Umění brát dech: módní ples jen pro vyvolené

Met Gala (oficiálně Costume Institute Gala) má více významů. Pro většinu lidí je to příležitost k setkání nejstylovějších a v módě nejuznávanějších lidí světa. Něco jako udílení Oscarů. Primárně se ale jedná o benefiční akci Metropolitního muzea umění v New Yorku, jež má získat finanční prostředky pro jeho Kostýmní institut. Zároveň se jím každoročně zahajuje oděvní výstava, jež trvá několik měsíců (letos do 14. srpna 2016).
Přestože se v květnu Met Gala konalo už posedmdesáté, větru do plachet se mu dostalo až po 26 letech existence.

Psal se rok 1971 a ve vydavatelství Condé Nast se schylovalo k velké změně. Legendární šéfredaktorka amerického Vogue Diana Vreeland, známá pro svou bezednou fantazii (a rozpočet), jako by opomněla, že její časopis – přestože se jedná o celosvětově čtenou továrnu na sny – je především byznys. Dávala přednost svým oblíbeným návrhářům, jako byli Cristóbal Balenciaga či Yves Saint Laurent, a ostatní tvůrci spolu s obchodními domy zuřili. Za první tři měsíce roku klesl počet inzertních stran o 38 %. Diana byla vyhozena.

Šaty z dílny návrháře Isseye Miyakeho

Rok nato už měla práci novou. Stala se speciální konzultantkou Kostýmního institutu. „Bylo mi teprve sedmdesát, co jsem měla dělat? Jít do důchodu?!“ nechala se slyšet. Třebaže historii oděvu nikdy nestudovala, Diana byla ve svém živlu a Kostýmnímu institutu dala to, co předtím časopisu Vogue – umění brát dech. „Čím profesionálnější zaměstnanec, tím méně ho potřebujete vidět,“ řekl Thomas Hoving, tehdejší ředitel muzea – s Dianou se setkával jednou za rok na deset minut. Měla podle něj ojedinělý druh kreativity. A také měla něco, co se naučit nedá – zážitky. Osobně znala Coco Chanel či Elsu Schiaparelli, rostla s nimi, pracovala s nimi.

Stejně jako musely mít modelky při focení do Vogue nalakované nehty, přestože měly zavřené boty, dbala Diana i v nové roli na sebemenší detaily. Pro svou první výstavu věnovanou Cristóbalovi Balenciagovi nechala zdi vymalovat jeho oblíbenými barvami a provonět jeho parfémem. Jindy chtěla po kurátorech, aby figurínám zakryli hlavy látkou. („Jednou z mých největších obav je celá ta záležitost s figurínami, nechceme přece vypadat jako Saks nebo Galeries Lafayette.“) „Než přišla, byl Kostýmní institut nevlastním dítětem Metropolitního muzea. Povýšila ho na úplně novou úroveň,“ vzpomínal Douglas Dillon, jenž byl členem dozorčí rady. Diana v institutu působila do roku 1985. O čtyři roky později zemřela.

Současný úspěch akce i Kostýmního institutu je připisován také Anně Wintour, šéfredaktorce Vogue a umělecké ředitelce Condé Nast. Ta Met Gala předsedá od roku 1995. Předloni dokonce sama Michelle Obama otevřela centrum, kde se uchovávají kolekce institutu a které nese Annino jméno: Anna Wintour Costume Center.
Letos v dubnu měl navíc premiéru dokument First Monday in May (První pondělí v květnu), který mapuje loňské Met Gala. Čím byl pro jeho režiséra Andrewa Rossiho zajímavý jeden koktejl doprovázený večeří? Třeba tím, že během něho Kostýmní institut vybral okolo 12,5 milionu dolarů. Divák dokumentu získá povědomí o tom, co všechno obnáší plánování akce, jíž se zúčastnilo přes 600 lidí.

Ve svém úvodníku loňského květnového čísla Anna Wintour, která výstavu připravovala za pomoci talentovaného kurátora Andrewa Boltona, píše: „Vztah mezi Kostýmním institutem a ostatními sekcemi muzea byl léta popisován jako nesnadný. Zdálo se, že někteří lidé považují módu za příliš exotickou, příliš prchavou, příliš neseriózní na to, aby byla v muzeu umění. Andrew přičinlivě a velkoryse ukázal, že tyto domněnky byly chybné.“ Také zmiňuje, že díky své úloze předsedkyně může interní záležitosti muzea přirovnat k Vatikánu. „Je řada kurátorů coby kardinálů, z nichž každý slouží své interpretaci vyššího poslání umění. Jsou roje turistů, kteří toto posvátné místo navštěvují, hledajíce transcendentální zážitek (nebo alespoň úspěšnou návštěvu obchodu se suvenýry).“

Letošní výstava Manus x Machina: Fashion in an Age of Technology (Móda v době technologie) se zabývá rozkolem mezi ruční (Manus) a strojovou (Machina) výrobou oděvu. Přes 170 modelů mapuje zrod haute couture, ale i vynález šicího stroje. Místnosti jsou věnované tradičním řemeslům jako vyšívání či práci s krajkou a peřím. Jiné pak ukazují moderní technologie a jejich krásu.

Zatímco kvůli výletu do New Yorku a návštěvě výstavy se vyplatí rozbít prasátko, k účasti na samotném Met Gala nebude možná ani prasátko – byť tučné – stačit. Anna Wintour dohlíží nejen na guest list, ale také na seznam těch, kteří si vstupenku chtějí koupit. Letos stála 30 000 dolarů. Pokud by toužil návštěvník i ke stolu na večeři, zaplatil by 275 000 dolarů. Ovšem i takový host by se na Met Gala dostal pouze v případě, že jsou jeho zásluhy (a vzhled) v souladu s Anninou vizí.