Lidovky.cz: Pracovala jste pro Bohemia gloves jako obchodní manažerka deset let, nyní jste podnik převzala. Jak k tomu došlo?
Pracovala jsem v rodinné firmě, kam patřila i výroba rukavic, značka jako taková vznikla až v roce 2015. Převzetí výroby rukavic nebylo nijak plánované, jelikož jsem na mateřské a pracovní aktivity jsem odsunula na desátou kolej. Nicméně se objevila příležitost a já se jí rozhodla využít. A když budu konkrétní, tak vzhledem k rozsáhlým potížím dílny v letošním roce, se chod rukavičkářské dílny stal neudržitelným a majitel se rozhodl její činnost ukončit. Představa uzavření naší dobříšské výroby pro mne byla velmi bolestná… Stála jsem u jejího zrodu a viděla stále její potenciál. Tak jsem do toho šla.
Mocenský symbol i ochranná pomůcka. Kdo vymyslel rukavice? |
Lidovky.cz: Jak přebírání firmy probíhalo a nebála jste se do toho jít s malým dítětem v nejisté době?
Bála, a bojím se v podstatě každý den. Převzala jsem podnik na dně a bez zakázek, mám zodpovědnost za své zaměstnance, zadlužila jsem se, a k tomu mám stále jako prioritu být tu pro svého syna. Naštěstí ten se zatím tváří, že ho to cestování s maminkou baví, tak doufám, že mu to vydrží. Samotné přebírání bych přirovnala k jízdě na horské dráze. Musela jsem řadu věcí zorganizovat v šibeničním čase, dát svému dni řád (což je asi největší oříšek) a delegovat úkoly. Naštěstí jsem prostředí důvěrně znala a to mi nesmírně pomáhalo. Nejednou jsem slyšela, že jsem blázen… A že to nemám za potřebí. Ale já moc na ty bezpečné a vyšlapané cestičky nejsem.
Lidovky.cz: Jak firma zvládá současnou pandemickou situaci?
Naštěstí jsme malý kolektiv, zvládáme dobře udržet hygienické standardy, upravili jsme lehce organizaci práce, a zatím jsme nebyli nijak dotčeni po stránce zdravotní. Za což jsem ráda, zaměstnávám i velmi staré pracovnice a bezpečí všech pro mne je zásadní.
Ale jinak je to katastrofa. Během léta se podařilo domluvit zajímavé zakázky a celkové objednávky dávaly jistotu klidného přečkání zimy. Ovšem s vyhlášeným lockdownem byly jedna za druhou odřeknuty, odsunuty nebo extra redukovány. Jsme tedy tam, kde jsme byli, a je to náročné. Zejména po stránce finanční. Ale náročné to je pro většinu obyvatel nejen naší země. Třebaže má každý trošku jiné starosti.
  |
Lidovky.cz: Firma Bohemia gloves se věnuje výrobě kožených rukavic, tedy řemeslu starému již 150 let, mohla byste popsat její historii?
Historických milníků je hned několik. Největší rozvoj ve zpracování kůže a výroby kožených produktů byl za doby panování císaře Karla IV. V té době zde probíhala výroba kožených rukavic v domácím prostředí a byl to poměrně složitý proces bez podpory techniky. K prolomení došlo zásluhou Francouze Jouvina, který roku 1834 vynalezl tvarový nůž a rukavičkářský lis. Dalším významným posunem byl vynález hřebenového stroje na vypíchávání dírek pro snadnější sešití jehlou. 1870 ho nahradil šicí stroj a to znamenalo výrazný rozmach rukavičkářství v Habsburské monarchii.
Na Dobříšsku se za oficiální počátek tohoto řemesla považuje rok 1865, kdy Šalamoun Abeles v Dobříši založil samostatnou živnost (poté, co se vyučil rukavičkářství ve Vídni a pracoval ve Francii nebo Německu). Veškerá výroba probíhala v domácím prostředí a byla řízena faktory (obdoba mistrů). První světová válka rozvoj přibrzdila, avšak kulturní vývoj po roce 1918 znamenal obrovský rozvoj a před druhou světovou válkou se vyrobilo a vyvezlo deset milionů párů kožených rukavic.
Po vlně znárodňování přišlo na řadu i rukavičkářství a v roce 1949 vzniká národní podnik Rukavičkářské závody. To znamenalo četné změny – výstavbu průmyslového areálu, zavedení názvosloví, stanovení norem a kalkulací. Geometrickou řadou přibývaly vyráběné modely a též nároky na design se zvyšovaly. Také bylo při státním podniku založeno učiliště, kterým za jeho dobu prošlo tisíce učňů a jen těžko byste hledali rodinu, která nebyla s rukavičkářstvím nějak spojená. Bohužel je od roku 1997 zavřené. Státní podnik ukončil svou činnost v roce 1992 a po privatizaci vznikla řada malých soukromých podniků. V areálu bývalých rukavičkářských závodů se o zbytek výroby přetahovaly různé subjekty, až nakonec definitivně skončila v roce 2003 a s ní i rukavičkářská velkovýroba.
Lidovky.cz: Na co se nyní soustředíte - protože na rukavice bude za chvíli čas? Rozjeli jste nějaké speciální akce?
Pokusili jsme se okamžitě zareagovat na ztrátu odbytových míst a z velkoobchodní firmy se přes noc stává firma zaměřena na koncové zákazníky. Budujeme eshop, je před spuštěním. Těšíme se na reakce zákazníků, protože si na tom dáváme záležet – i přesto, že opět od většiny slyším: „Je jedno, jak bude vypadat, hlavně už prodávej!“ A to já zase ne… Když už půjdu jednou do on-line globalizovaného světa, tak to musí mít úroveň. Kožená rukavice opravdu není houska na krámě a chci, aby úroveň odpovídala produktu.
