1. listopadu 2018 5:13 Lidovky.cz > Relax > Design

Jak bydlí designéři: Životní sloh aneb Umění do každého bytu

Plátno od Alžběty Říhové. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Plátno od Alžběty Říhové. | foto: Lenka Balounová

Byt patří Lence Balounové (fotografka) a Richardovi (grafický designér a galerista), nastěhovali se před půl rokem. S vybavováním bytu nespěchají, pořizují postupně pouze to, co v bytě má funkci či esteticky zapadá.

„Naše oblíbená místa závisí na denní době a na našem rozpoložení. V noci je nám nejlépe v posteli, která je vyrobena z jasanu, který pochází z našeho lesa a děda ho sušil v kůlně 40 let. Snídáme a večeříme Halabala u jídelního stolu, který jsme zrenovovali a považujeme ho za středobod domácnosti, protože rádi vaříme. A upřímně, kuchyňskou linku, která připomíná sektorový nábytek z kuchyňky u vás ve firmě, vám ani nebudeme ukazovat, je ale bohužel původní součástí bytu. Čteme poezii a přijímáme návštěvy v obývacím pokoji, kde kontemplativně posloucháme hučení plynového kotle jež máme místo rodinného krbu,“ shoduje se partnerská dvojice. 

To, co je je pro pár v bytě nejdůležitější jsou obrazy a umělecká díla, která jsou snad i jakousi nadstavbou interiéru. 

„Většinu děl máme od přátel, jako výměnu, nebo dárek. Zbytek jsme koupili v galeriích. Přijali jsme nabídku nafotit náš byt hlavně proto, abychom zpropagovali současné mladé umělce a dostali je více do povědomí veřejnosti. Možná je obecně vžitá trochu mylná představa, že je umění cenově nedostupné, ale je to spíš otázka priorit. Podpořit mladé umělce zapadá i do konceptu slow food a slow fashion. I naše babičky měli krajinky od místních malířů a bylo to tak dobře. V době založené na spotřebě a kapitálu se zdá být téměř oduševnělým zážitkem pořídit si obraz,“ říkají. 

U koupi nábytku se bohužel někdy nedá vyhnout obchodům, utilitární věci jsou tam zkrátka levnější, než když si je budete v dílně sami vyrábět.

Váza  Savoy od Alvara Alto.
Postel z truhlářství od Petra Bakeše, koberec od Lenky Vackové, noční stolky...

„Třeba botník na chodbě jsme vyrobili prozatím z banánovek. Co se týče výběru bytu, hledali jsem během eskalující bytové krize optimální, a co nejlevnější řešení. Ceny bytů v Praze považujeme za absurdní a největší luxus stejně nakonec spatřujeme v jednoduchosti a dostupnosti. Vzduch, voda, příroda a životní prostor, jsou alfou a omegou, za kterou se nakonec dříve nebo později přestěhujeme pryč z města. Komercionalizace a gentrifikace prostoru v Praze je i pro nás nepříjemnou zkušeností a přemýšlíme o změně. Pokud se budeme stěhovat, balení obrazů a knihovny bude zásadní, zbytek třeba někomu přenecháme,“ usmívá se dvojice. 

„Snažíme se stejně tak v módě jako v umění a nábytku kupovat věci autentické, použité, nebo evergreeny, popřípadě si je nechat vyrobit přímo na míru. Nakupujeme v bazarech a na blešácích, rádi hledáme v kontejnerech (Richard) s odpadem a opravujeme, v módě buď secondhand , nebo místní designéři. Lidé kolem nás to dělají podobně. Tak například postel a černý stolek z bahenního dubu v obýváku jsou vyrobeny na míru v truhlárně Petra Bakeše, koberec z recyklovaného materiálu je od Lenky Vackové, “gaučák” v obýváku je ručně namalován na míru od malířky Alžběty Říhové. Křeslo máme použité, z platformy Designbanka, který patří pod galerii Kvalitář,“ říká Lenka Balounová. 

Pablo Neruda a tlustice.

A jak je to s poklady, které se čas od času objeví u popelnice? „Už toho není tolik jako dřív, zajímavé věci už se nacházejí jen těžko, naštěstí jsme si spoustu věcí stihli najít ještě v dobách, kdy lidé tyto věci vyhazovali a nebyl o ně takový zájem. Trh zahltila už před lety levná a nekvalitní produkce věcí na jedno použití. Většina nábytku či oblečení, jež nyní lidé vlastní, nebo vyhazují, je pouze spotřební zboží s omezenou životností, žádným designem tedy s minimální užitnou hodnotou.“

A nejoblíbenější kousek? „Když nad tím teď přemýšlím, mám nakonec největší radost z mísy ovoce na stole a z kytek z tržnice (opět pouze sezónní, lokální), pro které si jezdím opravdu pravidelně. Pozorujeme a těšíme se z toho jak sesychají, pečlivě jim měníme vodu a i když uschnou necháváme je ještě chvíli ve váze. Možná to zní pateticky ale je to tak,“ říká fotografka. 

DIY knihovna z cementových cihel.

„Pokud bychom měli něco upřednostnit bylo by to opravdu velmi těžké. Každý nový kus je pro nás v ten moment ten nejmilejší. Obyvateli našeho bytu se stávají jen věci, které máme od přátel, nebo k nim najdeme okamžitě pozitivní vztah a prostě je musíme mít, takže to co zůstává je pouze to, co by nám jinak chybělo,“ dodává její partner. 

Stejně jako praví otřepaná fráze: ukaž mi, co čteš a já ti řeknu kdo jsi, tak stejné je to u bydlení, nebo čehokoliv takto osobního. „Byt je součástí našeho životního slohu, tedy soustavy vzájemných forem jimiž se projevuje život společnosti v určité době a historické situaci,“ shodují se na závěr. 

apeAlena Pecháčková

Najdete na Lidovky.cz