Lidovky.cz: Na české poměry se dost vymykáte, jste takový renesanční člověk, zvládáte spoustu aktivit najednou. Co jste víc - tanečnice, kaskadér nebo návrhářka?
Vším tím žiju, je to moje součást a to tvoří, kdo jsem. Jsem všechno a to naplno, protože jakmile bych cítila, že tu jednu věc dělám výrazně méně času a tudíž ji zdaleka nedělám přinejmenším dobře, tak bych se s ní musela rozloučit. V tuhle chvíli mě ale zatím živí všechno dohromady, je to taková harmonie. Takže mám pocit, že můj styl života je ideální. Jsem moc šťastnej člověk.
Lidovky.cz: Vaše práce se již nyní objevuje v prestižních módních časopisech nejen českých, ale i zahraničních. Nabízí se vám už nějaká zajímavá spolupráce s vyhlášenými designéry? Oslovil vás někdo kvůli spolupráci?
V Paříži a Londýně mě lidi z oboru, který jsou většinou přímo v pozicích vedeni a managementu značky či firmy, hodně popoháněj a tlačej, že musím zkusit pracovat pro JC de Castelbaljac a Rei Kawakubo... Vlastně jsem si díky nim uvědomila, že by mě to i bavilo a že to neni nedosažitelnej sen a že bych do toho šla. Takže se uvidí. Jinak nabídky ze strany fashion PR v Londýně a NYC jsou, ale to se k tomu konečně musím dostat a pořádně věci probrat.
Z přehlídky Petry Ptáčkové v Madridu
Lidovky.cz: Jste rozkročená mezi Paříží a Prahou, kde by jste se chtěla do budoucna víc realizovat?
Prahu miluju, ale skutečně tam existovat jako návrhář, je dost těžký. Módní svět v Paříži je ohromně nepřístupnej a složitej, ale i pres tu konkurenci je to vlastně snazší v tom, že lidi si tý práce vážej, milujou módu ve velkým a prostě je to jejich součást a tudíž i návrháře jako řemeslo a umělce berou tak nějak automaticky jako součást toho odívání. Ale nemyslím, že moje manufaktura a hlavní působiště bude teď na začátku Paříž. Spíš se zatím velice kladně vyvíjí Londýn a NYC. Tyhle dvě místa mě neuvěřitelně přirozenou cestou nutí pracovat na obrátky, který ani nevím, že mám a zvládám.
Lidovky.cz: Jedním ze zajímavých prvků vašich kolekcí, jsou čepice a kšiltovky? Ty přitom nebývají na přehlídkových molech často vidět. Kde se vzala tato fascinace?
Čepice a klobouky miluju od mala a máma mě do nejrůznějších pořád navlíkala, takže jsem rostla v tom, že čepice i třeba zvláštní klobouk je vlastně úplně běžná věc. Je to něco tak osobního. Když mám čepku, přijdu si taková příjemně schovaná ve svým světě, nikdo na mě nemůže. Může to dodat charakter celýmu obličeji a účesu a k tomu to významně dotváří celej outfit, stejně jako boty. Neumím si bez čepic, kšiltovek a klobouků módu představit!
Z přehlídky Petry Ptáčkové v Madridu
Lidovky.cz: Pro vaši práci je typická inspirace pohádkou, před několika lety Jiří Trnka, ještě nedávno jakýsi „Petit bonhomme“.
Moje aktuální kolekce na podzim a zimu 2014/2015 je postavena na fiktivním příběhu z mojí hlavy. Není to ale jenom pohádkový příběh, chci tím něco sdělit. Snažím se tomu vždycky dát nějaký podtext a hlubší myšlenku. Pak vlastně celá kolekce získá jiný význam a hodnotu. Pak nevznikají prvoplánové věci bez většího smyslu. Byla by to pak vlastně celkem nuda. Je to jako když tě herec ve filmu nudí, nějak z něho to „něco“ nevyzařuje, a on to nemůže ovlivnit. Hadry chápu stejně. Je rozdíl dělat hadry jen tak, že si kreslím a něco vznikne a pak to teda podle tématu hodím do těchto barev a podobně. Prostě dělat každej kus se snahou narvat do něj nějakej nadhled, vtip a ještě tu určitou energii.
Lidovky.cz: Co bude následovat příště?
S další kolekcí se tematicky asi chystám na výlet někam do staré Číny, nebo do Afriky... Tak nějak, ale dost okrajově. Zbytek je na mojí fantazii.
Lidovky.cz: A co říkáte na kritiku, podle které nejsou některé věci moc nositelné, tedy příliš kreativní?
Jedinou kritiku, se kterou se stále setkávám je, že nevím jak to správně prodávat a za kolik a že vlastně proč si budu vyrábět kusy, abych je měla ve skříni. Dělám Magicky realismus a ten přesně zosobňuje ten balanc mezi uměním a praktickým oděvem. Myslím, že to chce čas a i já každým novým návrhem rostu a chápu lidský tělo víc a tak, třeba moje poslední zimní kolekce, je cela krásně nositelná. Masová konfekce by u mě moc neměla šanci, jelikož mám tvorbu postavenou na principech, který se ve velkém dělat nedají.
Petra Ptáčková
Lidovky.cz: Brzy byste měla dostudovat francouzskou školu École de la Chambre Syndicale de la Couture Parisienne. Co plánujete pak? Budete chtít otevřít vlastní butik?
Nevím, upřímně, kdy budu schopna školu dokončit, ale pokud se tak stane, tak to spíš vidím na volné pokračování toho, kde se nacházím teď. Butik je zatím takovej trošku přežitek a nevím, jestli je to v dnešní době u návrháře mýho typu hned nutný. Je to jako přirozený vyplynuti věcí a vlastně se snažím věci a obecně život moc neplánovat, podle mě to není dost dobře možný! Řekněme, že zítra vyhraju casting a při natáčeni se seznámím se štábem z New York City... No a ty lidi bude zajímat moje tvorba, řeknou, přijeď, máme tenle a tenle nápad. První, co začnu řešit, je skutečně to, jak se co nejdřív ocitnu v NYC, abych mohla začít ty nápady realizovat. A riziko že to nevyjde? Že je to jenom spousta keců... Vím o týhle variantě, ale nepřipouštím si ji, protože jedině tak nemám strach, ten by mě brzdil. A na to mít strach opravdu nemám čas.
