Před 110 roky vládla na pražském magistrátu chuť budovat a stavět. Metropolitní radní toužili, aby na most, který spojoval Štvanici s Novým Městem, navázal další, který by cestu protáhl z vltavského ostrova až do Holešovic.
Prestižní úkol tehdy vedení hlavního města svěřilo mladému architektovi Pavlu Janákovi (1882–1956). Ten byl Zítkovým žákem z pražské techniky, ale studoval rovněž na prestižní umělecké akademii ve Vídni u profesora Otto Wagnera.
Po návratu pracoval v roce 1908 v ateliéru čelného představitele architektonické moderny Jana Kotěry. Společně s ním a jeho žákem Josefem Gočárem navrhl pavilon Obchodní a živnostenské komory na pražském Výstavišti, zdobený plastikami Jana Štursy. Samostatně pak tamtéž vypracoval dva menší firemní stánky. V letech 1908–1909 se zúčastnil jedné ze soutěží na dostavbu Staroměstské radnice, kde zaujal radikálnímnávrhem na zbourání části severní fronty Staroměstského náměstí, kam umístil novostavby ve wagnerovském stylu s arkádami, jež pokračovaly i na západní straně až ke gotické věži. V této soutěži jej sice zastínil kolega Gočár s projektem stupňovité věže, ale i Janákův návrh byl invenční.
Elegantní vlnovka
Most, který dnes známe pod názvem Hlávkův, byl pro mladého architekta další výzvou. Rozhodl se využít možností železobetonu a prokázat, že i materiál, považovaný v té době za nehezký a nevhodný pro tento typ staveb, může fungovat. Ke spolupráci proto přizval respektovaného konstruktéra Františka Mencla (1879–1960).
Dominantním výtvarným motivem se stala elegantní vlnovka, která probíhá pod mostovkou nad sedmi segmentovými oblouky. Zadavatel stavby – tedy hlavní město Praha – měl samozřejmě zájem, aby byl most dekorován. Janák oslovil vesměs mladé sochaře nastupující generace, kteří se již rozešli se zdobnou a dekorativní secesí. Bohumil Kafka a LadislavKofránek vytvořili betonové figurální reliéfy na východní straně mostu, Otto Gufreund byl pak autorem kruhových medailonů významných osobností, jež jsou umístěny na západní straně. Ne všechny byly dokončeny v době stavby – ten, který zobrazil mecenáše, architekta a stavitele, po němž nese jméno, byl osazen až v sedmdesátých letech spolu s portrétem Janákovým. Strohá, ale elegantní architektura nového mostu v modernistickém stylu upoutala. Po jeho dokončení byla ještě na holešovickém předmostí osazena dvě sousoší Práce a Humanita, vytvořená Janem Štursou, další nastupující hvězdou pražské výtvarné scény. Byla umístěna na kanelované výběrčí budky, neboť v té době se ještě namostech vybíralo mýtné. Stavba sloužila svému účelu dobře celá desetiletí.
Demolovat a stavět
V šedesátých letech však byla rozšířena na dvojnásobek, a to tak, že vedle stávajícího mostu byl postaven ještě jeden, tentokrát bez výtvarné výzdoby. Odstraněny byly i Štursovy plastiky. Kovová konstrukce navazujícího mostu ze Štvanice na NovéMěsto byla nahrazena železobetonovou. Během dalších nepříliš šťastných úprav holešovického předpolí, které proběhly v souvislosti s trasováním Severojižní magistrály, jež vede přes Hlávkův most, vznikl podivný labyrint průchodů a nájezdů, už léta jedno z nejodpudivějších míst metropole. Dostat se dnes pěšky od stanice metra Vltavská na Hlávkův most je tak téměř nadlidský výkon. Už proto, že v páchnoucích neosvětlených tunelech plných odpadků není bezpečno ani ve dne.
  |
Díky vytrvalému úsilí pedagoga pražské AVU Vlastimila Večeři se podařila alespoň jedna věc. Pan docent tak dlouho atakoval úředníkymagistrátu, až se mu povedlo vyjednat vrácení obou Štursových sousoší, byť stojí mnohem dále od sebe, než tomu bylo původně. Sochaři mohli rovněž vniknout do štěrbiny mezi oběma mosty a vytvořit odlitky reliéfů, jež původně zdobily východní partii. Ty pak byly osazeny vně rozšířené části mostu.
Už léta je most nepřetržitě přetěžován automobilovou a tramvajovou dopravou. O bídném stavu jeho konstrukce se lze nejsnáze přesvědčit při pohledu z ostrova Štvanice. Betonová konstrukce je popraskaná, části jsou vydrolené. O nic lépe na tom není ani vozovka, složená z žulové dlažby. Její četné nerovnosti se vlivem permanentní dopravy stále zhoršují a lokální opravy to nespraví. Most je navíc zatěžován nerovnoměrně, což jeho stav dále zhoršuje.
Zřízení tramvajové zastávky na ostrově je sice pozitivním činem, ale konkrétní provedení působí jako provizorium a není ani bezpečné. Ostatně nejde jen o most samotný. K depresi vyzývá celý stav ostrova, zejména jeho západní polovina s rozpadající se funkcionalistickou restaurací tvůrce Veletržního paláce a Plečnikova žáka Josefa Fuchse a zmizelou populární ledovou plochou i navazující zanedbané pozemky směrem k hydroelektrárně.
Soutěž na revitalizaci území proběhla už před lety, v praxi se ale neděje nic. Možná až se památkově chráněný Hlávkův most začne rozpadat, magistrát opět slíbí, že rychle postaví nový a mnohem hezčí...