Chceme celkově otevřít komunikaci, ukázat naši dílničku světu, představit lidi, kteří se na výrobě podílí, a tak do příběhu vtáhnout co nejvíce mužů a žen, kteří začnou vnímat rukavice podobně jako my. A my si budeme moci za pár let s uspokojením říci, že naše úsilí mělo smysl.
Lidovky.cz: Koupit si rukavice online ale není jednoduché - nebo se pletu? Jak si má člověk změřit velikost ruky?
Nepletete, není to jednoduché - ale zejména z důvodu obavy, aby rukavice dobře seděla. Tomu věnujeme velkou pozornost, nastavujeme extrémně přátelské podmínky pro kupujícího tak, aby tyto obavy mít nemusel. Nabízíme jednak možnost výměny velikosti zdarma na naše náklady (hradíme poštovné), poté prodlužujeme lhůtu pro výměnu zboží za jiný kus až do 10. ledna (kdyby se vánočním dárkem náhodou někdo netrefil). Kromě množství rukavic pro dámy i pány nabízíme krásné dárkové poukazy jako jistotu, když darující nemá tušení, čím by darovaného nejvíce potěšil. Budou nejen ty elektronické, ale i tištěné, v krásném dárkovém obalu, a řada dalších drobností.
Měření věnujeme celou jednu část na webových stránkách. Popisujeme ten proces, prokládáme ho fotografiemi. Správné měření tak zvládne úplně každý.
Lidovky.cz: Kde nakupujete kůže? A má kůže na rukavice nějaká specifika?
Rukavičkářskou kůži nakupujeme v Itálii, z malé rodinné koželužny v Neapoli. Spolupráce trvá dlouhá léta a byla vždy bez zaváhání co do kvality dodaného zboží. Díky zkušenostem s nákupem rozličných typů kůží a pravidelným návštěvám oborových veletrhů mám přehled, co se dá ve světě koupit. A na vstupech jsme se rozhodli nešetřit. Budu raději vyrábět rukavice z jedné z nejlepších kůží, které mohu koupit, než abych byla nejlevnější.
Specifika má, je extrémně jemná a šetrně vyčiněná tak, aby obsahovala co nejnižší množství chemikálií, které by jí připravily o vláčnost a obsah tuku. Když kůži chytíte na bocích a zatáhnete, o 1/3 zvětší svou velikost – to jiný materiál neudělá, a pochopitelně to ani není žádoucí, abyste například na sedačce měla za týden vysezený lavor. Tahle flexibilita rukavičkářské kůže je znakem vysoké jakosti. Můžete pochopitelně šít i z barvou nastříkaných „prkenic“, které vám nepovolí ani o píď. Rozdíly jsou obrovské. Výhodou je, že se naše rukavice na ruce dotvarují a opravdu máte pocit druhé vrstvy kůže, nikde netáhnou, netlačí ani neplandají.
Lidovky.cz: Zaměřujete se na tradiční výrobek - sledujete světové trendy?
Ano, troufám si říci, že trendy jsou pro mne důležité. Možná ne až tak ty trendy módní, v tom si nechávám radit od stylistky, se kterou spolupracuji, ale trendy rukavic u světových producentů sleduji bedlivě. Dávám pak prostor mému vidění českého rukavičkářského řemesla, které možná lehce zaspalo dobu a věřím, že zatraktivněním výrobků přispěji k tomu, že se podaří vrátit české rukavice na výsluní (kam po právu patří a odkud se nechaly vytlačit levnými produkty).
Díky sociálním sítím budu mít šanci edukovat ženy i muže o tom, co je kvalitní výrobek a jaké jsou jeho přednosti tak, aby jej chtěli zase běžně nosit. Přiblížit celkově rukodělnou výrobu lidem, aby cítili hrdost z nákupu těchto produktů a už nikdy si nekoupili nekvalitní kus umělé hmoty odkudsi… Přestože nejsem aktivista, tak s tématy jako etická výroba a udržitelná móda hluboce souzním. A až se lidé odvrátí od nekvalitních výrobků, tak i řetězce a velcí hráči budou opět chtít nakupovat český produkt. A já budu připravená se zase naplno vrátit k velkoobjemové výrobě.
Lidovky.cz: A jak dlouho trvá jeden pár ušít ručně?
Ruční šití jedné rukavice je tak na 4 až 5 hodin, pokud je to šička zručná a „vyšitá“. Výroba rukavic ale není jen šití – než například obdrží zákazník rukavici objednanou v eshopu, projde rukama šesti zaměstnanců. Pokud by rukavice nebyly vyrobené skladem, trval by celý proces dva až tři týdny - od výběrů vhodné kůže, jejího vypracování, střihu, vysekávání rukavic, šití, žehlení a balení. Je navíc potřeba zařadit rukavici optimálně do výrobního plánu.
Lidovky.cz: Vy sama umíte ušít rukavice?
Neumím. Umím pracovat s klasickým krejčovským šicím strojem, vyšívat, plést. Ale rukavičkářské mašiny jsem ještě nepokořila. O to větší respekt k tomuto řemeslu chovám. A při výrobě si zakládám právě na tom, že s mým týmem respektujeme veškeré tradiční rukodělné i strojní postupy a děláme to tam, kde jsou rukavice desítky let doma – ve městě Dobříš. Pevně věřím, že to tak zůstane, co nejdéle to bude možné.
