého lva. Jsou tu i společné obrázky s aktivistickým vůdcem Martinem Lutherem Kingem, jazzovým muzikantem Louisem „Satchmo“ Armstrongem, astronautem Jurijem Gagarinem nebo fyzikem Albertem Einsteinem. Není divu, že se mu ve funkci líbilo a nechával se zvolit znovu a znovu, až lidem došla trpělivost a Nkrumaha sesadili.
V centru města se nachází i moderní sportovní stadion, památník samostatnosti v podobě obří betonové paraboly a další monumentální budovy. Nás, účastníky semináře, však více zajímala stará část města. To založili už v 16. století příslušníci místního kmene, ale v následujícím období se tu střídali kolonisté řady evropských zemí: Portugalci, Francouzi, Holanďané, Švédové, Britové, Dánové…
Ti si zde vybudovali pevnosti a založili své osady, jež dnes tvoří centrum metropole. V někdejší dánské části města kolem pevnosti Christianbourg se dnes rozkládá vládní čtvrť, ale mnohem malebnější je bývalá britská oblast Jamestown, kde návštěvník může vidět pozůstatky koloniální zástavby, jako jsou pevnost, věznice, maják a také už bohužel poslední zachovalá ukázka speciální obytné zástavby, kterou tvořily stavby na pilotách. Jak nám sdělil někdejší starosta města během prohlídky, i tato stavba se bude bourat, aby ji nahradila bezpohlavní soudobá architektura, což je ohromná škoda.
Odpadková pláž
Město ovšem trpí i dalšími neduhy téměř všem metropolí třetího světa. Problémem je neregulovaný urbanismus a rozsáhlé čtvrti bídných slumů. Ta největší je v části, nazývané docela výstižně Sodom and Gomorrah.
Město dusí automobilová doprava, která je soustředěna do několika věčně přetížených radiálních komunikací. Snad největší problém je s mořským pobřežím. Tam, kde by mohly být nádherné pláže s příslušným zázemím, se nachází téměř nepřekonatelná bariéra převážně plastového odpadu, zejména pet lahví, kterých tu jsou doslova miliony, takže jestli se chcete přece jen nějak dostat k vodě, musíte se probrodit tím nepříjemně zavánějícím svinstvem. Ani v letním žáru ale voda ke koupání neláká – je špinavá a plná odpadků. I zde jsou všudypřítomné přístřešky vyrobené ze všeho možného i nemožného, hoří tu pneumatiky, mezitím se v prachu batolí nemluvňata a kluci hrají fotbal. Pravda, v pestrých dresech evropských velkoklubů.
V moderním kampusu univerzity nám také promítali filmy o děsivé dětské práci na nekonečných haldách technologického odpadu, kde malí caparti rozebírají vyřazené počítače, které sem vozí lodi z celého civilizovaného světa na skládky, a bez jakékoli ochrany z nich dobývají často toxické elementy.
Samozřejmě ne vše je v Akkře tak depresivní. Navštívili jsme i moderní uměleckou školu, kde se vyučují jak tradiční africká výroba artefaktů, tak soudobé trendy. Batikované látky, šperky, dřevěné naivní sošky Santa Clausů nebo dětské rakvičky ve tvaru autobusů jsou skutečně pozoruhodné. Poblíž letiště Kotoka jsem pak objevil i supermoderní architekturu, navrženou italskými developery. Luxusní obytné věžáky v dokonale upravené zeleni mají průčelí vtipně navržené ve stylu lidového umění rovníkové Afriky s pestrými tvary i barvami. Pro domácí tento tropický ráj ovšem není: bydlí tu vesměs jen zástupci zahraničních firem.
